Cvičíme  (nejen) IPO – vyhledání figuranta

            Cvikem vyhledání figuranta, jinak také nazývaným průzkumem terénu či revírem, začíná oddíl "C" – obrana. Na první pohled jednoduchý cvik. Na ploše je rozmístěno 6 maket, a když je pes oběhne, dostane plný počet, tedy 10 bodů. Tak tento cvik vidí řada účastníků zkoušek, soutěží a možná i někteří rozhodčí. Skutečnost, ale má být jiná. Jaká? Podívejme se nejprve na to, jaké požadavky na tento cvik klade zkušební řád IPO. Nebudu  tu  citovat celou  pasáž, ale  zaměřím se  jen na to podstatné. V řádu IPO je napsáno: "Na krátký zvukový povel revír  a  pokynový  povel  napřažením  pravé  nebo levé paže,   

 který  může  být opakován, musí pes vyběhnout od psovoda rychle a cílevědomě k prvnímu úkrytu a tento oběhnout. Jakmile pes úkryt oběhne, zavolá si jej psovod zvukovým povelem ke mně (tento může být spojen se jménem psa) k sobě, a za pohybu jej vysílá novým zvukovým povelem revír k dalšímu úkrytu. Psovod po dobu vyhledávání se pohybuje normálním krokem po pomyslné středové ose prohledávaného prostoru, kterou nesmí opustit. Pes musí být vždy před psovodem". U tohoto cviku se také vyžaduje rychlost, aktivita psa, prověřování jednotlivých úkrytů a těsné obíhání.

         Ve zkušebním řádu je v příloze nakresleno rozmístění jednotlivých úkrytů (maket) a dráha pohybu psa. Tento nákres vidíte na obrázku č. 1. Plnou čarou je znázorněn pohyb psa. Pozorně se podívejte na uvedený nákres a porovnejte jej se skutečným prováděním průzkumu, tak jak jej vidíme na zkouškách a soutěžích. Pohyb psů je ve skutečnosti jiný než je na tomto obrázku nakreslené. Psi obíhají všechny makety buď zleva nebo zprava a nikoli střídavě, jak je nakresleno na uvedeném obrázku č. 1. Psi se pohybují ve skutečnosti způsobem, který je nakreslen na obrázku č. 2. Zkušební řád u každého cviku popisuje způsob jeho provedení. U cviku vyhledání figuranta však není uveden jiný možný způsob obíhání úkrytů, než je uveden v příloze ZŘ. Z toho by se dalo logicky dovodit, že pohyb psa při vyhledání figuranta přesně dle přílohy ZŘ by měl být aspoň na vrcholových soutěžích  upřednostňován a bodově zvýhodňován. Ale jak již bylo uvedeno, není tomu tak. Pohyb psa při vyhledání figuranta přesně dle přílohy ZŘ zatím není vyžadován ani na mistrovství světa FCI. Zdůrazňuji, že zatím není vyžadován. Logicky je potřeba si položit otázku, proč je to tedy takto v příloze ZŘ nakresleno, když to není vyžadováno?? Na tuto otázku bohužel neznám žádnou odpověď. Uvědomíme-li si však, že u provádění cviku dle ZŘ IPO se hodnotí zejména podle celkového dojmu, pak si myslím, že jiný způsob obíhání maket než jak je uvedeno v příloze ZŘ, nemůže vyvolat stejný celkový dojem jako u pravidelného obíhání, tak jak je nakresleno v příloze ZŘ.

         Někteří výcvikáři (i velmi zkušení a erudovaní) tvrdí, že každý pes je buď "levotočivý" nebo "pravotočivý", a to podle toho, jestli makety obíhá  zleva nebo zprava. Dle mého názoru takovéto třídění psů nemá žádný racionální základ, ale k tomu se dostaneme později. Tím, že psi obíhají všechny makety zleva nebo zase zprava ztěžují splnění požadavků zkušebního řádu. ZŘ požaduje, aby se psovod pohyboval po pomyslné středové ose normálním krokem a pes byl vždy před psovodem. Tím, že pes obíhá úkryty ( makety) buď všechny zprava nebo zleva vzrůstá pravděpodobnost, že se pes dostává na jedné straně až za psovoda. To nebezpečí, že  se pes dostane až za psovoda je o to větší, čím rychlejší je pohyb psa a čím je obíhání úkrytů (maket) méně těsné.  Navíc se těžko naplňuje požadavek ZŘ na pohyb psovoda normálním krokem. Psovod se totiž ani nemůže pohybovat normálním krokem, protože pes je na jedné straně buď za psovodem nebo je zase příliš vpředu a hrozí nebezpečí vytlačení psa příliš dopředu a tím vynechání některé z maket. Vynechání jen jediné makety by mělo znamenat známku až uspokojivě, tedy ztrátu až 3 bodů.

         I z toho je patrné, že ti psovodi, kteří chtějí dělat kynologii na vrcholové úrovni, by měli zvážit, zda by se neměli pokusit nacvičit cvik vyhledání figuranta přesně tak, jak je nakreslen v příloze ZŘ IPO. Možná někteří z vás namítnou, že se o to už pokoušeli, ale že to nejde. Jsem přesvědčen, že to jde nacvičit, ale že problém je v nás, ve způsobu nácviku. Nácvik tohoto cviku se začíná obvykle úplně od konce, a to od vyštěkání figuranta v poslední maketě. To je dle mého názoru zásadní chybou. Nácviku revíru není na počátku výcviku věnovaná dostatečná pozornost. Záměrně jsem nyní použil termín "revír", protože v první fázi by se nemělo jednat o vyhledání figuranta, ale pouze o vlastní revír, čili obíhání maket. To, že pes obíhá všechny makety buď zleva nebo zprava, je důsledkem toho, zda při zahájení nácviku vyštěkání posíláme psa do makety na levé nebo pravé straně. Pes si tím rychle osvojí směr (způsob) náběhu do makety. A tímto směrem (způsobem) nabíhá nejenom do první makety, ale následně i do maket ostatních. To právě vede některé kynology k nepodložené teorii o psech tzv. pravotočivých či levotočivých.

Obíhání maket není nic jiného, než cvik poslušnosti jako každý jiný. Při nácviku revíru je také třeba vzít na zřetel požadavek ZŘ, že obíhání maket má být rychlé a těsné. A to ještě nemluvíme o novém požadavku na provádění, kdy pes má navíc provádět prověřování jednotlivých maket. Má-li pes skutečně splnit všechny požadavky na něj ZŘ kladené, pak se jedná o cvik poměrně náročný. Pokud je pes aktivní a rychlý, pak má problémy s těsností obíhání maket a obráceně; pokud pes těsně obíhá není zase obvykle dostatečně aktivní a rychlý. Obojí je chybou a znamená známku velmi dobře až dobře, a to podle skutečného dojmu z provedení. Takže jak z toho ven? Jak jsem již uvedl výše, je potřeba se zamyslet nad způsobem nácviku. Mám za to, že nejsprávnější je provádět nácvik revírování již v mládí psa, a to hrou. Pokud má pes prohledávat makety střídavě, tzn. dle přílohy ZŘ, pak je nezbytné začít ne u jedné makety, jak je běžné, ale vždy a zásadně u maket dvou. Takže už od začátku psa učíme nabíhat do maket střídavě – do makety po levé ruce ve směru hodinových ručiček a do makety po pravé ruce proti směru hodinových ručiček. Z počátku jsou makety od sebe vzdáleny pouhých 5m a začínáme pochopitelně se psem na vodítku. Přitom logicky nesmíme zapomínat psa hodně chválit a odměňovat při správném a aktivním provádění cviku. Postupně, podle rutiny, s jakou je pes obíhá, vzájemnou vzdálenost maket prodlužujeme a zároveň měníme rozmístění maket. Jednou bude první maketa vlevo, podruhé vpravo atd. A tady záleží na důslednosti psovoda, aby trval na správném oběhnutí maket. Samozřejmě, že psovod musí být také dostatečně šikovný. Každý pes, a to i v pozdějším průběhu nácviku, se určitě několikrát pokusí oběhnou maketu jinak než požadujeme. V těchto okamžicích se ukáže, jací jsme psovodi; zda a jak tuto situaci dokážeme vyřešit bez narušení kontaktu se psem a pod. Teprve mnohým opakováním vypracujeme u psa tzv. dynamický stereotyp ( ach zase ta teorie ), aby nám ani v době, kdy už spojíme  obíhání maket ( revír ) s vyštěkáním tzv. nezdrhnul okamžitě až k figurantovi. Důležitou výhodou nácviku revírování jako cviku poslušnosti spatřuji mimo jiné i v tom, že nácvik lze provádět bez pomocníků – figurantů.

Nácvik revíru, tak jak se běžně provádí, tzn. na jednoho či více figurantů nepovažuji za metodicky správný. Je sice pravdou, že při nácviku na dva figuranty, kteří se posouvají do dalších maket, pes rychle pochopí, že musí  běžet  za  maketu s figurantem.Těžko však chápe, když po něm chceme, aby obíhal  prázdné makety, když pes "dobře ví", že figurant je v maketě poslední. V tomto  případě  nastává od

psovoda obvyklé tvrdé potrestání psa. Pes však ani nechápe za co byl potrestán, když my jsme mu to žádoucí chování žádnou jasnou a srozumitelnou formou "nesdělili". Psi, kteří prováděli nácvik vyhledání figuranta na posunující se figuranty také těžko zvládnou situaci, kdy u řadové makety (ne tedy u poslední makety)  stojí nebo se pohybuje někdo jiný než figurant. Ty případy se na vrcholových akcích běžně stávají. Jedná se např. o fotografy či kameramany. Loni na MS FCI si rozhodčí záměrně stoupl ke čtvrté maketě a teprve když pes oběhl tuto maketu,   rozhodčí se volným krokem přesunul k maketě vyštěkávací. Řada psů má s těmito situacemi docela problémy.

Z toho všeho vyplývá, že v počátku nácviku je zapotřebí cvik vyhledání figuranta i cvik vystavení a vyštěkání, který na něj navazuje, nacvičovat zcela odděleně – samostatně.           

Navíc je zapotřebí trénovat i výše uvedené situace; tzn., že při nácviku provádění revíru se lidé pohybují za maketami a pes jim nesmí věnovat žádnou pozornost. Pro psa musí být silnějším podnětem provádění revírování než postávající či pohybující se lidé.

A nyní k novému požadavku na práci psa při vyhledání figuranta, a tím je prověření jednotlivých úkrytů. Jedná se o požadavek, jehož nesplnění se zatím prakticky ani nevyžaduje a tím ani nepenalizuje. Důvodem je zřejmě skutečnost, že u nás téměř žádný pes prověřování úkrytů ve skutečnosti neprovádí. Na jednu stranu je to pochopitelné, ale na druhou stranu si myslím, že to není správné. Pokud je dán požadavek na určitý způsob provádění cviku, pak je zapotřebí na něm trvat a jeho nesplnění promítnout i do hodnocení cviku. Důvodem proč psi neprovádí prověřování úkrytů ( maket ) je jednak zřejmě v tom, že psovody nic nenutí toto psa učit, když nesplnění požadavku na prověřování úkrytů není penalizováno a jednak to bude zřejmě i nejasností a obtížnosti způsobu nácviku. O tom, že splnit souhrn všech požadavků, kladených na vyhledání figuranta není jednoduché a snadné, svědčí i bodové hodnocení na vrcholových závodech, a to jak u nás tak především na vrcholných akcích v zahraničí. Jen málokterý pes na těchto soutěžích obdrží známku výborně.

 

                                                                                                                        Ladislav Mach

Pozn.: Článek byl zaslán do redakce časopisu Pes přítel člověka k uveřejnění.