Jak jsme soutěžili na MS FCI 2009 v Rakousku

            Letošní Mistrovství světa FCI se konalo ve dnech 3. až 6.září 2009 v rakouském městečku Schwanenstadt. Na Mistrovství všech plemen, které je určitě vrcholem sezóny pro každého sportovního kynologa, se přihlásil nebývalý počet účastníků – 137 z 35 států světa. Nakonec se prezentovalo 127 soutěžících z 34 států; nepřiletěl reprezentant Číny.

Naše reprezentanty ve složení Martin Pejša, Eva Truksová, Miroslav Valentin, Ladislav Mach, Josef Králík doplňovali figurant Jaroslav Labík, vedoucí reprezentace Jiří Šiška a ing. Lea Šveráková, která nám také pomáhala i s tlumočením. Sraz jsme měli v pondělní vpodvečer 31.srpna, protože již v úterý ráno jsme měli oficiální trénink. S Oskarem a jeho „chůvou“ – pani Machovou jsme dorazili do místa ubytování, do hotelu Grünberg v Gmunde jako první. Naše první starostí bylo zmapovat okolí hotelu a najít místo pro poklidné venčení Oskara. Nakonec jsme našli ideální klidné místo asi 4 km od hotelu. Po prohlídce okolí začalo zabydlování a vybalování. Vše probíhalo v poklidu až do doby, než jsem zjistil, že nemám kalhoty od reprezentačního oblečení. Nemohl jsem pochopit, jak se to mohlo stát, ale bohužel to byla tvrdá realita. S nepříjemným pocitem jsem šel na první setkání naší reprezentace, které bylo ve 20 hodin v jednom salónku hotelu. Na závěr celé porady jsem řekl co se mi stalo s tím, že jsem zařídil, že kamarádi mi kalhoty přivezou, ale až ve čtvrtek ráno, tedy že nebudu mít kalhoty na oficielní trénink a hlavně na slavnostní nástup a losování. Musím říci, že jsem byl příjemně překvapen reakcí jak vedoucího týmu pana Šišky, který to vzal s humorem, tak především Jardy Labíka, který říkal, že má kalhoty dvoje a jedny mi půjčí! Už jsem se viděl, jak přes noc jedu skoro 450 km domů pro kalhoty a pak zase zpět a nebo, že tedy nebudu startovat. Obě varianty nebyly zrovna moc příjemné, ale jak říká klasik: Za blbost se platí. Vzhledem k tomu, Jarda Labík má o 30 kg méně než já, tak se to všem zdálo spíš jako dobrý fór, ale štěstí mi přálo a já se do těch kalhot skutečně vešel. Nemohl jsem si v těchto kalhotech sice zavázat ani kaničky, ale jinak super. Jardovi za pomoc ještě jednou děkuji. Bylo to od něj hezké.

V úterý jsme hned po snídani jeli na stadion do Schwanenstadtu, které je vzdálené 21 km od našeho hotelu. S pomocí navigace jsme bez problému našli cestu na stadion. Zaparkovali jsme a šli si prohlédnout stadion. Naše vedení mezitím zajistilo veterinární kontrolu. S Oskarem jsme, tak jako obvykle, měli problémy projít mezi psy, ale pomocí Oskarových dvou bodyguardek (moje manželka a Lea Šeráková) jsme tuto kontrolu absolvovali. A že byla důkladná. Tedy nejen u nás, ale u všech. Kontroloval se chrup, oči, všechny klouby a jejich pohyblivost, tělesná teplota, stetoskopem se kontrolovali plíce apod.

Čas na oficiální trénink nám byl určen od 9:50 do 10:25 hod. Každý si dělal co potřeboval. S Oskarem jsem si udělal tradičně jenom chůzi na vodítku v rohu stadionu a tím jsme trénink skončili. Vzhledem k poměrně velkému teplu (slunce pěkně hřálo) jsme vymezený čas, tak jako i další reprezentace, ani nevyužili. Po veterinární kontrole jsme měli volno. Někteří využili volný čas k projížďce lodí po jezeře, na jehož břehu je „náš“ hotel.

Ve středu po 14. hodině jsme odjeli zpátky na stadión a netrpělivě čekali na ukázku obrany. Na oficiálních stránkách byla prezentována práce 6 figurantů, z nichž nakonec rozhodčí vybere dva, kteří budou provádět obranu. Musím říci, že když jsem doma poprvé shlédl videa s prací oněch 6 figurantů, tak jsem se z toho orosil. Občas jsme kritičtí k některým našim figurantům, ale tohle, to bylo něco! Jak říkal můj kamarád: Doufej, že rozhodčí vybere ty nejlepší z té bídy. Už když jsem viděl vyznačený prostor kolem poslední makety, tak bylo jasné, že figuranta, který figuruje na pravou ruku, na technickou část nepostaví. To mně částečně spadl kámen ze srdce, protože z jeho stylu práce a držení rukávu jsem se v noci budil. Konečně nastal čas a figuranti nastoupili. Podle tváří jsem je hned poznal. Práce figuranta na technické odpovídal stylu práce, kterou měl na videu. Nebyl jsem z něj nadšený, ale bylo to přijatelné. Práce figuranta na kontroláku se mi ale vůbec nelíbila a navíc byla jiná než na videu. Běžel jako o život a ještě před střetem, aby se nesrazil, začal natáčet rukáv, rukáv hned tzv. zasekl a aniž si psa stabilizoval, začal provádět boj. Logickým důsledkem bylo, že zkušebního psa doslova utrhnul z rukávu. Na poradě vedoucích týmu naše vedení vzneslo námitku proti takové práci s poukazem na bezpečnost psů, která měla širší pozitivní odezvu. Rozhodčí p. Diegel všechny ubezpečil, že ještě s figuranty bude hovořit. Říkal jsem si, že bych chtěl jít na obranu až v neděli; do té doby, že se to naučí. Představa, že bych měl jít na obranu hned ve čtvrtek po ránu, byla děsivá.

V 17:00 hod. bylo plánované slavnostní zahájení s nástupem se psy. Tentokrát Oskar ani žádné bodyguardy prakticky nepotřeboval; seřadiště bylo podél cesty, takže pohoda. Po absolvování zahajovacího ceremoniálu jsme dali psy do auta a šli na losování do velkého plátěného stanu. Začátek se opozdil o 45 min. – neměli včas připravené losy. Jako los sloužila keramická miska s číslem, přilepeným na dně misky. Zpoždění poněkud zvyšovalo nervozitu z nastávajícího, kterou zvyšoval fakt, že začátky posuzování byly stanoveny už na 6:00 hod.!

Nakonec jsme se dočkali a losování začalo. Náš tým losoval jako dvacátýčtvrtý. A jak jsme si vylosovali? Martin Pejša 73, Eva Truksová 123, Míra Valentin 80, Pepa Králík 113 a já číslo 6. Myslel jsem, že mě snad klepne; hned ve čtvrtek jsem měl mít stopu ve druhé trojici. To by ještě nebylo tak nejhorší, i když jsem si byl vědom, že na začátku mají rozhodčí obvykle pěkně nabroušenou tužku. Nepříjemné bylo, že ve čtvrtek v poledne jsem měl  obranu a až v pátek poslušnost. Navíc mám první odkládat a teprve po dlouhodobém odložení cvičit. Bylo mi jasné, že naši standardní poslušnost nepředvedeme, ale k tomu se ještě dostanu později. Eva Truksová nebyla z losu také nadšená, protože měla mít poslušnost ve čtvrtek, a to hned v první „dvojce“, tedy v 6:00 hod. Nikdo z nás již nečekal na losování dalších startovních čísel, ale odjeli jsme se svými psy na hotel, abychom se dostatečně vyspali.

Čtvrteční ráno nezačalo pro Evu Truksovou a p. Šišku úplně ideálně; vstupní dveře do hotelu byly zamčené a tak se ven dostávali okny. Ještě štěstí, že neměli pokoje třeba v pátém patře. My jsme naštěstí s Oskarem prošli už dveřmi. Jak už je zřejmé, tak na stadiónu doprovázel Evu Truksovou p. Šiška a se mnou na stopu jela Lea Šeráková. Ve stanoveném místě se naše „trojka“ (startovní čísla 4 až 6) seřadila a přesně v plánovaný čas odjížděla na stopy. Jeli jsme do hor cca 30 km. Krajina, kde byly stopy byla kouzelná, ale nadcházejí disciplína mi nedovolila se dostatečně kochat. Zastavili jsme a rozhlédli se. Všude kolem nás byly malé louky s různou výškou porostu. Vylosovali jsme si pořadí, ve kterém půjdeme na stopy. Nechal jsem ostatní losovat a na mě zbyla 3, tedy poslední stopa. Ještě než jsme začali stopovat, vedoucí stop začal přeměřovat délku šňůry. Byl jsem klidný, protože vím, že stopovačku mám 10,5 m. To jsem netušil, že moje kožená stopovačka se časem trochu natáhla a měřila 11,2 m. Najednou tato délka byla problémem. Vedoucí stop prohlásil, že je neregulérní. Už jsem se viděl, jak ji řežu. Najednou onen vedoucí na ni udělal uzel a bylo to vyřešené.

Jako první šel závodník z Ruska. Psa nasadil, ale po 5 metrech se pes zastavil, otočil k psovodovi a nic. Ani opakované navedení nevedlo k úspěchu a pes prostě nechtěl jít. Dodatečně jsem zjistil, že obdržel 4 body. Šlapač obešel stopu a sebral všechny předměty. Viděl jsem, že se jedná o „erko“, tedy stopu ve tvaru „R“, které se šlape skoro vždy. Odjeli jsme o kus dál a za chvíli nastupovala na stopu rakouská jednička. Už jsem se soustřeďoval na nadcházející chvíli, takže jsem nesledoval jejich práci, nehledě k tomu, že za chvíli stejně zmizeli z dohledu. Koukal jsem na začátek stopy lehce jsem přemýšlel. Stopa byla našlapaná v dost vysoké mokré trávě, vedla z většího kopce  a rovný úsek byl dost vidět. Vzpoměl jsem si na slova vedoucího p. Šišky, který říkal, že mám být rád. Hned na začátku bude jasno, zda mám vůbec šanci uspět v celkovém pořadí či nikoli. Svým způsobem jsem mu dával za pravdu, ale… Věděl jsem, že s Oskarem jsme v poslední době dělali dost těžké stopy a teď tenhle ideální terén a bezvětří. Najednou rozhodčí zavelel a tak jsme šli. Po nahlášení jsem uvedl Oskara na nášlap. Byl při chuti a tak jsme vyšli. Hezky si vrtěl a šel „z vesela“. V polovině úseku byl předmět, který označil vsedě (nechtělo se mu lehnout do toho mokra), ale protože při označování je libovolné v jaké poloze, zůstal jsem klidný. Rozhodčí zkontroloval, zda má předmět mezi packami, což měl, a tak jsme pokračovali ve stopování. Následoval naprosto čistý levý lom a už jsme byli na druhém úseku. Začalo si mi zdát divné, že Oskar už jde dlouho a  druhý předmět nikde. Najednou vystřihnul druhý lom, také levý a byli jsme na třetím úseku. Už jsem se smiřoval s tím, že jsme přešli druhý předmět, když najednou Oskar rychle zalehl a hned bylo jasné, že druhý předmět jsme nepřešli, ale že byl na třetím úseku. Po kontrole polohy předmětu rozhodčím jsme pokračovali dál. Očekával jsem opět lom do leva, ale on byl doprava a pak znovu doleva (měli jsme stopu ve tvaru „židle“). Za chvíli Oskar opět zalehl a bylo jasné, že jsme na konci. Rozhodčí už polohu předmětu nekontroloval. Šel jsem ke psovi, zvedl předmět a šel se odhlásit. Měl jsem radost, jak Oskar tu stopu hezky vypracoval; žádné sebemenší vybočení, naprosto přesné lomy, všechny předměty, i když jsem si říkal, že ten první předmět nebude „bez ztráty kytičky“. Samozřejmě jsem počítal, že i když průběh stopy byl naprosto bez sebemenší chybičky, rozhodčí mi stejně něco strhne. Přesto jsem byl přesvědčen, že výsledek nemůže začínat jinak než číslicí 9, tedy přes devadesát bodů. Jak já byl bláhový. Rozhodčí prohlásil, že ho pes na stopě nepřesvědčil, že šel s vysokým nosem, rychle a měnil tempo a že máme 78 bodů. Než jsem se stačil nadechnout, Lea Šeráková se sama zeptala, kolik že bodů nám zadal, že se zřejmě přeslechla. Znovu těch 78 bodů zopakoval a ukázal desky s tímto číslem. Myslím, že jsem koukal dobře, ale na obrázku stopy jsem neviděl žádné ztrátové body, což mě také dost překvapilo. Na každém Mistrovství rozhodčí podrobně vysvětlí kde a za co kolik bodů strhne, aspoň tak to vždy bylo. Zůstal jsem jako opařený. To tedy bylo něco. Nemělo samozřejmě cenu jakkoli diskutovat o tom, že pes sice nešel s nízkým nosem (proč by také šel, když stopa byla příliš lehká), ale s vysokým také ne. A ohledně rychlosti je v řádu IPO doslovně napsáno: „Pokud je stopa vypracovávána se zájmem, stejnoměrně a přesvědčivě a pes jeví kladný vztah k jejímu vyhledávání, není rychlost postupu kritériem hodnocení.“  Musel jsem dát p. Šiškovi za pravdu, že hned ve čtvrtek ráno bude pro nás jasno. Jasno tímto okamžikem skutečně bylo, ale toto „jasno“ nebylo pro nás potěšující. Cestou na hotel jsme vyzvedli manželku a jeli na snídani. Po snídani jsme se s Leou Šerákovou vrátili na stadion, abychom shlédli dění na „place“. Je škoda, že tu stopu nemám natočenou; bohužel náš kamarád a kameraman Radek Málek tak brzo ráno ještě nedorazil.

Na stadionu jsme zjistili, že Eva Truksová obdržela za poslušnost 86 bodů. Stejné to bylo i u Martina Pejši - poslušnost 86 bodů. Konečně jsem se potkal s Radkem Málkem a Janou Ježkovou, kteří nás přijeli podpořit a také mi přivezli zapomenuté kalhoty, za což jim ještě jednou děkuji. Konečně jsem si mohl v klidu i zavázat tkaničky. Ještě v 17:00 hod. měl jít na poslušnost Míra Valentin, takže jsme čekali na jeho vystoupení. Poslušnost Evy Truksové ani Martina Pejši se nám bohužel s ohledem na časovou kolizi s naší stopou nepodařilo natočit.

Odpoledne se nám pěkně rozpršelo. V době, kdy obranu začal provádět soutěžící z daleké Argentiny, se spustil neuvěřitelný liják. Nejenže totálně promokl, ale ke vší smůle jeho pes nepustil na posledním přepadu, a tak byl ještě k tomu diskvalifikován. Jak se blížila 17. hodina, kdy měl jít Míra Valentin na poslušnost, déšť pomalu začal slábnout, až nakonec téměř ustal. Mírovu poslušnost ohodnotil rozhodčí 88 body. Po zpracování natočeného materiálu si ji budete moci prohlédnout na videu.  Pepa Králík měl ve čtvrtek volno a tak Míra Valentin byl poslední z našich, kdo ve čtvrtek nastoupil na nějakou disciplínu.

V pátek jsme se probudili do deštivého dne. Déšť vydržel celý den. Eva Truksová byla první, kdo zahajoval čtvrteční soutěžní den, Míra Valentin zahajoval páteční soutěžní den opět v 6:00 hod., a to obranou. Bohužel se nám nepodařilo vstát tak brzo, abychom stačili Oskara vyvenčit a včas dojet na stadion fandit našemu reprezentantovi a natočit jeho vystoupení. Jak potom říkal Míra, jeho Vito byl při chuti a nakonec nepustil po posledním přepadu ani na třetí povel. Byl diskvalifikován a tím bohužel skončila jeho aktivní účast na tomto MS. V 9:00 hod. konečně nadešla chvíle pro Pepu Králíka a jeho Brena. Jejich poslušnost byla líbivá a přitom přesná. Očekávali jsme vysoké bodové hodnocení. Za svoji poslušnost obdržel 91 bodů. Až se podaří zpracovat video můžete se podívat na Pepovu poslušnost.

My s Oskarem jsme měli jít na obranu v pátek ve 12:10 hod. Po shlédnutí Pepovy poslušnosti jsem odjel na hotel pro Oskara. Před příjezdem na stadion jsme ho raději ještě vyvenčili. Před startem jsem byl docela nervózní, protože jsem měl obavu, aby se Oskarovi něco nestalo. Jelikož do té doby nedošlo k žádnému incidentu, odhodlal jsem se nastoupit. Už při příchodu na stadión jsem na Oskarovi viděl, že se sice hodně těší, ale pořád byl pod kontrolou. Rozhodčí nám dal pokyn k zahájení. Oskar obíhal pravidelně všechny makety, které také prověřoval. Po zaběhnutí za poslední maketu začal okamžitě vyštěkávat, bez jediné pauzy nebo nadechnutí. Protože program měl zpoždění, rozhodčí významně zkrátil fázi vyštěkání, ale to nám samozřejmě nevadilo. Na pokyn rozhodčího jsem psa přivolal k noze. Následovalo přemístění do vyznačeného prostoru pro útěk. Musím říci, že prostor pro umístění psa byl hodně velký, a tak si každý mohl umístit psa dle svého uvážení. Pokus o útěk zvládl Oskar naprosto perfektně, zákusem „až na mandle“. Taktéž přepad zvládl bez problému. Po přepadu následoval zadní doprovod. Doprovod byl v pohodě, ale jen do okamžiku změny směru pochodu figuranta. Jakmile se figurant začal točit doleva, Oskar tuto situaci vyhodnotil jako přepad a … Naštěstí jsem ho včas odvolal a vrátil k noze, protože jinak by hrozila okamžitá diskvalifikace. Přepad zvládl bez problému, a to dokonce takovým způsobem, že podobně jako u útěku, figurant si u toho hodně nahlas heknul (je to slyšet i na videu). Po bočním doprovodu a předání figuranta rozhodčímu jsme se přesunuli na výchozí bod, abychom mohli provést další disciplínu - kontrolák. Oskar šel u nohy bez problému. Na pokyn rozhodčího jsem vypustil Oskara a jen se v tichosti modlil. Dech se mi zatajil, když jsem viděl, jak má Oskar všechny čtyři nohy nahoře. Naštěstí to dopadlo dobře. Po pouštění následoval přepad a další pouštění. Doposud na všech soutěžích Oskar pouštěl vždy ochotně a bez problému, ale po závěrečném přepadu se mu moc nechtělo. Nebylo to sice ještě na opakovaný povel pro pouštění, ale už jsem se rosil. Naštěstí Oskar sice váhavě a ne zcela, ale přece jenom pustil. Spadl mi kámen ze srdce. Následoval boční doprovod k rozhodčímu a odhlášení. Celkem jsme dostali 90 bodů a šli z „placu“ na kontrolu tetovacího čísla. Potěšující pro mě bylo i to, že za mnou přišli oba figuranti a o Oskarovi se vyjadřovali s velkým uznáním – líbili se jim jeho „kousačky“.

Protože nebylo sluníčko, nechali jsme Oskara v autě a šli se dívat na další program. Po šestici poslušností následovalo další kolo obran, kde jako druhá nastupovala Eva Truksová s Rémusem. Obdrželi za ni 84 bodů. I jejich obranu jsme pro Vás natočili, takže se budete moci podívat na jejich práci. V 16:15 hod. odjížděl na svoji stopu Martin se svým Quelem. Za svoji práci obdrželi krásných 93 bodů.

Sobotní ráno slibovalo hezkou podívanou; v 7:00 hod. má nastoupit k obraně Peter Scherk s Bendixem, který je znám svoji perfektní a razantní obranou. Stadión se opravdu již v tuto časnou hodinu docela zaplnil. Bendix skutečně nezůstal své pověsti nic dlužen. Obavu vzbuzoval kontrolní výkon. Ne proto, že by to nezvládal, ale byla obava, že se s figurantem tvrdě srazí. A k tomu také následně došlo. Figurant pouštěl téměř všechny psy po zápěstí, ale Bendix je zvyklý dělat prohoz po lokti. Protože oba, figurant i pes, si „jeli“ svůj styl, nemohlo to ani dopadnout jinak. Naštěstí se nikomu z nich nic nestalo. Rozhodčí ocenil obranu Petera Scherka a jeho Bendixe 98 body. Po této obraně se stadión opět trochu vylidnil. I my jsme odjeli na hotel se nasnídat.  V sobotním programu jsme byli jen dva; s Oskarem jsme měli ve 14:00 hod. poslušnost a Pepa s Brenem za necelou hodinu po nás obranu.

Už při losování, resp. při shlédnuté našeho programu mi bylo jasné, že budu mít na poslušnosti s Oskarem velké starosti. Protože jsme nastupovali na poslušnost až po obraně, bylo mi jasné, že jeho další příchod na stadión bude pro něho to samé, jako by šel na obranu. Podobnou situaci jsem zažil už na MČR v České Třebové a vím, že je to pro Oskara v této konstelaci těžké. To, že obranu měl už předchozí den, nehrálo vůbec žádnou roli. A skutečně tomu tak i bylo. Snažil jsem se ho několikrát rozcvičit a koncentrovat, ale marně. Stále si myslel, že bude obrana a nebyl plně koncentrovaný, tak jak normálně. Když přišel náš čas, tak jsme šli na plac. Na rozdíl od obrany, jsem šel na „plac“ o poznání klidnější, i když samozřejmě nervozita byla. Protože jsem si vylosoval „sudou“, začal jsem dlouhodobým odložením. Místo pro odložení bylo až na úplném rohu stadionu. Cesta to byla pro mě hodně dlouhá. Oskar se zpočátku snažil koncentrovat, ale stejně to nebylo ono. Maketa, která sloužila jako úkryt pro psovoda, byla až v polovině hřiště. Po celou dobu cvičení ruského závodníka (byl s námi ve dvojici) jsem trnul, co tam Oskar asi provádí za alotrie. Rozhodčí se na něho často díval, ale protože si nic nepsal, nabyl jsem přesvědčení, že leží na určeném místě. Moje „utrpení“ prodlužoval ruský reprezentant, který se po „place“ doslova ploužil, takže naše odložení bylo skutečně hodně dlouhé. Ono dlouhodobé odložení bylo pro řadu psů tvrdým oříškem. Spousta psů tam intenzivně čuchala a zároveň popolézala. Pro odložení byly ohraničeny dva čtverce velikosti cca 3 x 3 m, do kterých se odkládali psy. U odložení nebyl žádný pomocný rozhodčí nebo pomocník. I když na začátku jednoho čtverce byla cedulka „H“ – feny a u druhého „R“ – psi, psovodi si to často pletli a tak každý odkládal svého psa, jak se mu to hodilo. Za tento cvik jsme nakonec dostali velmi dobře. Po pokynu rozhodčího jsem šel k odloženému psovi a čekal na pokyn k usednutí psa k noze a následně ke zpátečnímu přesunu. Po provedení vysílačky ruským soutěžícím jsme se přesunuli na výchozí bod poslušnosti. Po, pro nás, nekonečně dlouhé době jsme dostali pokyn k zahájení chůze. Již při přesunu na výchozí bod jsem se smířil s tím, že Oskar nepředvede svoji standardní chůzi. A bohužel jsem měl pravdu. Sice chodil u nohy dobře, ale požadovanou koncentraci neměl. Ta nekoncentrovanost nás provázela celou poslušnost a kazila celkový dojem a nakonec i snižovala bodové hodnocení. Kromě cviku ovladatelnosti jsem byl s ostatními cviky spokojen. Potěšující pro mě bylo i to, že jsme za všechny aporty dostali „výborně“. Taktéž jsem měl radost z vysílačky, která se nám v poslední době nedařila tak, jak bych si představoval. Po odhlášení jsme vyslechli bodové hodnocení; jak již víte, dostali jsme 93 bodů. Po odchodu z trávníku jsme odešli na kontrolu tetovacího čísla. Na videu se můžete podívat na Oskarovu poslušnost.

Oskara jsem dal do auta pod strom a šli fandit Pepovi Králíkovi, který za chvíli nastupoval na obranu. Pepa a jeho Bren předvedli hezkou obranu, kterou německý rozhodčí Diegl ohodnotil 89 body. Jejich obranu bohužel nemáme natočenou; měli jsme technické problémy. Video si však můžete prohlédnout na stránkách Jany Krohové.

Pepovou obranou končilo sobotní vystoupení našich reprezentantů a nám s Oskarem zároveň skončila aktivní účast na tomto Mistrovství. V celkovém součtu jsme dosáhli 261 bodů. Na první pohled se to může zdát někomu hrozně málo, ale … Kdybych naše vystoupení měl zhodnotit, tak s vypracováním stopy jsem byl spokojený, i když to rozhodčí viděl úplně jinak. V poslušnosti mě mrzela ta nekoncentrace, ale protože při losování se k nám štěstí otočilo zády, tak ani tuto nesoustředěnost nevidím příliš tragicky. Jak jsem již psal, po losování jsem to předpokládal. S provedením ostatních cviků jsem byl spokojený. V obraně mě mrzí ten zadní doprovod, resp. Oskarova neposlušnost při doprovodu. Přestože moc nechybělo a byli jsme diskvalifikováni, tak se na Oskara nezlobím. Doprovod do „elka“ jsme prostě netrénovali. (V IPu byl zadní doprovod, pokud se dobře pamatuji, vždy pouze v přímém směru.) Je to moje chyba. Vzhledem k tomu, že rozhodčí na obraně je „ovčáčkář“, mohl jsem předpokládat, že doprovod bude jako u SchH, tedy do „elka“. Mohl, ale nepředpokládal.

Do nedělního rána jsme se probudili v pohodě; bylo slunečné počasí. Celý den jsme věnovali sledování programu na stadionu. Možná, že nám už trochu chyběl ten adrenalin z případného dalšího našeho vystoupení, ale i duševní klid měl svoje kouzlo. Pepa Králík odjel v 7:30 hod. na stopu a Eva Truksová také, ale až o 2 hodiny později. Po jejich návratu jsme se dověděli, že Pepa obdržel 82 a Eva 86 bodů. Těžko výkony na stopách komentovat, když jsme je neviděli.

Nedělní program byl pro diváky víc než zajímavý; na programu v poslušnosti nebyla, kromě Haruo Masudy z Japonska, žádná zajímavá jména, ale zato na obraně se to zajímavými jmény jen hemžilo. V jedné šestici nastupoval Florián Knábl z Německa, Marko Koskensalo z Finska a úřadující   Mistr světa z FCI 2008 Edgar Scherkl z Německa. Poslední dva jmenovaní mohli s dosavadním pořadím na prvních místech významně zamíchat. A také zamíchali. Florián Knábl předvedl hezkou obranu s velmi razantním kontrolním výkonem, oceněnou rozhodčím 97 body. Marek Koskensalo předvedl solidní obranu, za kterou obdržel 96 bodů. Obrana Edgara Scherkla byla pro mě, a nejen   pro mě, zklamáním. Za obranu obdržel 94 bodů. Po této šestici bylo prozatímní pořadí na stupních vítězů: 1. Koskensalo, 2. Scherkl a 3. Mia Skogster z Finska. Všem ale bylo jasné, že „ve hře“ je ještě Peter Scherk z Německa, který měl mít ve 13. hodin svou závěrečnou disciplínu - stopu. K tomu, aby P. Scherk s Bendixem obsadil 1. místo, musel na stopě obdržet nejméně 95 bodů. Nakonec si ze stopu přivezli úžasných 98 bodů a tím bylo definitivně rozhodnuto o pořadí na prvních místech. Pro nás byl zajímavý program až do úplného konce, protože, nepočítám-li háravé feny, pak úplně poslední obranu měl na programu náš Martin Pejša s Quelem. Myslím si, že předvedli pěknou a „učesanou“ obranu, kterou rozhodčí ohodnotil 91 body. Martinovu obranu si můžete prohlédnout na videu.

Za neuvěřitelnou náhodu tohoto Mistrovství považuji to, že náš reprezentant (v našem případě Eva Truksová) zahajoval program tohoto Mistrovství a Martin Pejša pro změnu program ukončoval.

Ukončením Martinovy obrany pro naši reprezentaci skončila celá soutěž. Přiznám se, že do dnešního mi není vůbec jasné, jak celá soutěž dopadla. Po skončení Mistrovství jsme si odvezli výsledkovou listinu, ale na řadě webových stránek jsou rozdílné výsledky; např. Martin Pejša podle některých pramenů obsadil 31. místo, podle jiných místo 30. S Pepou Králíkem je to podobné; někde je uveden jako 43. a podle jiných zdrojů zase obsadil 44. místo. Protože se mi dosud nepodařilo zjistit, co vlastně platí, předpokládám, že platí výsledková listina, která je k dnešnímu dni na oficielních stránkách Mistrovství. Takže zde jsou naše výsledky:

V družstvech je následující pořadí:

           V 17:00 byl nástup na vyhlášení vítězů a slavnostní zakončení. Vše proběhlo bez problému a po něm se někteří naši kolegové rozjeli do svých domovů. Protože to domů máme daleko, zůstali jsme v hotelu ještě jednu noc a po snídani se vydali k domovu. Závěrem bych chtěl poděkovat našemu vedení, to jak panu Jiřímu Šiškovi, tak i Ing. Lee Šverákové za to, jak nám zařídili celý pobyt a obětavě zabezpečovali vše potřebné. Každého z nás vždy doprovázeli na naše jednotlivá vystoupení a snažili se nás povzbudit a uklidnit, abychom se mohli plně soustředit na svůj výkon.

            Než se poslední část naší reprezentace rozjela do svého domova, udělali jsme si několik společných fotografií.

            Závěrem bych chtěl popřát všem reprezentantům, kteří budou reprezentovat naši kynologii na MS FCI IPO 2010 ve Finsku, hodně úspěchů.

                                                                                                                 Ladislav Mach