Vyhledání figuranta - revír

Dosud jsme se v podstatě zabývali „jen“ kousáním psa, ale oddíl C – obrana dle ZŘ IGP  – začíná cvikem nazvaným Vyhledání figuranta. Obvykle se mu říká "revír". Revír se zásadně provádí na umělé úkryty – makety (zástěny). Na první pohled se jedná o jednoduchý cvik. Ale nenechme se mýlit. Pokud by pes a vlastně i psovod měli splnit všechny požadavky uvedené ZŘ IGP, bude se jednat a poměrně náročný cvik. Dříve stačilo k plnému počtu bodů, aby pes v podstatě jen oběhl všechny makety. Detaily se moc neřešily. Dnes je situace jiná.

       Nejprve se podívejme na to, jaké požadavky na tento cvik klade např. zkušební řád IGP, platný do 31.12.2024, protože česká verze nového řádu zatím není k dispozici. Nebudu tady citovat celou pasáž, ale zaměřím se jen na to podstatné. V řádu IGP je pro zkoušku IGP-3 napsáno:  

 " ... Na pokyn rozhodčího zaujme psovod nový základní postoj ve směru k úkrytu č. 1 a vysílá psa. Figurant je ukryt v posledním úkrytu (č. 6) tak, aby nebyl pro psa viditelný. Na krátký zvukový povel „Revír“ a posuňkový povel napřažením pravé nebo levé paže, který může být opakován, musí pes rychle vyběhnout od psovoda k úkrytu a cílevědomě, těsně a soustředěně oběhnout. Jakmile pes úkryt oběhne, zavolá jej psovod zvukovým povelem „Ke mně“ nebo „Zpět“, a za pohybu jej vysílá dalším zvukovým povelem „Revír“ k dalším úkrytům. Spolu se zvukový povelem „Ke mně“ nebo „Zpět“ může psovod použít i jméno psa. Psovod se pohybuje po dobu vyhledávání normálním krokem po pomyslné středové ose prohledávaného prostoru, kterou nesmí opustit. Pes musí být vždy před ním."

     V praxi to vypadá tak, že po těsném oběhnutí a prověření makety psovod psa přivolává – viz obr. 1. Pes musí být ovladatelný a reagovat na povel k přivolání. Tzn., že z makety musí nabíhat na psovoda – viz obr. 2, nikoli běžet samostatně k další maketě, daleko od psovoda. V neposlední řadě má psovod jít normálním krokem – viz obr. 3. Zároveň pes musí být vždy před psovodem. V současnosti se ustanovení o nezabíhání psa za psovoda (Pes musí být vždy před ním.) vykládá tak, že pes se nesmí dostat za psovoda v okamžiku, kdy jej míjí na středové ose. Myslím si, že je jen otázkou času, kdy se bude striktně vyžadovat, aby se pes nedostával za úroveň psovoda ani při obíhání makety; ale k tomu se ještě dostaneme. Na průzkum terénu bezprostředně navazuje cvik vystavení a vyštěkání, kterými se budeme věnovat později.

       Většina psovodů začíná nacvičovat obranu kousáním na peška a poté na rukáv. Až tohle pes zvládne, začnou cvičit vyštěkání napřímo a teprve potom přemýšlejí o nácviku revíru. Obvyklým výsledkem tohoto postupu je velké rozčarování, protože pes nezřídka všechny makety neoběhne, ale uteče do poslední makety, ve které je obvykle ukrytý figurant. Rozčarování psovoda je významně větší v případě, pokus pes figuranta napadne, resp. provede zákus do jeho rukávu, což není neobvyklé. V této situaci psovod obvykle neudrží nervy na uzdě, opatří psa ostnatým obojkem, nezřídka elektrickým obojkem a svoji frustraci z neúspěchu řeší tvrdým trestáním psa.

         Problém bývá v tom, že uvedeným postupem nácviku psovodi nedokázali psovi dost dobře vysvětlit, co po něm vlastně požadují. Pes je přesvědčen, že jeho úkolem je co možná nejrychleji najít figuranta.

      Určitě si při této příležitosti někteří z vás kladou otázku: Jak uvedené cviky správně nacvičovat a přitom splnit všechny požadavky zkušebního řádu? Odpověď je prostá a jednoduchá - rozdělit tyto dva cviky (revír a vyštěkání) a nacvičovat je po delší dobu zcela samostatně a raději jinak, než bylo popsáno a než se běžně praktikuje.

       Ačkoli je revír ve zkušebním řádu zařazen do oddílu „C“ – obrana, je třeba si uvědomit, že nácvik je třeba chápat jen a jen jako cvik poslušnosti, a takto k němu také přistupovat.

       Každý rozhodčí klade na důraz na jinou část požadavků na provedení, uvedené ve ZŘ IGP. Chceme-li však obstát v konkurenci těch nejlepších bez ohledu na to, který rozhodčí bude obranu posuzovat, měli bychom se snažit splnit všechny požadavky ZŘ IGP, a to bez ohledu na to, že některé požadavky dosud žádný rozhodčí nevyžadoval a tím pádem nehodnotil. Co není dnes, může být zítra. Dodatečně přeučovat psa může být víc než obtížné.

  Zkušební řád u každého cviku popisuje způsob jeho provedení. U cviku Vyhledání figuranta – revíru – je ve ZŘ IGP, platného do 1.1.2025, vyobrazeno schéma rozmístění maket a naznačen pohyb psa i psovoda, ale ... Podle dosud zaběhnuté praxe na obrázku uvedený způsob obíhání úkrytů není závazný. Dosavadní praxe je taková, že téměř všichni psi obíhají všechny makety v kruzích, a to buď ve směru nebo proti směru hodinových ručiček – viz obr. 4.

   Při obíhání všech maket po nebo protisměru hodinových ručiček si psovodi notně ztěžují splnění některých dalších požadavků na tento cvik. Jak jsme si již řekli, ZŘ IGP požaduje, aby se psovod pohyboval po pomyslné středové ose normálním krokem a pes byl vždy před psovodem. Tím, že pes obíhá makety běžným způsobem (po nebo proti směru hodinových ručiček), vzrůstá pravděpodobnost, že se na jedné straně dostává až za psovoda.

   Nebezpečí, že se dostane až za psovoda, je o to větší, čím rychlejší je pohyb psa a čím je obíhání maket méně těsné. Navíc se těžko splňuje požadavek zkušebního řádu na rovnoměrný pohyb psovoda normálním krokem. Psovod se totiž prakticky ani nemůže pohybovat normálním krokem. Pes je na jedné straně vybíhá z makety až za úrovní psovoda, zatímco na druhé straně vybíhá z makety výrazně před psovodem. V případě normální chůze hrozí velké nebezpečí, že psovod vytlačí psa příliš dopředu, a tím ho v podstatě navede k vynechání některé z maket, případně ho svým zaostáváním "donutí" znovu oběhnout maketu, kterou už oběhl. Obojí je výraznou chybou, která se odrazí při hodnocení.

  Aby psovodi nevytlačili psa k jiné maketě, než by měl oběhnout, uchýlí se ke změně rychlosti pohybu. Pravidelně mění tempo pohybu; pravidelně střídají normální chůzi s popoběhnutím, pomalou chůzí nebo dokonce s pozastavením. Tím logicky nesplní požadavek zkušebního řádu na normální chůzi.     

  Možná se někdo z vás ptá: "Proč to tak je?" Většina psovodů nezačíná obranu nácvikem revíru, ale vyštěkáním figuranta. Na většině cvičáků mají buď pevně umístěné makety a v případě, že používají  přenosné makety, v převážné většině případů mají stále stejné místo na umístění makety, kde bývá ukrytý figurant. Nabíhá-li pes pravidelně do makety např. ve směru hodinových ručiček, bude při pozdějším nácviku všechny makety obíhat také ve směru hodinových ručiček. Nabíhá-li do makety s figurantem proti směru hodinových ručiček, bude při pozdějším nácviku všechny makety obíhat také proti směru hodinových ručiček. Asi se ptáte, jak je to možné? Je to jednoduché; u psa se objeví tzv. dynamický stereotyp.

        Pro zvídavé uvedu, že dynamický stereotyp je stabilní vzorec chování, který se vytváří opakováním určité činnosti. Je to v podstatě rutina, kterou pes po řadě opakováních dělá automaticky - pořád stejným způsobem.

        Aby bylo možné uvedené požadavky (normální chůze, nezabíhání psa za psovoda) bez problému splnit, je třeba naučit psa, aby obíhal podle jiného schématu – viz obr. 5. Když se porovnáte obr. 4 a 5, jistě  vidíte rozdílný pohyb psa. Při pohybu podle obr. 5 pes neprovádí obíhání maket v kruzích, ale pravidelně - vždy nabíhá do jednotlivých maket blíže k začátku cviku.

        Možná se vám bude zdát skoro nemožné toto nacvičit, ale ono tomu tak není. Nácvik je metodicky poměrně jednoduchý. Složité je to však s námi – psovody. Má-li se nácvik podařit, je nezbytné na sobě více či méně zapracovat. Chce to cvičit systematicky - být důsledný a náročný. V neposlední řadě nesmíme spěchat s jednotlivými fázemi nácviku.

        Ideální je, pokud s nácvikem revírování začínáme v co možná nejútlejším věku psa. Abychom mohli provádět tento cvik, na volné ploše (na place) rozmístíme makety. Na některých cvičištích mají makety vyrobené z kovových materiálů nebo ze dřeva. Tyto makety jsou pevně zakotvené do terénu. Na vyšších soutěžích, na kterých se obrana provádí ve většině případů na fotbalovém hřišti, se používají výhradně makety přenosné.

    Pro počáteční nácvik jsou rozhodně lepší makety přenosné. Tyto makety můžeme rozmísťovat a posouvat dle potřeby. Ne všichni psovodi však mají na cvičišti volný přístup k uloženým přenosným maketám dle potřeby. Počátečnímu nácviku je totiž zapotřebí se věnovat častěji než jen v oficiální cvičební dobu – jednou týdně. Dalším důvodem pro pořízení vlastních maket je i skutečnost, že ve cvičební den nebývá dostatek času a klidu na počáteční nácvik.

  V současnosti je možné zakoupit makety normální velikosti nebo tzv. minimakety, které jsou nejen cenově dostupnější, ale snadněji se převážejí a rozestavují. Pokud vám ekonomická situace nedovoluje zakoupit si profesionálně vyrobené makety, minimakety si vyrobte nebo půjčte. Vhodné je mít čtyři minimakety. Ty jsou dostačující pro prvotní nácvik a můžeme je využívat poměrně dlouho.

 Začínáme tak, že na vhodné místo si zpočátku postavíme nejméně 2 makety. Makety rozestavíme tak, aby mezi nimi byla vzdálenost 6 až 8m. Samozřejmě, že makety mohou být od sebe i více vzdálené, ale hodně se naběháme.

  Štěně připneme na vodítko a postavíme se cca 2 až 3 metry od této makety - viz obr. 6. Než však začneme s nácvikem, měli bychom si uvědomit jednu zásadní věc, kterou je motivace. Aby pes něco vykonal, musí být motivován. Pokud tedy chceme, aby náš pes rychle a s radostí vybíhal k maketě, musíme ho dostatečně motivovat. Proto je třeba za každou maketu umístit motivátor. Jako motivátor (předmět, kterým štěně motivujeme) můžeme použít balónek, peška, kolečko nebo jinou hračku (dále jen „balónek“). Samozřejmě, že balónek můžeme použít až v době, kdy nám ho spolehlivě přináší.

  Chceme-li nacvičovat revírování s malým štěnětem, které ještě spolehlivě neaportuje, pak nejvhodnějším motivátorem je pamlsek. Pamlsek bychom však neměli pohodit za maketu do trávy. Jednak by ho štěně zbytečně dlouho hledalo, a hlavně by se naučilo za maketou koukat na zem. V konečné fázi výcviku prohledávání země za maketou nesplňuje požadavek na prověřování maket. Proto je už od samého počátku vhodné pamlsek pokládat na vyvýšené místo. K tomuto účelu je nejlepší si vyrobil stojánek s miskou.

   Než odejdeme za maketu a položíme za ni pamlsek, štěně vodítkem zahákneme za zavrtávací kolík, případně nám štěně může někdo podržet. Štěněti ukážeme pamlsek a odbíháme do makety, kde na štěně zavoláme a pamlsek mu znovu ukážeme. Následně pamlsek položíme do misky a běžíme pro štěně. S vodítkem v ruce a s povelem „Revír“ vybíháme společně až do bezprostřední blízkosti makety – viz obr. 7 a s případnými pomocnými povely vybídneme štěně k sebrání pamlsku – viz obr. 8.

 Po oběhnutí makety  a po sebrání pamlsku štěně hodně chválíme a zároveň se přemístíme na opačnou stranu makety, než jsme do makety se štěnětem vbíhali – viz obr. 9. Štěně voláme k sobě, kde ho odměníme stejným nebo lepším pamlskem, než jaký byl v zástěně. Odměňování z „kapsy“ je důležité pro to, aby štěně bylo ovladatelné a po každém oběhnutí makety běželo k nám. Na předsednutí netrváme.

  Po oběhnutí první makety, pokračujeme v nácviku oběhnutí druhé makety, která je na opačné straně osy postupu. Pokud štěně nabíhalo do první makety zprava (viz obr.  9) - při pohledu z osy postupu, na opačné straně osy postupu musí štěně nabíhat do makety zleva - viz obr. 10.  Směr vběhnutí do jednotlivých maket je zřejmý z obr. 5.  Tak docílíme oběhnutí i druhé makety.

Pokud štěně nabíhalo do první makety zleva - při pohledu z osy postupu, na opačné straně osy postupu musí štěně nabíhat do makety zprava.

Nácvik obíhání maket by štěně mělo chápat jako velmi zábavnou hru a mělo by se těšit na okamžik, kdy bude opět moci vyběhnout za maketu. V jedné sérii provedeme čtyři až pět popsaných oběhnutí maket. Pokud se štěnětem neprovádíme další fyzicky náročné cviky, pak doporučuji provést tři série, ale vždy s dostatečným odpočinkem mezi jednotlivými sériemi.

Pokud vidíme, že štěně již chápe, co po něm chceme, může postoupit k další fázi. Do makety již se štěnětem nevbíháme, ale maketu míjíme vně a štěně lákáme na druhé straně. Po oběhnutí makety štěnětem jej voláme k sobě, kde ho odměníme stejným nebo lepším pamlskem, než jaký byl v maketě.  Odměňování z „kapsy“ je důležité pro to, aby štěně bylo ovladatelné a po každém oběhnutí makety běželo k nám. Na předsednutí nemusíme trvat – viz obr. 9.    Pokud cvičíme správně a zvolili jsme správnou motivaci (volba pamlsku nebo balónku), pak velmi brzy zjistíme, že štěně se na obíhání maket nejen těší, ale že začíná obíhání provádět rychle a s nasazením. A to je vlastně jedním z cílů našeho snažení.

 Vybíhá-li štěně s chutí za maketu, v další fázi sice vyběhneme se štěnětem na vodítku, ale ještě před dosažením úrovně makety vodítko pustíme z ruky a okamžitě běžíme na opačnou stranu makety, než kudy štěně zaběhlo, a následně jej voláme k sobě. Štěně slyší náš hlas z opačné strany, než kterou zabíhalo a náš hlas ho z té makety doslova vytáhne. Tím docílíme toho, že štěně se k nám nevrátí stejnou stranou, kterou do makety vběhlo, ale vyběhne druhou stranou. Tímto jednoduchým způsobem docílíme oběhnutí makety. Samozřejmě, že po vyběhnutí z makety a po přiběhnutí k nám štěně odměníme dalším pamlskem a co možná nejlépe si s ním pohrajeme. Pokud štěně pochopilo, co po něm chceme, můžeme jej posílat do makety již bez vodítka – viz obr. 11.

   V další fázi již štěněti neukazujeme pamlsek nebo balónek, který klademe do makety. Je pravděpodobné, že pokud nás štěně neuvidí s pamlskem nebo balónkem v maketě, zpočátku nemusí chtít běžet do makety. Proto je zapotřebí se v náročnosti vrátit zpátky a vybíhat do makety opět na vodítku, případně s ním běžet až do bezprostřední blízkosti makety. Pamlsek nebo balónek může do makety nepozorovaně položit i náš parťák z týmu. Je naprosto nezbytné, abychom do makety stále vkládali motivátor (balónek, pamlsek apod.). Tím bychom měli docílit toho, že nám štěně bude důvěřovat, že v maketě, kam jej posíláme, je vždy jeho oblíbený pamlsek nebo balónek.

   Po zvládnutí této fáze můžeme o metr či dva zvětšit vzdálenost mezi místem vyslání a maketou. Doporučuji však, abyste s jednotlivými fázemi a také se zvětšováním vzdálenosti zbytečně nespěchali. Je potřeba nezapomínat na skutečnost, že pes se učí především z úspěchů! Proto nespěchejte a klaďte na štěně takové požadavky, abyste si byli stoprocentně jistí, že pes požadavky zvládne bez problému.

       Zvládne-li naše štěně bez problému oběhnutí obou maket, aniž bychom opustili osu postupu (makety jsou ještě relativně hodně blízko od osy postupu), můžeme přidat další dvě makety. Pro začátek bude lepší, pokud znovu do jednotlivých opět poběžíme na vodítku. Tím zajistíme, že štěně neudělá chybu a nepoběží do přidaných maket jiným způsobem, než chceme docílit. 

       Mějme na vědomí, že každé chybné naběhnutí do makety (z jiné strany) nám významným způsobem zkomplikuje nácvik pravidelného obíhání maket. Až si budeme naprosto jistí, že štěně bude do všech maket nabíhat správným směrem, můžeme vodítko sice odepnout, ale měli bychom ke každé maketě pro jistotu se štěnětem vyběhnout. 

        Protože na soutěžích je první maketa někdy vlevo, na jiné zase vpravo, je naprosto nezbytné pořadí maket měnit. To znamená, že při prvním obíhání maket začnete s první maketou vlevo, zatímco při druhém nácviku revírování je nezbytné začít pro změnu s první maketou vpravo od osy postupu. Tím docílíte toho, že pes bude zabíhat do všech maket stejným způsobem – nejblíže od psovoda (nejblíže od začátku cviku) – viz obr. 5, a to bez ohledu na to, zda bude první maketa vlevo nebo vpravo od osy postupu.

       Změnu pořadí maket provedeme snadno. Vezmete první maketu a přemístíte ji tak, abyste začínali s maketou, která dosud byla na opačné straně. Aby si štěně tento cvik a systém nabíhání do maket dobře zapamatovalo, je vhodné obíhání provést 2 až 3x za sebou. Důležité je po každém oběhnutí všech maket přemístění první makety; z levé strany na pravou a obráceně - z pravé strany na levou. To platí, i když další nácvik provádíte až další den.

       Z výše uvedeného je víc než zřejmé, že pro správný nácvik pohybu psa dle obr. 5 jsou ideální přenosné makety, se kterými můžete měnit stranu, na které bude umístěna první maketa. Pokud nemáme možnost nacvičovat na přenosné makety, můžeme samozřejmě nacvičovat cvik na makety pevné. V tomto případě je však nezbytné, abychom  hodně dlouho běhali až k maketám se psem na vodítku.

     Provádí-li štěně revírování ochotně a je-li pro něj skutečnou zábavou, doporučuji v další fázi, aby se kolem maket pohybovali lidé – kolegové  ze cvičáku. Štěně si na pohyb lidí zvykne a v budoucnu nebude řešit problém s lidmi pohybujícími se v prostoru s maketami. Nejednou jsme mohli vidět i na vrcholových soutěžích, jak někteří psi byli hodně nervózní z pohybujícího se fotografa v prostoru za maketami.

       Nevadí-li štěněti pohyb lidí za maketami, můžeme situaci ztížit tím, že lidé postupně zacházejí a vycházejí z jednotlivých maket. S postupující jistotou štěněte zvětšujeme vzdálenost mezi maketami.

         Pro některé psy nemusí být pamlsek dostatečnou motivací. Tím se ale nenechte odradit. Zkuste pomocí šňůrky a kolíčku zavěsit do makety balónek nebo peška – viz obr. 12.

       Můžete zkusit i jiné předměty, které má váš pes rád. Pokud používáte ne zcela běžné pomůcky, udělejte si sami speciální držáčky. Při jejich výrobě však nezapomeňte, že pes se bude snažit předmět rychle uchopit a o nevhodně vyrobený držáček se může i zranit! Jen pro ilustraci -  u všech psů jsem jako motivátor používal kolečko (posilovač prstů), zasunuté do atypického držáku – viz obr. 13.

Pokud psa učíte obíhat makety pravidelným způsobem dle obr. 5, je nanejvýš pravděpodobné, že se minimálně jednou stane, že pes některou maketu oběhne špatně – opačným směrem, než by měl. A právě v tomto okamžiku se začne „lámat chleba“. Pokud nebudete dostatečně nároční, houževnatí a mávneme-li nad tím rukou, pak jste svůj boj definitivně prohráli a dokonalý pohyb na revíru už jen obtížně nacvičíme. Chceme-li naučit psa spolehlivosti v předvádění, pak psovi musíme emotivně dát najevo, že se nám oběhnutí nesprávným směrem nelíbí. Poté psa znovu vyšleme na maketu, kde chyboval. Doporučuji opravu oběhnutí provést raději na vodítku, nebo z těsné blízkosti makety, protože pes si moc dobře pamatuje poslední způsob oběhnutí a bezmyšlenkovým opakováním jen psa utvrdíme v chybování.

       Při výcviku razím zásadu, že pes může udělat chybu, ale jen jednou. Proto bychom se při opakování měli vždy metodicky vrátit zpátky natolik, aby pes úkol zvládl správně a my jej mohli pochválit a odměnit. Jak vidíte, tak princip je neuvěřitelně jednoduchý, ale klade velké požadavky na naše vlastnosti – náročnost, systematičnost, důslednost, houževnatost a další vlastnosti.

       Občas vidíme, jak někteří psovodi učí revírování na jednoho či dva posouvající se figuranty. Tento způsob nácviku však rozhodně nedoporučuji. Pes sice brzy pochopí, že má rychle vběhnout do makety, ale… Jen těžko bude pes chápat, že v konečné fázi by měl oběhnout a prověřovat všechny makety a teprve poté by měl skončit v poslední maketě, kde je ukrytý figurant. S ohledem na jeho smysly, bude pes brzy neomylně vědět, ve které maketě je ukrytý figurant. Reálně proto hrozí, že pes nebude obíhat všechny makety, ale poběží rovnou do makety s ukrytým figurantem. Bude si totiž bude myslet, že má co možná nejrychleji najít ukrytého figuranta. Když se nad tím zamyslíte, tak zjistíte, že chování psa je v tomto případě naprosto logické.

      Řadu z vás určitě napadne otázka: Kdy už nebude nutné dávat do makety motivátor (pamlsek, balónek, peška a pod.)? Chcete-li, aby váš pes makety obíhal rychle, těsně a ještě k tomu je prověřoval, pak je nutné hodně dlouho do maket dávat balónek, pamlsek či jiný vhodný motivátor, a to prakticky do každé makety. Pes je přesvědčený, že za maketou vždy najde něco zajímavého, co jej do té makety táhne – má motivaci, proč do té makety běžet. Proto za každou maketou zbrzdí svůj pohyb a podívá se směrem do makety, aby si mohl vzít motivátor a odměnit se. Kromě chutě do revírování se pes tím zároveň naučí každou maketu prohledávat.

        Po mnoha a mnoha opakováních, kdy náš pes spolehlivě a s velkým nasazením obíhá a zároveň prověřuje všechny makety, a to nejen v cizím prostředí, ale i s typově a barevně jinými maketami, můžeme přikročit k tomu, že v některé maketě motivátor vynecháme. Po vběhnutí do makety bez motivátoru nezapomínejme jej však přivolat, hodně chválit a odměnit minimálně ve stejné kvalitě jakou má motivátor, který běžně v maketách používáme (pamlsek, balónek apod.).  Tím psa naučíme, že i když v některé maketě nic nenajde, nemá se tím stresovat a vytrvale hledat, případně přebíhat do vedle stojící makety, ale přiběhnout k nám, kde stejnou odměnu, kterou běžně nachází v maketě, dostane. Postupně můžeme mít prázdné dvě až max. tři makety (ze šesti). Prázdné makety by neměly být v pořadí za sebou. Počet prázdných maket nepravidelně měníme.

       Prázdné makety nejen nepoužíváme příliš často, ale zároveň nepravidelně měníme jejich pořadí. V opačném případě se snadno může stát, že pes přestává věřit, že v maketách je umístěno něco zajímavého. Makety přestane prohlížet. Zároveň může dojít ke změně rychlosti běhu. Buď bude běhat do maket významně pomaleji, nebo naopak bude běhat stejně rychle, ale protože se nebude zdržovat nahlížením do makety a hledáním motivátoru, většina psů postupně začne při vybíhání z maket dělat větší a větší obločky, což je samozřejmě chybou. Náprava netěsného obíhání maket je dlouhodobá s nejistým výsledkem.

        Pokud chceme, aby pes prováděl revírování kvalitně, neměli bychom upadnout do stereotypu, a to jak v umístění maket bez motivátoru, tak i v počtu těchto prázdných maket. Jak jsem řekl, při většině tréninků bychom však měli mít motivátor v každé maketě.

         Při vynechávání motivátoru v některé maketě je víc než dobré si zapamatoval, která maketa je prázdná. Snadno se stane, že pes motivátor v maketě "nevidí", přesto že tak je, maketu rychle oběhne a hned poběží k nám. Pokud psovi strpíte, že si nevzal "motivátor", postupně bude motivátory v maketě ignorovat. Důsledkem bude sice rychlé oběhnutí maket, ale pes nebude makety prověřovat a při vybíhání z makety  postupně začne dělat větší a vetší oblouky. Náprava se potom stane obtížnou.

        Stane-li se, že pes motivátor v maketě vynechá, je třeba psa v žádném případě nepřivolávat, ale trvat na tom, že do makety musí vběhnou správným směrem a sebrat v maketě motivátor. Aby to bylo možné, je třeba  vyběhnout směrem k maketě a emotivně mu dát najevo naší nespokojenost. Po sebrání motivátoru naopak musíme psa výrazně chválit a s motivátorem, pokud to není pamlsek, se potahat.

        V požadavcích zkušebních řádů je, aby psi obíhali makety těsně. V počátcích nácviku může pes makety obíhat těsně, ale pokud budeme častěji vynechávat v maketě motivátor, pes bude postupně okolo makety běhat rychleji. Z tohoto důvodu většina psů bude provádět při vybíhání z makety větší či menší oblouky.  Aby těsnost obíhání maket byla co možná nejlepší, můžeme si pomoci např. vymezovači, které umístíme na vhodné místo na straně makety, kudy pes vybíhá – viz obr. 14.

       Abychom mohli správně umístit vymezovače, musí mít pes ustálený způsob, jakým způsobem makety obíhá, resp. kde do makety vbíhá a obíhá. Pokud zábranu umístíte na stranu, kde pes do makety vbíhá, pak takový vymezovač nejen nemá žádný smysl, ale psovi může bránit ve  vběhnutí do makety.

     Vymezovače bychom měli používat co možná nejdříve; nejlépe hned na začátku nácviku revírování. Pes si na ně zvykne a nebude s nimi problém. Aby použití těchto vymezovačů bylo účinné, musíme být maximálně důslední. Nesmíme psovi povolit, aby oběhl maketu i s vymezovačem. Musíme dbát na vyběhnutí psa mezi maketou a vymezovačem – viz obr. 15.

        Pokud se stane, že pes neproběhne mezi maketou a vymezovačem, psa zásadně nepřivoláváme, ale hned ho „ženeme“ znovu do makety a trváme na správném oběhnutí. Nejsme-li si jisti, že tentokrát pes nebude chybovat, vyběhneme psovi naproti a tím zkrátíme dráhu mezi novým vysláním a maketou. Je vhodné i běžet k mezeře mezi maketou a vymezovačem a pomoci mu tímto způsobem splnit náš požadavek – oběhnout maketu těsně. Je vhodně už od začátku psa naučit na pomocný povel pro oběhnutí. U psů jsem používal povel „Oběhni to“.

       V počátcích nácviku revírování jsem tento povel používal při každém obíhání makety. V situaci, kdy pes chybuje v souvislosti s vymezovačem, použiju tento pomocný povel a tím psovi pomůžu splnit požadavek na správnost provedení – vyběhnutí z makety. Místo uvedeného vymezovače se často používá tyčka. Pes se učí proběhnout mezi maketou a touto tyčkou. Jako tyčka se nejčastěji používá plastový sloupek ohradníku pro hospodářská zvířata.

       Vymezovače nebo tyčky pro nácvik těsného obíhání používáme dlouhodobě, a to nejenom u maket na našem cvičáku. Snažíme se provádět revír s umístěnými vymezovači nebo tyčkami i u maket na cizích cvičištích, kam si někdy přijedeme zatrénovat. Jedině tak pes pochopí, že se vždy a všude makety musí obíhat těsně.

      Teprve mnohým opakováním revírování vypracujeme u psa tzv. dynamický stereotyp, aby ani v době, kdy už spojíme obíhání maket (revír) s vyštěkáním, pes okamžitě neskončil až u figuranta. Důležitou výhodu nácviku revírování jako cviku poslušnosti spatřuji mimo jiné i v tom, že nácvik lze provádět bez pomocníků a figurantů.

        Samozřejmě, že ne pro všechny z vás je cílem účast na zkoušce nebo soutěži dle IGP 3. Pokud je vaším cílem nižší zkouška nebo soutěž, nemusíte nacvičovat obíhání všech šest maket. Zvolte si však takový počet maket, který odpovídá nejvyššímu stupni zkoušky, který chcete v budoucnu složit; raději však více než méně. Vyšším počtem maket rozhodně nemůžete nic zkazit. Nezapomínejte však, že před zahájením cviku vyhledání figuranta – revírování – u nižších stupňů zkoušek je nutné projít středem prohledávaného prostoru až k výchozí maketě; např. u IGP-2 nebo ZVV 1 je to až na úroveň 3. makety. Proto již v tréninku pravidelně procházejte se psem u nohy prostorem s rozmístěnými maketami a upevňujte jeho ovladatelnost.

        Než přistoupíme ke spojování revírování s vyštěkáním, je víc než žádoucí naučit psa poctivě revírovat i v případě rušivých vlivů v blízkosti maket. Jedním z rušivých vlivů pro práci psa je pohozený rukáv poblíž makety – viz obr. 16 . Pokud jsme postupovali metodicky správně a v maketách systematicky používali  motivátor, neměl by pohozený rukáv být pro psa natolik rušivý, že by nezvládl vběhnutí do makety, sebrání motivátoru a vyběhnutí k nám. Pokud se přeci jen stane, že pes místo pro motivátor v maketě doběhne k pohozenému rukávu, křikneme „Nesmíš“ nebo „Ne“. Zároveň běžíme do makety a psovi ukážeme motivátor. Po jeho sebrání psa hodně pochválíme a odměníme (pamlskem, hozením balónku apod.). Následně psa vyšleme za stejnou maketu znovu, ale z podstatně menší vzdálenosti.   

           Nejsme-li si jisti, že pes poběží do správné makety, ale opět poběží k rukávu, raději s ním do makety vběhneme na vodítku (předtím však do makety musíme znovu umístit motivátor).  Umísťováním pohozených rukávů v blízkosti maket učíme psa disciplínu - ovladatelnost. Je to takový první mezistupeň mezi situací, kdy revírujeme bez figuranta a kdy začneme spojovat revír s umístěním figuranta v maketě. Reaguje-li pes na pohozené pešky nebo rukávy, mělo by to být pro nás signálem, že buď jsme revírování zatím procvičovali málo, nebo v maketě používáme pro psa motivátor, který jej dostatečně nemotivuje.

       Nereaguje-li pes na pohozené rukávy, což by při správném postupu neměl, požádáme někoho ze cvičáku, aby při revírování chodil za maketami. To však lze doporučit pouze v případě, že ze psa nemáte agresora, který napadá vše živé. Zvládá-li váš pes i tuto situaci, můžete přistoupit k velmi náročnému rušivému vlivu, kterým je pomocník s navléknutým rukávem – viz obr. 17.

        Zpočátku nácviku by pomocníkem neměl být figurant, na kterého  pes kouše. Pes by si pomocníka, který je několik metrů za maketou, neměl všímat - má být  motivován motivátorem v maketě a po oběhnutí makety i odměnou od nás.

        Pokud přesto k našemu pomocníkovi vyběhne, měl by pomocník být v naprostém klidu a rukáv rychle sundat z ruky. V tomto případě postupujeme obdobně, jako v situaci, kdy pes vyběhne k pohozenému rukávu. Pokud chcete, aby váš pes obíhal makety podle obr. 3, doporučuji:

-   na stejném cvičišti provádět revír vždy jedním směrem; tzn., že pokud začínáte nacvičovat revír např. čelem ke klubovně, tak nikdy neprovádějte revír opačným směrem, tedy zády ke klubovně. Pes má lepší paměť, než si myslíme. V hlavě mu způsobíme zmatek a těžko pochopí, kterým směrem má obíhat jednotlivé makety.

-   stejným způsobem jakým pes nabíhá do určité makety, stejným způsobem (ze stejné strany) by měl nabíhat do této makety, pokud provádíme jen nácvik vyštěkání.

Nejčastější chyby

Pes běhá do makety pomalu

Nejpravděpodobnější příčinou je, že při nácviku používáte nedostatečnou motivaci – slabý motivátor. Zkuste umístit za maketu něco jiného, pro psa lákavějšího. Něco, co zvýší zájem psa běžet do makety s větší chutí a nasazením.

       Další možnou příčinou může být, že často provádíte revír bez motivátorů v maketě, tzv. na sucho. Pes již ví, že v maketě nic nenajde, tak proč by tam měl běžet rychle?! Ví, že tam prostě musí, a tak to splní bez většího zájmu a nasazení. Doporučuji vám přehodnotit svůj postup a delší dobu umisťovat do všech maket správný - lákavý motivátor.

Pes se k nám vrací pomalu

Příčin, proč se k vám pes vrací pomalejším tempem, než když běží do makety, může být několik. Jednou z příčin může být, že psa po oběhnutí makety přivoláváte, ale neodměňujete jej. Další možností je, že psa po přivolání sice odměňujete, ale vaše odměna je menší hodnoty než motivátor, který je umístěn v maketě. Změňte odměnu za jinou, pro psa lákavější; např. kousnutí do peška. Po oběhnutí makety psa zavolejte a psovi ukažte peška, do kterého ho necháte zakousnout a potaháte se s ním – viz obr. 18.

        Poté peška psovi odeberete a vyšlete ho do další makety a po jejím oběhnutí psa opět odměníte kousáním do peška. Takto postupujete u všech maket. Po zrychlení návratu psovi ukazujete peška později a později. Pes se tímto způsobem naučí vám věřit, že peška máte u sebe a že mu stojí za to rychle k vám běžet. Pokud nebudete tímto způsobem postupovat (zpožďovat ukazování peška psovi), snadno se může stát, že když pes neuvidí peška, nemusí běžet rychle.

        Další možnou příčinou může být skutečnost, že váš vztah se psem je narušen nesprávným výcvikem; pes z vás má velký respekt a je nejistý. Nejčastěji je to tím, že jste ke psovi nespravedliví, nebo používáte nepřiměřeného psychického nebo fyzického tlaku, případně obojí; např. psa trestáte za nesprávné oběhnutí makety nebo za to, že uteče za figurantem. Změňte svůj přístup ke psovi a k výcviku jako takovému. Při přivolání od makety psovi nabídněte nějaký oblíbený předmět (nejčastěji balónek nebo pešek) nebo pamlsek a pohrajte si s ním.

Pes makety neprověřuje

V případě, že do maket nevkládáte žádný motivátor, nemůžete očekávat, že pes bude makety prověřovat, nemá žádný důvod – viz obr. 19. Jediným způsobem nácviku, aby pes makety prověřoval, je systematické umísťování motivátorů do maket. Pokud přesto pes makety neprověřuje, pak příčiny mohou být v podstatě dvě. Jednou z možností je, že motivátor umístěný v maketě není pro psa zajímavý – má malou motivační sílu. Druhou možností je, že odměna při oběhnutí makety, kterou psa odměňujeme na ose postupu, je pro psa daleko zajímavější – má příliš velkou motivační sílu ve srovnání s motivací za maketou. Umísťujte do makety jinou, pro psa zajímavější motivaci – motivátor.

         Pokud pes nemá zájem o motivátor umístěný v maketě, pak logicky se snaží nezměněnou rychlostí oběhnout maketu. Tím se obvykle dopouští dvou chyb najednou; jednak neprověřuje makety a jednak makety neobíhá těsně. Aby pes makety lépe prověřoval, a zároveň nedělal příliš velké oblouky, umísťujte motivátor – stojánek nebo držák na motivátor hlouběji do makety – viz obr. 20.

        Budete-li postupovat metodicky správně, pes brzy pochopí, že těsně před maketou musí přibrzdit, hlavou se vnořit do makety a podívat se

do makety. Přibrzděním a částečným vnořením se do makety bude makety nejen lépe prověřovat, ale jeho vyběhnutí z makety bude zároveň těsnější.

        Psi, kteří mají za sebou mnoho soutěží a jsou skutečnými obranáři, již poznají, kdy jsou na tréninku a kdy na soutěži. Aby tomu tak nebylo, je třeba trénink zorganizovat tak, aby vypadal jako soutěž. Důležité je především vaše chování - je třeba se chovat a vystupovat jako na soutěži.

Neobíhá maketu, ale jen do ní nakukuje

Občas se stane, že pes některou maketu neoběhne, ale jen do ní nakoukne. Příčin může být několik. Nejčastější příčinou může být skutečnost, že v počátcích nácviku neobíháte makety se psem a příliš rychle zvyšujete nároky na psa. Další možností je, že v počátcích nácviku umísťujete motivátor příliš hluboko do makety. Pes často po zaběhnutí do makety zapomene, co má dělat a na kterou stranu má vyběhnout.

      Trvalé nebo občasné neoběhnutí makety obvykle bývá spojeno s nedůsledností a malou náročností psovoda. Psovodi obvykle psa přivolají k noze, vrátí se na výchozí místo a začnou revírovat znovu od první makety. To samozřejmě není dobře. Pes nepochopí, že něco udělal špatně a může chybovat i  nadále, a to obvykle ve chvílích, kdy to nejmíň potřebujete.

       Správný postup je následující. Pokud se pes vrátí stejnou stranou, kterou do makety vběhl, je potřeba proti němu okamžitě vyběhnout a s pomocným povelem, např. „Oběhni to“, trvat na správném oběhnutí. Ideální je, pokud psa posíláme do makety z menší vzdálenosti a při vbíhání psa do makety, rychle popoběhneme dopředu (ve směru osy postupu) a psa voláme. Tím, že pes slyší náš hlas na straně výběhu, snadněji najde správné řešení - oběhnutí makety. Po správném oběhnutí logicky musí následovat emotivní pochvala a velká odměna. Následně je zapotřebí do stejné makety psa vyslat ještě jednou (se znovu umístěným motivátorem), ale pro jistotu z menší vzdálenosti. Opakování oběhnutí stejné makety utvrdíme správné chování psa.

Vynechá některou z maket

Pominu-li skutečnost, že pes vynechá nějakou maketu proto, že uteče za figurantem, pak nejčastější příčinou bývá netěsné obíhání maket, které obíhá podle obr. 21. Pes vybíhá z maket ve velkém oblouku. Na jedné straně se dostává za psovoda, zatímco při vyslání na druhou stranu snadno může dojít k vytlačení psa na další maketu v řadě, než by mělo být. Naučte psa obíhat makety těsněji používáním motivátorů v maketách a snažte se jít takovým tempem, abyste psa rychlým postupem nevytlačovali k další maketě v řadě.

        Pokud pes obíhá makety ve větších obloucích, je potřeba této skutečnosti přizpůsobit rychlost postupu. Stane-li se, že pes některou maketu vynechá, je třeba v každém případě psa zavolat a slovně, případně s pomocí vyběhnutím k vynechané maketě, jej „donutit“ k jejímu oběhnutí.

        Stane-li se to na zkoušce nebo soutěži, každá rada je drahá. Vynechá-li pes maketu na jedné straně (je příliš vpředu), pak s největší pravděpodobností vynechá další maketu i na straně druhé. Možnosti jsou v podstatě dvě. Buď se smíříte s velkou ztrátou bodů, nebo psa zavoláte a usměrníte ho k té vynechané maketě, a tím s největší pravděpodobností „zachráníte“ maketu na druhé straně. Důležité však je, abyste psa nepřivolali k noze nebo aby se k noze nepřiřadil!! Dle podmínek ZŘ IGP by následovalo ukončení obrany a diskvalifikace. Rozhodnutí, zda na zkoušce nebo soutěži budete „nutit“ psa k oběhnutí vynechané makety, je čistě na každém z vás a na ovladatelnosti psa.

Pes nechce běžet do poslední makety s ukrytým figurantem

Příčinou obvykle bývají příliš silné korekce, nebo trestání psa prováděné figurantem nebo psovodem. Korekce nebo trestání je většinou spojené s napadením figuranta nebo útěkem psa v průběhu revírování do makety s figurantem. Pes má obavu z toho, co ho čeká v poslední maketě. A protože si trestání spojí s poslední maketou s ukrytým figurantem. Pes raději dělá, že ji nevidí. Snaží se tím vyhnou neúměrnému tlaku a hrubosti, a to ať už ze strany figuranta nebo psovoda. Pes prožívá příliš vysoký stres a nervová soustava na něj reaguje tzv. přeskokovou reakcí - více o stresu se dočtete v článku Odolnost psa a stres.

       Řešením je radikální změna způsobu výcviku, a to ze strany figuranta nebo psovoda - podle toho, kdo psovi způsobil neúměrný stres. Zpočátku provádějte samostatné revírování na všech šest maket, ale bez figuranta v maketě. Vyštěkání provádějte samostatně se psem na vodítku. Nejlépe, když se metodicky vrátíte o několik stupňů zpět.  Tím nebudete muset psa výrazně korigovat a pes bude mít šanci zapomenout na nepříjemnosti, které v maketě zažil. Za vyštěkání psa výrazně pochvalte a odměňte. Teprve až uvidíte, že pes v pohodě obíhá i poslední maketu a také, že vyštěkání figuranta psovi nedělá problém, můžete se vrátit ve spojování revíru s vyštěkáním.

Pes vynechává makety a utíká do makety s ukrytým figurantem

Tomuto tématu se budeme věnovat v následujícím článku nazvaném Vystavení a vyštěkání, ve kterém budeme také řešit i spojení revíru s vyštěkáním figuranta.

Poznámka na závěr

V anglickém originálu ZŘ IGP, platném od 1.1.2025 je mj. uvedeno:

"The dog must run fast and directly at the blinds and then go around them closely and attentively", což v překladu znamená:

"Pes musí běžet rychle a přímo k úkrytu a poté jej těsně a pozorně oběhnout."

Shodné požadavky byly uvedeny i ve ZŘ IGP, platném do 31.12.2024, ale ... Čeští rozhodčí si požadavek na "pozorné oběhnutí" dosud vysvětlovali tak, že pes musí mj. makety prověřovat. Pokud pes při revírování makety neprověřoval, byl penalizován. Rozhodčí na západ od nás, jmenovitě např. z Německa, však prověřování maket nepožadovali a tím pádem logicky ani nepenalizovali. Je tedy otázkou, jak čeští rozhodčí budou v souvislosti s novým ZŘ postupovat; zda i nadále budou při tomto cviku posuzovat obíhání maket odlišně než rozhodčí z jiných států, či zda dojde ke sjednocení požadavků posuzování napříč všemi státy.

       Protože se obávám, že ani letos v tomto ohledu nedojde k žádnému posunu, doporučuji, pokud máte vyšší ambice, poctivě nacvičovat prověřování jednotlivých maket.