Úvaha před členskou schůzí CMC 2010

         Jak všichni víme, v sobotu 31. ledna 2010 se bude konat členská schůze CMC, kde se, kromě jiného, bude jednat o změně bonitačního řádu. Hlasování o změně bonitačního řádu a povahového testu je v návrhu programu schůze uvedeno pod bodem č. 15. Jsem přesvědčen, že program schůze proběhne až do tohoto bodu hladce, bez jakéhokoli excesu. Myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že u zmíněného bodu č. 15 teprve nastane ta „pravá mela“. Jsme si toho sice všichni vědomi, ale položili jsme si otázku: „Co jsme udělali nebo ještě uděláme pro to, aby schůze proběhla konstruktivně a v přátelské atmosféře?“  Protože se obávám, že průběh schůze může být nepříjemně dramatický, rozhodl jsem se, že napíši pár řádků, které by nás měly vést k zamyšlení.

         Na členské schůzi CMC 2009 bylo jednohlasně schváleno, že původní zápisní a bonitační řád bude v platnosti do členské schůze 2010, kde se schválí řády nové – viz usnesení z členské schůze konané v Benešově 31.1.2009. Zvolená Komise pro chov (dále jen „Komise“) měla připravit nové návrhy těchto řádů. Komise připravila anketu – výzvu, která byla uveřejněna jak na webových stránkách CMC, tak i ve Zpravodaji. V této výzvě Komise žádala členy CMC o vyjádření k uvažované změně bonitačního řádu. Aby odpovědi mohly být statisticky vyhodnoceny, předložila Komise možné varianty řešení:

a)  neprovádět žádné změny,

b) provést změny jen u pracovního chovu,

c)  změnit stávající podmínky, a to tak, aby jedinci při zařazení do chovu prokázali lépe svoje pracovní vlohy než za stávajících podmínek.

Variantu a) Komise uvedla přesto, že členská schůze již jednomyslně rozhodla o změně bonitačního řádu. Komise chtěla, aby se potvrdilo, že přijaté usnesení je správné a odráží názor celé členské základny; tedy i těch členů, kteří z různého důvodu se nezúčastnili zmiňované členské schůze.

         Musím říci, že výsledek ankety Komisi překvapil; bohužel nemile. Na výzvu reagovalo jen 11 členů CMC (Barcziková Alena, Bucková Alice, Fohl Míla, Kejř Václav, Kubík J. , Lebruška Miloslav, Málek Radovan, Mlčák Jaroslav, Mrázková Vlaďka, Šenová Petra, Valíček Rostislav). Když připočítáme názory všech členů Komise (Havlová Kateřina, Jonáš Luboš, Mach Ladislav, Pejša Josef, Plecháček Martin, Vacková Dagmar, Vácha Jaromír) pak Komise měla k dispozici jen 18 názorů. Vezmeme-li v úvahu, že na konci roku 2008 měl CMC 172 členů, pak se vyjádřilo jen pouhých 10,5%. Z došlých názorů jen Míla Fohl a Jaroslav Mlčák navrhovali zachování stávajících podmínek pro zařazování do chovu. Všichni ostatní navrhovali variantu c) - změnit stávající podmínky, a to tak, aby jedinci při zařazení do chovu prokázali lépe svoje pracovní vlohy než za stávajících podmínek.

Protože se Komise nedohodla na jednotném společném návrhu bonitace, návrh bonitačního řádu připravil výbor CMC. S tímto návrhem se mohli seznámit všichni členové CMC, a to ať už na stránkách Zpravodaje, nebo na webu CMC. Po uveřejnění se na fóru CMC rozpoutala diskuze, která byla mnohdy velmi emotivní. Jistě není bez zajímavosti, že mezi nejhlasitější nesouhlasné křiklouny patřili lidi, kteří nejen nepředložili žádný alternativní návrh bonitačního řádu, ale ani se nezúčastnili uvedené ankety. Překvapující je také, že určitou hysterii ohledně předloženého návrhu bonitace hned z počátku rozdmýchávali i nečlenové CMC!!       

Položme si však otázku: Mají ti, kteří se nevyjádřili v anketě, ačkoli k tomu byli přímo vyzývání, právo nyní halasně sdělovat svoje odmítavé názory k jakékoli změně bonitačního řádu? Myslím si, že z morálního hlediska určitě ne! Mnozí se zaštiťují demokracií - právem vyjádřit se a prosazovat svůj názor. Ano z principu to právo samozřejmě mají a nelze jim jej upírat, ale toto právo měli možnost uplatnit svoji účastí a vystoupením na členské schůzi 2009. Další možností, kdy každý mohl vyjádřit svůj názor, byla výzva členům CMC s přiloženou anketou, která byla na uveřejněna na webu CMC 12.3.2009 a ve Zpravodaji č. 1/2009, který vyšel na konci března. Jak jsem již psal, jen velmi málo členů využilo možnosti se vyjádřit. Nechtěl bych tady dělat přednášku o tom, co je demokracie, ale přesto si neodpustím malou glosu. Demokracie je především disciplína; máme právo vyjádřit svůj názor, ale jsme povinni podřídit se názoru většiny a rozhodnutí orgánu, který byl námi demokraticky zvolen. Jak by řekl klasik: Demokracie není cochcárna, kde si každý dělá co chce! Proto mám za to, že diskuze na téma, jestli ponechat stávající chovatelské normativy či je změnit, je již v tuto chvíli zcela bezpředmětná a měli bychom se soustředit jen na to, jaké podmínky stanovit, aby splňovaly to, co se od nich očekává. A co se od nich očekává? Odpověď by měla být poměrně jednoduchá; aby naši malinoisové  měli i v dalších generacích mj. i povahu, o které se píše ve standardu. I když věřím, že většina těch, kteří se o tuto problematiku zajímají, ví jakou povahu má malinois mít, přesto uvedu, co říká standard:

POVAHA: Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.

Zde uvedené vlastnosti jsou naprosto klíčové a zásadní pro správné určení náplně povahového testu – bonitace. Náplň povahového testu by logicky měla být taková, aby bylo možné posoudit, zda jedinec předvedený na bonitaci má uvedené vlastnosti či nikoliv a v jaké míře. Každý pes nebo fena (dále jen „pes“) je „originál“ a logicky i projevy při testu povahy jsou u každého psa poněkud rozdílné. A právě hodnocení jednotlivých povahových vlastností musí umožnit stanovení míry, do jaké ten který jedinec splňuje požadavky standardu. Na konci každého standardu jsou uvedeny i vady vedoucí k diskvalifikaci, tedy vady vylučující z chovu. Nejinak je tomu i v případě malinoisů. Z hlediska chovu malinoisů (a nejen malinoisů) jako plemene je nejdůležitější, aby do chovu nebyli zařazeni jedinci, kteří mají vady vedoucí k diskvalifikaci; v našem případě jedinci agresivní a bojácní!! Dalším důležitým cílem z hlediska plemene je správně určit jedince, kteří co možná nejvíce splňují požadavky na povahu, uvedenou ve standardu. Nechci příliš odbočovat od merita věci, ale považuji za důležité připomenout důležitou věc, kterou by především chovatelé měli vědět. I když předpokládám, že ji i všichni znají, přesto ji připomenu. Pokud je mým chovatelským cílem zlepšení povahy, případně některé její složky (z důvodů jednoduchosti budu používat jen termín „povaha“), logicky musím v chovu použít aspoň jednoho jedince, který vykazuje nadprůměrné povahové rysy. V případě, že použiji v chovu jedince, který je z hlediska povahy podprůměrný, nemohu očekávat, že uvedený jedinec bude tzv. zlepšovatelem povahy. Pokud bych to v uvedeném případě očekával, tak je to to samé, jako bych věřil na zázrak či výhru ve sportce. Takže jak jsem uvedl, z hlediska plemene jsou důležité správně určit oba krajní případy; především nedopustit, aby se do chovu dostali jedinci mající některou vadu vylučující z chovu a následně správně určit jedince povahově nadprůměrné, kteří co možná nejvíce splňují požadavky standardu. Znovu podotýkám, že tyto případy jsou důležité z hlediska chovu plemene, tedy i z hlediska CMC. Samozřejmě, že nesmíme také zapomínat, že i hledisko majitele psa je hodné zřetele. Každý majitel chce mít správně ohodnoceného svého psa. Píši, že chce mít správně ohodnoceného, ale ono to ve většině případů samozřejmě není pravda. Valná většina majitelů by chtěla, aby bonitační komise ohodnotila jejich psa nejlépe, jak to jen možné. Jenomže… Tady je právě ono třecí místo, kdy zájem plemene (v našem případě prezentovaný CMC a bonitační komisí) nemusí být vždy v souladu se zájmem majitele psa. Bonitační komise by měla být nejen odborně zdatná, ale nezbytnou „výbavou“ musí být i morální předpoklady. Při svém rozhodování musí mít na zřeteli především zájem plemene.

Jak jsem již psal, na fóru se objevovaly různé názory na to, jaká by měla být náplň bonitace. Názory, které požadovaly ponechání stávajících podmínek pro zařazování do chovu, bychom se již neměli zabývat, protože, jak jsem již psal, měli bychom je v současnosti považovat za bezpředmětné. Některé návrhy byly i smysluplné, zatímco nad některými nápady rozum zůstával stát, a to nejen mně. Když shrnu jen to nejfrekventovanější, tak se diskuze často točila okolo kousání či nekousání. Je zajímavé, že ještě dlouho před uveřejnění návrhu bonitace, se někteří účastnici fóra rozhorlovali, že nesouhlasí s tím, aby byla nutná všestranná zkouška  z výkonu. A přitom nikdo nikde nenapsal, že zkouška z výkonu bude nutnou podmínkou pro zařazení do chovu, natož aby se uváděla zkouška IPO jako ta nejvhodnější pro zařazování do chovu. Někdy to na mě dělalo dojem, že někteří přispívatelé fóra snad hledají problémy, a to i tam, kde žádné nejsou. Nemáte stejný dojem? Pokud tomu nevěříte, tak si pročtěte příspěvky fóra CMC od minulé členské schůze a bude vám jasno. Navíc získáte jasnou představu o tom, komu jde o podstatu věci, kdo si jen léčí svoji uraženou ješitnost, kdo šíří nepravdivé nebo zkreslené informace a komu jde jen a jen o svoje, čistě partikulární zájmy a nikoli o zájem plemene. Právě jsem si některé příspěvky letmo pročítal a bylo mi z toho občas i dost smutno.

Někteří přispívatelé na fóru CMC tvrdí, že povahy malinoisů se neustále zlepšují, ale zároveň „jedním dechem“ hlásají, že nechtějí ani povinnou zkoušku z výkonu ani zpřísnění podmínek pro zařazování do chovu – náročnější bonitaci. Přiznám se, že tomu tedy opravdu nerozumím. Když jsme si tak jisti, že se povaha našich malinoisů neustále zlepšuje, tak proč se tak vehementně bráníme náročnější bonitaci? Je přeci logické, že majitelé psů, majících výbornou povahu, se nemusí bránit náročnější bonitaci. Ba právě naopak; když máme povahově kvalitní psy, tak nechť se ukáže, že ty povahy máme skutečně kvalitní. Všichni víme, že malinoisové jsou schopni vrcholných pracovních výkonů, a to jak sportovních, tak i ve službách různých ozbrojených složek, ale při řešení náplně bonitace si počínáme, jako bychom chovali společenské plemeno!! Zaštiťujeme se především tím, že někteří majitelé nechtějí provádět všestranný výcvik s kousáním, ale věnují se třeba záchranařině, agility, tanci se psem a podobným činnostem. Na jednu stranu je to pravda, ale ...

Než dojdeme k nějakému závěru, zkusme se porozhlédnout kolem sebe. Myslím, že je víc než zajímavé podívat se třeba na lovecké psy a chovatelské kluby těchto psů. Lovečtí psi byli vyšlechtěni, nikoli k ochraně pána a jeho majetku, jako psi pracovní, ale k tomu, aby svému pánovi pomáhali při lovu. Podívejme se na podmínky chovnosti např. u českého fouska, hrubosrstých a maďarských ohařů, výmarských ohařů, loveckých slídičů nebo třeba jezevčíků. Je to velmi zajímavé a inspirující čtení. Jak vidíte, tak podmínkou chovnosti u loveckých plemen je mj. složení loveckých zkoušek a u některých plemen i ověření loveckých vloh. Ověřování loveckých vloh lze principielně přirovnat k bonitaci u pracovních plemen. Při zařazování do chovu u loveckých plemen nikoho nezajímá, jestli majitel má psa jen jako mazlíčka, dělá s ním agility, flyball apod. Pokud se někdo nechce věnovat loveckému výcviku a nechce skládat myslivecké zkoušky, tak se prostě jeho pes do chovu nezařadí a tečka. Myslivci jednoznačně chovají na psech, kteří po mnoho generací prokazují, že mají vlohy k činnosti, ke které byli vyšlechtěni!! Jen tak lze totiž zajistit, že geny vloh pro lovecké činnosti nebudou postupně slábnout a lovečtí psi postupně již nebudou loveckými psy, ale psy společenskými. Ten, kdo zná alespoň triviální základy genetiky, a to by měli být minimálně všichni chovatelé, je si toho zcela jistě vědom, ale považoval jsem za nutné toto připomenout. My chováme pracovní plemeno – viz standard č. 15/22.06.2001/F a přitom se bráníme prověření pracovních vloh, tedy vloh pro práci, pro kterou bylo naše plemeno vyšlechtěno. Chápu názory, že zkouška z výkonu, tak jak se dnes provádí a jak se někdy i posuzuje, o povahových vlastnostech toho mnoho nevypovídá, že nejsou figuranti, že to stojí spoustu peněz apod. To všechno se dá svým způsobem pochopit a snad i akceptovat, ale… Pokud přistoupíme na myšlenku, že pro chovnost nebude nutná zkouška, pak se ale zodpovědně věnujme náplni bonitace, kde by se měla přezkoušet povaha každého jedince zařazovaného do chovu. A jsme opět u výmluv typu, že se někomu nelíbí kousání apod. Tady bych chtěl jednak připomenout přístup klubů loveckých plemen a jednak i povahu malinoise, jak uvádí standard. Pro úplnost znovu připomenu jednu pasáž, kde se uvádí:

„Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána.“

Jak jsem již několikrát uvedl, náplň bonitace by měla být taková, aby se prokázala kvalita povahy předváděných jedinců. A nyní vám položím otázku: Jak chcete prověřit tuto část povahy bez kousání? Určitě se mezi vámi najde někdo, kdo bude tvrdit, že to jde i bez kousání - v košíku. To máte naprostou pravdu, ale… Pokud vyslovíte tento názor, ihned se zcela jistě ozve řada lidí, kteří budou tvrdit, že v košíku ne, protože na košík jejich psi nejsou zvyklí, že je to bolí a pod. Najdou ještě řadu důvodů, proč košík na bonitaci ne. Pokud mohu říci svůj názor, tak prověřovat tuto část povahy se psem v košíku, je pro psa mnohem náročnější než samotné kousání do rukávu!!

A jaké zvolit kousání? Jak už vyplývá z citace standardu, je logické, že by to měl být přepad psovoda. Ideálně by to mělo být tak, aby přepad byl pro psa nečekaný, ale … To by sice výborně prověřilo každého psa, ale nejsem si jist, jestli by toto členové CMC opravdu chtěli, nehledě k tomu, že podobné prověřování by kladlo velké nároky na pořadatele, na množství a kvalitu úkrytů (aby to bylo nečekané, měly by to být převážně přírodní úkryty) apod. A jak jsem již psal v úvodu, pokud má mít bonitace skutečný smyl, její obsah a hodnocení by mělo zcela určitě vycházet ze standardu. Takže přehodnoťme svoje názory a zkusme se na bonitaci, na její náplň a hodnocení podívat z tohoto hlediska. Zapomeňme na psa, kterého máme doma a podívejme se na celou záležitost aspoň trochu z nadhledu. Jak by řekl klasik: "Nehledejme důvody proč to nejde, ale hledejme způsoby aby to šlo."

Ještě bych se na chvilku vrátil k některým názorům, které se objevují nejen na fóru CMC. Musím říci, že do celého fórem se často promítá skutečnost, že tam kde scházejí racionální protiargumenty, přikročí se k osočování a pseudoargumentům. Samozřejmě, že anonymně. Mezi pseudoargumenty považuji např. názor, že chovatelské podmínky (rozuměj bonitační řád) navrhují lidi, kteří nikdy nic neodchovali!! Obvykle používají slovo „výcvikáři“ a přitom tomuto výrazu dávají pejorativní podtón. Myslím si však, že žádný racionálně uvažující člověk by podobný argument nemohl použít. Podívejme se na toto tvrzení čistě pragmaticky. Chovatel odchová štěňata, která si v sedmi či osmi týdnech odvážejí noví majitelé do svých domovů. Pokud se jedná opravdu jen o chovatele, tak „svoje“ štěňata může sledovat jen z povzdálí, ale už nevidí, jak štěňata reagují v různých zátěžových situacích apod. Majitel - výcvikář, pokud se psovi opravdu věnuje (záměrně jsem nepoužil slovo „cvičí“, aby to některé čtenáře nepopuzovalo), tak vidí, jak pes reaguje na různé situace. Z toho (a samozřejmě i z dalších projevů) si udělá úsudek o jeho povaze. V případě, že výcvikáři prošla „rukama“ řada psů, a to ať už vlastních nebo těch, které měl na výcvik, měl by být schopen se dobře orientovat v povahách psů, a to přinejmenším stejně jako chovatel. Záměrně jsem nenapsal „lépe než chovatel“, protože vždy to záleží na konkrétním člověku, na jeho pozorovacích schopnostech, sebevzdělávání, schopnostech analýzy a dalších faktorech. Zároveň jsem použil podmiňovací způsob slovesa "má", protože je to pouze předpoklad, ale nikoli tvrzení, že to tak je vždy. Proto k určení náplň bonitace, resp. jejího povahového testu a jeho hodnocení mají výcvikáři přinejmenším stejné předpoklady jako chovatelé. Myslím si však, že bychom se neměli dělit na „výcvikáře“ a „chovatele“ a vzájemně se povyšovat jeden nad druhým. Argumentujme věcně a zanechme podobných pseudoargumentů. Navíc se může snadno stát, že v zatřídění do uvedených kategorií se můžeme leckdy dost snadno a zásadně mýlit. I někteří "výcvikáři" byli v minulosti chovateli, aniž by se to všeobecně vědělo. Pokud si i přesto někdo myslí, že tím, že se stane chovatelem je automaticky předurčen ke všemu co se týká chovu a že je znalec povahy psů, tak se neubráním jedné osobní poznámce. Nevšiml jsem si, že samotný fakt, že jsem se stal chovatelem a odchoval svůj první vrh, mě nějakým významným způsobem pomohl zvýšit moje vědomosti o genetice, znalosti povah a jejich způsobech přezkušování - bonitacích a pod.

Za další pseudoargument, kterým se někteří snaží znevažovat záměr zpřísnit přezkušování povah na bonitaci, považuji uveřejňování výčtu chovných fen, které nemají žádnou zkoušku ani „náročný povaháč“ a po kterých jsou psi, kteří se zúčastňují vrcholových soutěží. Sama skutečnost, že některý pes nemá zkoušku ani „náročný povaháč“ (tento termín jsem si "vypůjčil" z fóra CMC, abychom se bavili o tom samém) ještě automaticky neznamená, že musí být povahově špatný! Nemusí, ale může! Pes, který má „náročný povaháč“, ale nemůže být povahově špatný!! A to je sice ten jediný, ale podstatný a zásadní rozdíl. Pokud někdo přesto nechápe v uvedeném konstatování rozdíl, tak by si tento odstavec měl přečíst znovu. A pokud ani potom nevidí v uvedeném konstatování zásadní rozdíl, pak se obávám, že v tomto případě ani podrobnější vysvětlování by již zřejmě nemělo žádný smysl. Mezi uváděnými jmény psů, jejichž matky nemají žádnou zkoušku a ani „náročný povaháč“ je uváděna i Ira Malidaj, po které je můj Oskar. To je samozřejmě pravda, ale… Než jsem se rozhodl pro štěně po této feně, jel jsem se na fenu podívat a vyzkoušet si její povahu. Protože její povaha splňovala moji představu o povaze maliňáka, vzal jsem si po ní štěně.

         Výbor CMC uveřejnil návrh bonitačního řádu. Někteří z vás k němu mají výhrady; někdo větší někdo menší. Někteří navrhují doplnit nebo změnit náplň této bonitace. Nic proti tomu, všichni členové mají možnost vyjádřit svůj názor, ale… Uvědomme si však, že na členské schůzi v žádném případě není možné přepracovat nebo výrazně změnit předkládaný bonitační řád!! Pokud tedy někdo z vás má proti předloženému návrhu zásadní výhrady, připravte nový návrh bonitačního řádu, a to tak, aby se o něm nechalo hlasovat jako o celku. Když píši, aby o něm bylo možné hlasovat, tak tím myslím to, že návrh bonitačního řádu bude obsahovat všechna ustanovení, která má bonitační řád obsahovat - tzv. paragrafové znění. Ať členská schůze rozhodne, který návrh bude pro naše podmínky lepší a podle kterého se bude bonitace a uchovňování v nadcházející sezóně provádět. Je však logické, že s tímto (nebo těmito) alternativním návrhem či návrhy je zapotřebí nás všechny seznámit ještě před konáním členské schůze. Proto sedněte a pište. Svůj návrh pošlete na adresu prezidenta CMC V. Kejře nebo jednatelky Ing. J. Ramaekersové, kteří jistě operativně zařídí jeho (jejich) publikování na webových stránkách CMC. Pokud nechceme, abychom se dostali do podobné situace jako na poslední členské schůzi, připravme buď alternativní návrhy, nebo podpořme návrh, který zpracoval výbor CMC. Abych nebyl podezírán, že obhajuji „svoje dítě“, tak podotýkám, že s věcnou náplní povahového testu ani s jeho hodnocením nemám vůbec nic společného. Jsem si však vědom toho, že když jsem nepřipravil oponentní návrh, měl bych se chovat „státotvorně“ a měl bych podpořit návrh na změnu bonitace, která bude lepší než bonitace stávající. Pokud bude předloženo několik návrhů bonitačních řádů, zcela jistě podpořím ten, který bude pro naše plemeno nejvhodnější, a to bez ohledu na to, kdo jej předloží.

           Tento článek - úvaha si v žádném případě neklade za cíl precizovat náplň bonitačního řádu, zejména povahového testu, ale vést nás všechny k zamyšlení před nadcházející členskou schůzí. Měli bychom se zamyslet mj. i nad tím, jakým způsobem budeme na schůzi vystupovat a prezentovat svoje názory. Nechce se mi věřit, že bychom nebyli schopni se na důležité momenty schůze včas připravit a vystupovat kultivovaně, a to tak, jak se na homo sapiens (člověk rozumný) sluší. Loni se nám to bohužel moc nepovedlo, připadal jsem si hůř než když sledují jednání českého parlamentu. A to už je co říci!!

            Ještě se vrátím několika slovy k tomu, co jsem psal. V textu jsem samostatně zdůraznil část povahy, týkající se obrany svého pána. Učinil jsem tak záměrně před textem, který navazuje na uvedené konstatování ohledně kousání. Ostatní částí povahy malinoise jsem nezdůrazňoval (v úvodu je citace kompletní povahy, jak ji uvádí standard) a ani se ji nijak nevěnoval, protože ji považuji za natolik samozřejmou, že není nutné se nad ní samostatně zamýšlet. Navíc jsem si nevšiml, že by náplň předkládané bonitace, kde lze prověřit ostatní vlastnosti, byla pro vás nějakým způsobem kontroverzní a měli jste s ní problém. Pro ty, kteří argumentují: "Kousání je u německých ovčáků a kam to dovedli." bych chtěl ještě napsat, že je velmi důležité jakým způsobem se přezkušování povahy bude v praxi provádět a ještě důležitější bude, aby se předvedené výkony a projevy správně vyhodnocovaly. Povahu je samozřejmě potřeba vyhodnocovat ve všech souvislostech, a to od okamžiku vstupu do prostoru posuzování exteriéru až po ukončení posledního prvku povahového testu. Takže, co budeme dělat dál? Budou někteří i nadále jen kverulanty a nebo se vrhnou do práce a připraví jiný bonitační řád? Sám jsem na to zvědav. Jen připomínám, že členská schůze je již za necelé čtyři týdny!

                                                                                                             Ladislav Mach