Zadní doprovod

Požadavky na provedení:

Ve ZŘ IGP, tak jak je uveřejněn na stránkách ČKS, jsou u tohoto cviku uvedeny požadavky - pro IGP 3:

"Cvik začíná ukončením cviku „Obrana psa při hlídání“. Doprovod se provádí na vzdálenost 30 kroků. Lom není povinný. Průběh doprovodu určuje rozhodčí. Psovod požádá figuranta, aby ustoupil o 8 kroků vzad a otočil se. Poté je figurant vyzván, aby šel vpřed, a psovod ho se psem u nohy, který figuranta střeží, následuje ve vzdálenosti asi 8 kroků. Tuto vzdálenost je třeba udržovat po celou dobu zadního doprovodu. Zadní doprovod končí zahájením cviku „Útok na psa při zadním doprovodu“.
 

       V praxi to vypadá tak, že po ukončení předchozího cviku, resp. po přiřazení ke psovi, vyzve figuranta k odstoupení. Pokyn  k zahájení cviku nedává rozhodčí, ale psovod jej provádí sám, ihned po příchodu ke psovi. Poté, co figurant odstoupí a na náš pokyn " Jděte" nebo "Transport" , zavelíme "K noze" a se psem u nohy provádíme vlastní doprovod - viz obr. 1.

     Doprovod figuranta v podstatě není nic jiného než poslušnost – chůze u nohy, ale za ztížených podmínek. Na první pohled se může zdát, že se jedná o lehký cvik, ale opak je pravdou. I na mistrovských soutěžích jen málokterý psovod za tento cvik obdrží známku výborně a plný počet bodů. Za zadní doprovod je sice jen pět bodů, ale i ty mohou rozhodovat o konečném umístění na soutěži.

      Většina psovodů začne nacvičovat doprovod až v době, kdy má hodně utvrzenou chůzi u nohy a za sebou velkou řadu kousání na figuranta. Právě tyto skutečnosti svým způsobem způsobí, že valná většina psovodů není schopná nacvičit zadní doprovod na plný počet bodů.

      Určitě vás moje tvrzení překvapuje, ale věřte, že je to tak. Základním problémem je, že psovodi v poslušnosti nacvičují chůzi u nohy tak, aby pes měl výrazným způsobem vyvrácenou hlavu směrem vzhůru. Aby dosáhli této nepřirozené a pro psa nekomfortní polohy hlavy, docílí toho jen za použití výrazných nepodmíněných podnětů, a to především za použití tušírky - bičíku na koně. A právě tady si psovodi začínají výrazným způsobem zadělávat na pozdější potíže při nácviku zadního doprovodu.

      Při pozdějším zahájení tréninku zadního doprovodu má pes  zažitou chůzi u nohy s vyvrácenou hlavou do té míry, že není schopen pochopit a provádět střežení figuranta během doprovodu, a to nejen při změně směru chůze figuranta, ale zejména v okamžiku, kdy psovod odbočí z přímého směru a následuje figuranta, a to především při odbočení vlevo.

      Nyní si popíšeme možné způsoby nácviku. V podstatě můžeme začít nacvičovat doprovod těmito způsoby:

a) s balónem,

b) s figurantem.

ad a) Tak jako u všech cviků a činností, začneme nacvičovat systémem od jednoduššího ke složitějšímu. Proto začneme nacvičovat doprovod – chůzi bez figuranta. K tomu potřebujeme nějakou, psem oblíbenou hračku. Ideální je měkký „molitanový“ nebo prokousnutý kopací míč.

     Nejprve je třeba si tímto míčem se psem hrát. Ideální je mu jej házet s tím, že vám jej bude nosit k opětovnému hození. Tímto úvodem (hrou) si pes míč oblíbí.  Míč umístíme cca deset kroků od psa. Míč nám na uvedené místo může odnést pomocník (nikoli však figurant!), nebo ho do uvedené vzdálenosti odhodíme. Aby nám pes neutekl za míčem, máme psa na vodítku.

      Do doby, než dáme psovi povel, musí sedět u nohy - viz obr. 2. Pokud je pes neukázněný, vodítkem a rukama jej umravňujeme. Samozřejmě, že bez hrubého násilí. Ukáznění psa je otázkou důslednosti a náročnosti, nikoli hrubosti. Pokud pes sedí v klidu u nohy, pochválíme jej, následně vydáme povel „Drž“ a vypustíme psa, aby si mohl pro míč doběhnout a spolu s námi si ho užít. Tuto praktiku několikrát opakujeme.

      Pes velmi brzy pochopí, že pokud si chce doběhnout pro míč, musí sedět ukázněně u nohy a čekat na povel. Psi mají již více či méně zažité, že na povel "K noze" vyvrátí hlavu vzhůru, proto není vhodné používat u tohoto cviku tento povel, ale zvolit povel jiný. Podle ZŘ IGP je povoleno použít pouze povel "K noze", ale ...

      Samozřejmě, že v tréninku je možné používat i jiný povel. Jen pro ilustraci - u všech psů jsem s úspěchem používal, a to nejen u zadního doprovodu, ale v průběhu celé obrany,  povel „Koleno“. Povelem „Koleno“ jsem psovi jasně sděloval, že je obrana a že má sice jít přesně u nohy, ale má se plně soustředit na figuranta, a nikoli provádět oční kontakt jako při poslušnosti.  Jenom na zkoušce nebo soutěži jsem samozřejmě používal předepsaný povel „K noze“. Protože psi měli z tréninků zažité určité chování, na zkoušce či soutěži neomylně věděli jak mají na určitou situaci reagovat, a to bez ohledu na to, že místo dlouhodobě používaného povelu "Koleno" jsem vydal povel "K noze".  

       Až pes zvládá v klidu sedět u nohy i v situaci, kdy odhazujeme míč, můžeme začít s nácvikem chůze směrem k míči. Chůze k míči znamená pro psa sice vysokou míru ovladatelnosti a ukázněnosti, ale podstatně menší než při zahájení nácviku doprovodu přímo s figurantem s rukávem.

      Před rozejitím vydáme náhradní povel, např. již zmíněné „Koleno“, a snažíme se jít se psem u nohy k míči - viz obr. 3. Je pravděpodobné, že zpočátku pes nepůjde ukázněně, ale vyrazí směrem k míči. Tohle samozřejmě psovi nemůžeme dovolit. Vydáme znovu povel „Koleno“ a cukneme vodítkem. Jakmile psa usměrníme k noze, pochválíme jej a snažíme se, aby u nohy udělal aspoň dva kroky. Poté psa pochválíme a vypustíme jej k míči povelem „Drž“ - viz obr. 4. Aby se pes nezamotal do vodítka a neublížil si, je vhodné používat krátké vodítko bez oka pro uchopení.      

       Nácvik několikrát opakujeme. Zpočátku trváme na tom, aby pes šel u nohy dva až tři kroky. Jde-li již ukázněně u nohy, vzdálenost pomalu, ale opravdu pomalu prodlužujeme. Důležité je být nároční a trvat na přesné poloze u nohy. Pokud nebudeme nároční a důslední u nácviku s míčem,  při doprovodu s figurantem přesnost a pozornost na něj s největší pravděpodobností již nikdy nezískáme. Buď bude pes neukázněný a bude nás předcházet, nebo ho sice dokážeme k noze usměrnit, ale pouze za cenu toho, že pes nebude po celou dobu doprovodu sledovat figuranta, ale bude si spíš hlídat nás.

      Až pes zvládne chůzi k hozenému míči v přesné pozici, můžeme míč poté, co k němu dojdeme se psem, nakopnout do větší vzdálenosti a pokračovat ještě pár kroků směrem k míči. Nakopnutí míče v bezprostřední blízkosti psa znamená další zvýšení náročnosti na ovladatelnost. Ačkoli jsem to dosud nezdůraznil, je nezbytné, podobně jako u poslušnosti, mít psa při chůzi na prověšeném vodítku. Pokud bude pes neustále na napnutém vodítku, tak v okamžiku, když vodítko povolíme, nebo dokonce psa odpoutáme z vodítka, nastane problém. Pes nejen nepůjde přesně u nohy, ale nejspíš hned odběhne za míčem. V lepším případě sice neuteče, ale bude významně vpředu.

       Po zvládnutí chůze u nohy u odkopávaného míče nácvik ztížíme. Vezmeme si na pomoc pomocníka. Ideální je, pokud máme možnost využít rodinného příslušníka. U doprovodu rodinného příslušníka se bude pes chovat ukázněněji než pokud bude pokračovat v nácviku s figurantem, na kterého pes běžně provádí kousání.

       Pomocník si vezme míč do ruky a postaví se před nás do vzdálenosti cca osmi kroků. Pro začátek stojí čelem k nám. Na povel „Jděte" se pomocník dá do chůze pozadu. Poté na povel "Koleno“ následujeme se psem u nohy pomocníka. Psa máme neustále na vodítku – viz obr. 5. Udržujeme si ZŘ IGP požadovanou vzdálenost osmi kroků. V případě správné chůze u nohy zavelíme "Drž" a psa necháme vyběhnout si pro odměnu - pro balón. Aby nemohlo dojít k nechtěnému kousnutí do ruky pomocníka, ten v okamžiku přibíhání psa balon pouští – viz obr. 6.

    Postupně délku doprovodu nepravidelně prodlužujeme. Nepravidelnost je důležitá proto, aby pes byl neustále v očekávání, že mu dovolíme pro míč si doběhnout. Proto bude po celou dobu doprovodu plně koncentrovaný na míč.

      V případě, že náš pes již dobře kouše, můžeme místo míče tuto fázi nacvičovat pomocí vhodného peška nebo kousadlo - viz obr. 7. Postup je stejný jako s míčem. Aby nenastal problém při pevném držení pomůcky v okamžiku náskoku, doporučuji peška nebo kousadlo včas pustit - viz obr. 8.

         Zatím jsme prováděli doprovod pouze přímým směrem. Až pes bude chodit spolehlivě u nohy s plnou koncentrací na míč, můžeme přistoupit k tomu, že náš pomocník změní směr chůze, a to doleva, případně doprava.      

      Sice píšu, že pomocník změní směr, ale nikoli náhle jako při poslušnosti, ale provede velký oblouk. Tím psovi lépe vysvětlíme, že má být neustále u naší nohy; po celou trasu doprovodu. Pokud by v počátcích nácviku pomocník udělal malý oblouk, nebo dokonce obrat, pes by ho chtěl hned následovat, a to by bylo zásadní chybou.

       Při doprovodu se požaduje, aby psovod se psem doprovázel figuranta, ale tak, že psovod musí jít ve stejné trase, kterou šel figurant! Samozřejmě, že pes musí být po celý doprovod plně koncentrovaný na figuranta. Musím říci, že s platností ZŘ IGP, kdy se vzdálenost mezi figurantem a psovodem prodloužila z dosavadních pěti na osm kroků, se stal tento cvik velmi náročný.

      Na valné většině akcí, zvláště v Čechách, kde se při doprovodu provádí změna směru, se provádí změna směru doprovodu doleva. Pomocník při změně směru neprovádí obrat jako v poslušnosti, ale malý oblouček. Při obratu jako v poslušnosti by došlo k rychlému pohybu pomocníka, což by pes mohl vyhodnotit jako začátek dalšího cviku, kterým je přepad při doprovodu. Pokud bychom psa umravňovali i při klasicky prováděném obratu, snadno by se mohlo stát, že při přepadu by pes mohl „zaspat“ a nereagoval by okamžitě na útok figuranta.

       Ale vraťme se k nácviku. Proto, abychom dokázali tento cvik dokonale nacvičit, je třeba v nácviku nespěchat a dlouhou dobu provádět místo obratu velké oblouky, jejichž poloměr budeme postupně a nepravidelně zmenšovat. Aby nedocházelo k nežádoucí spojitosti, je nezbytné provádět délku doprovodu a následně i změnu směru v nepravidelných vzdálenostech.

       I v této fázi pomocník chodí pozpátku. Možná některé z vás napadne otázka: Proč má pomocník ještě v této fázi chodit pozpátku? Důvodem je, že v okamžiku ztráty koncentrace psa na pomocníka, resp. balón se pomocník rychle otočí a snaží se psovi utéci. Ve stejný okamžik pouštíme z ruky vodítko a necháme psa si ulovit balón - viz obr. 9. Utíkající pomocník ztratí přehled o okamžiku, kdy pes na míč naskočí a provede zákus. Aby nemohlo dojít k případnému zranění pomocníka, je nezbytné míč opatřit krátkou pentlí (stuhu). Pomocník drží za pentlí, a to mimo tělo - viz obr. 10.

       Je-li pes pozorný po celou dobu doprovodu, vč. změn směru, kdy pomocník chodí pozpátku, začneme nacvičovat doprovod s pomocníkem chodícím již normální chůzí - popředu. Jak vyplývá z předchozího textu, tento způsob doprovodu doporučuji provádět až v době, kdy pes pozorně střeží pomocníka i při změnách směru.

       Abychom stále upevňovali pozorné střežení i při normální chůzi pomocníka, musíme učinit opatření, které nám umožní tuto pozornost na pomocníka stále upevňovat. Cílem je, tak jako tomu bylo v předchozí fázi nácviku, aby pomocník v okamžiku, kdy pes jej pozorně nestřeží, se snažil psovi utéci. Na první pohled nic složitého, jenomže ... Jenomže jak to udělat?! Pomocník na psa nevidí a my nemůžeme pomocníkovi dát zvukový pokyn k útěku. Nám se osvědčilo následující řešení. Daleko před pomocníkem byl další "pomocník", který sledoval psovoda. V okamžiku, kdy pes ztratil pozornost na pomocníka, psovod kývnul hlavou. "Pomocník" kývnutí hlavou zopakoval a pomocník, na kterého provádíme doprovod se dal na útěk.

        Jak jsem uvedl, tento systém s dvěma pomocníky skvěle fungoval, a to i při pozdějším přechodu z pomocníka na figuranta.  Pokud by pomocník chtěl upevnit pozornost psa útěkem dle vlastního uvážení a nezávisle na psovodovi, zcela určitě by docházelo ke zbytečným problémům. Pomocník by se mohl dát do útěku právě v okamžiku, kdy pes předchází a psovod provádí korekci vodítkem. To jsou situace, kterým bychom se určitě měli vyvarovat. Pokud se podobné situace opakují, pes znejistí. Nebude si jistý, zda má za utíkajícím figurantem vyběhnout či nikoli. Může se naučit před vyběhnutím za pomocníkem (a později za figurantem) se na nás podívat, a ujistit se, jestli může či nemůže vyběhnout.

         Jen pro úplnost uvedu, že neustále sledujeme chování psa; pomocníka sledujeme jen velmi okrajově. Při sebemenším předcházení musíme zasáhnout a psa pomocí vodítka musíme zkorigovat tak, aby šel přesně u nohy.

ad b) Po zvládnutí doprovodu s rodinným příslušníkem nebo s pomocníkem, kterého pes dobře zná, můžeme přistoupit k provádění zadního doprovodu s figurantem. Nácvik provádíme úplně samostatně; tzn., že nenavazujeme na předchozí kousání a pouštění.

    Stojíme na místě se psem sedícím u nohy. Psa máme na vodítku. Figurant s klínovým kousadlem nebo rukávem (podle vycvičenosti psa; dále jen „rukáv“) čelně přistoupí k nám. Aby pes na přicházejícího figuranta nezaútočil, dáme mu povel, který používáme v situaci, kdy nechceme, aby pes provedl zákus. Např. často používaný povel „Ne“. Po krátké přestávce v délce cca 5 sekund vyzveme figuranta „Odstupte“ - viz obr. 11.

     Samozřejmě, že může na náš další pokyn pokračovat v chůzi, ale ... Častou chybou je, že v okamžiku, kdy se figurant rozchází, pes začne projevovat neklid. Nezřídka se předčasně postaví a pod. Abychom případnému neklidu psa předcházeli, je víc než vhodné nepokračovat v doprovodu. Po odstoupení by se figurant, po krátké přestávce měl pomalu otočit, dojít ke psovi a dát mu za odměnu kousnout a pustit mu rukáv - viz obr. 12.

      Je možné, že v okamžiku, kdy se figurant otočí a vykročí směrem od nás, pes bude chtít figuranta okamžitě následovat; pokud ho nebude chtít rovnou napadnout. Podobnou reakci psa musíme očekávat a být na ni připraveni. Pokud nastane, musíme rychle zavelet „Koleno“ a vodítkem, případně i rukama, pomoci psovi znovu zaujmout pozici u nohy (kontrastní metodou).

       Pro figuranta by náš povel „Koleno“ měl být signálem, že pes v klidu nesedí, a měl by se proto okamžitě zastavit a zůstat klidně stát. Po umravnění psa nácvik opakujeme; tzn., že figurant k nám znovu v klidu a pomalu přistoupí a my již dříve popsaným způsobem vyzveme figuranta k odchodu. Pokud pes klidně sedí u nohy, figuranta po několika krocích zastavíme. Následně jej vyzveme, aby se pomalu otočil a šel dát psovi za odměnu kousnout.

      Při jakékoli neposlušnosti (předcházení, vzdalování se od nohy, štěkání apod.) psa umravníme cuknutím vodítkem. I když to neustále nezdůrazňuji, vždy, když psa upravíme do správné pozice nebo pes provádí žádoucí chování, psa pochválíme. Korekcí psovi sdělujeme, že provádí nežádoucí chování, zatímco pochvalou mu naopak ukazujeme, že se chová tak, jak od něho požadujeme. Po několika krocích figuranta zastavíme a vyzveme ho, aby se pomalu otočil a šel psovi dát za odměnu kousnout.

         Pokud tuto praktiku budeme systematicky provádět, pes si zvykne, že při prvním odstoupení figurant nebude pokračovat v chůzi, ale vrátí se k němu a dá mu kousnout. Kousnutí a puštění rukávu je pro psa daleko silnější motivací, než chuť pokračovat v samotném doprovodu. Jen pro úplnost uvedu, že podobnou praktiku s odstupováním a návratem figuranta můžeme praktikovat i v případě nácviku pomocí pomocníka s míčem.

       Po druhém odstoupení a návratu figuranta můžeme přistoupit k tomu, že figurant se již k nám nevrátí a nedá psovi kousnout, ale na povel "Jděte" nebo "Transport" se rozejde. My se psem u nohy figuranta následujeme - viz obr. 13. Po několika krocích figuranta zastavíme a dáme mu pokyn k pomalému otočení a návratu k nám. Po příchodu k nám figurant psa odmění zákusem do rukávu. Samozřejmě, že figurant může dát psovi kousnout tím, že udělá rychlou otočku a psa po zákusu standardním způsobe tzv. prohodí. Tuto praktiku však nedoporučuji. Důvod vysvětlím v navazujícím článku, ve kterém se budeme zabývat přepadem při doprovodu.

      Jen pro úplnost uvedu, že neustále sledujeme chování psa; figuranta sledujeme jen periferně - viz obr. 14. Při sebemenším předcházení musíme zasáhnout a psa pomocí vodítka zkorigovat tak, aby šel přesně u nohy. Pokud jsme doprovod nacvičovali pomocí míče - viz odstavec a), pak by z pozorností na figuranta neměl být problém. V případě, že pes figuranta pozorně nestřeží, je vhodné, aby se figurant dal do útěku. Abychom si nekazili kvalitu zákusu, doporučuji, aby figurant rukáv vystavil a tím psovi usnadnil provést kvalitní zákus. V okamžiku zákusu psa do rukávu figurant může se psem zabojovat, případně mu ihned pustit rukáv.

      Již několikrát jsme si řekli, že postupujeme od jednoduššího ke složitějšímu, zpočátku provádíme doprovod pouze přímým směrem. Délku doprovodu postupně, ale nepravidelně prodlužujeme; někdy je doprovod delší, jindy je zase délka doprovodu kratší. Vždy však musí končit odměnou – kousnutím do rukávu a jeho přenecháním. Právě čekání na odměnu – kousání – u psa vybudí plnou koncentraci na figuranta.

      S přibývající úspěšností a jistotou můžete postupně zařadit do doprovodu i změnu směru doprovodu. Zpočátku provádíme, tak jak tomu bylo při nácviku s míčem, větší oblouky. S přibývající úspěšností lze poloměr oblouků zmenšovat, až se postupně dostaneme na malý oblouček, který se provádí na zkouškách či soutěžích.

      Vždy dbáme na přesnou chůzi u nohy a plnou koncentraci na figuranta. Dbáme na to, abychom šli přesně stejnou trasou jako figurant. Důsledně trváme na tom, aby pes šel přesně u nohy i  v okamžiku, kdy figurant změnil směr chůze a my ještě pokračujeme původním směrem - viz obr. 15. Dbáme zároveň na to, aby se pes předčasně nevytáčel tělem směrem k figurantovi ani v okamžiku, kdy i my začneme provádět změnu směru a následovat figuranta. I v okamžiku, kdy měníme směr chůze pes musí figuranta  stále střežit - viz obr. 16.

     Pokud se stane, že naše korekce chůze u nohy jsou pro psa silnějším podnětem než figurant, a tedy spíš sleduje nás než figuranta, figurant provede útěk. V okamžiku útěku psovi můžeme vydat povel „Drž“. Figurant se psem lehce zabojuje a pustí mu rukáv. Pokud koncentrace na figuranta při dalším doprovodu není bezchybná, figurant provede opětovný útěk.

      Určitě si někteří z vás kladou otázku: Jak má figurant vědět, že pes není na něj koncentrovaný a že má utéci? Samozřejmě, že můžeme figurantovi dát pokyn k útěku hlasem, ale to by nebylo šťastným řešením. Pes by velmi brzy čekal na náš povel a do té doby by nemusel mít požadovanou koncentraci. Útěk bez povelu také není šťastné řešení, protože figurant může zahájit útěk zrovna v okamžiku, kdy provádíme korekci polohy psa u nohy. Proto doporučuji, aby ve směru, kterým jde figurant, v dáli stál pomocník, který, když pokynu hlavou, pokyne také. Pokynutí hlavou pomocníka je pro figuranta signál, že má provést útěk.

      Útěk figuranta sice zvýší koncentraci psa na figuranta, ale ... Pes může přijít na to, že svoji nepozorností si vlastně vynutí útěk figuranta s následným kousáním. Proto musíme velmi vážit, kdy má figurant utéci a kdy se máme věnovat korekci a jak intenzivní má být. V každém případě hned od počátku dbáme na to, aby pes šel přesně u nohy s mírně prověšeným (nenapnutým) vodítkem - viz obr. 17.

      Dosud jsme doprovod vždy prováděli  se psem na vodítku. Jedině se psem na vodítku jsme byly schopni psa spolehlivě naučit chodit přesně u nohy a přitom střežit figuranta. Jenomže ... Jakmile začneme provádět doprovod na jiného figuranta nebo začneme nacvičovat cvik Přepad při doprovodu, je velmi pravděpodobné, že pes se začne odchylovat od ideálního provedení - začne nás předcházet. Pokud nemáme psa na vodítku, jen obtížně můžeme provádět korekci jeho polohy u naší nohy.  

      V případě, že pes začne předcházet, musíme provádět korekci. V praxi to vypadá tak, že v okamžiku předcházení zavelíme "Koleno" (nebo jiný povel, který v obraně používáte), silně cukneme vodítkem. Tímto cuknutím psa dostaneme do správné polohy u nohy. Po zaujetí správném polohy psa pochválíme. Tím psovi jasně sdělujeme co po něm chceme a jaké chování je správné. Vím, že v dnešní době valná většina psovodů používá místo vodítka tušírku - bičík na koně. Jenomže tím, že použitím tušírky psa jen trestám. Navíc si použití tušírky spojí s chůzí u nohy v poslušnosti. Možná, že se někomu z vás bitím tušírkou nakonec podaří dostat do správné polohy, ale ... Ale s největší pravděpodobností nebude pes figuranta pozorně střežit.

       Psi spolehlivě poznají, kdy jsou a kdy nejsou na vodítku. V případě, že začneme provádět doprovod bez vodítka, ztratíme možnost jak provést případnou korekci. Určitě vás napadne otázka: Jak mám tedy nacvičit doprovod bez vodítka?

Nám se osvědčilo použití tenké šňůrky - viz obr. 18. Smyčku si navléknu na levou ruku a současně v dlani držím druhý - volný konec šňůrky. V případě potřeby, např. při přepadu při doprovodu, otevřu dlaň. Šňůrka vyklouzne z kovového očka obojku a pes je volný.

       Při silném cuknutí touto šńůrkou by mohlo k zaříznutí do dlaně. Proto je víc než racionální psa opatřit ostnatým obojkem, abychom nemuseli šňůrkou silně cukat a přitom aby cuknutí vyvolalo u psa srovnatelný účinek, jako když silně cukneme vodítkem. Jenomže ...

      Ostnaté obojky jsou, dle mého názoru, dost nešťastně řešeny. Ostny jsou nejen na spodní části, ale i na bočních částech obojku - viz obr. 19. Ostny na boční části obojku pes vnímá, a to i když je obojek volný a my neprovádíme žádnou korekci. Pes brzy zjistí, kdy ostnatý obojek má nasazený a kdy jej nemá. Vnímá to tím spíš, čím častěji ostnatý obojek používáme ke korekci chování. A to ani nemluvím  o případech, kdy někteří psovodi ostnatý obojek, v domnění, že pes bude poslušnější, co možná nejvíce zkrátí!

      Abychom mohli ostnatý obojek používat ke korekci bez toho, aniž by pes zjistil, kdy jej má nasazený, je třeba učinit několik kroků:

a)  V první řadě je třeba odstranit ostny z boční  části  obojku a ponechat

         ostny pouze ve spodní části obojku - viz   obr. 20.

b) Takto upravený  obojek  bychom  měli  zásadně   nasazovat  přetažením

        přes hlavu. Pes má  větší  obvod  hlavy  než  krku. Takže  pokud  ostnatý

      obojek  převlékáme  přes  hlavu,  ostny  obojku  pes  nemůže  vnímat -

       nebudou jej píchat po celou dobu, kdy jej má na krku.

c)  Měli bychom volit obojek, který je  co  možná  nejlehčí;  tzn.  že  volíme

        ostnatý obojek vyrobený z drátu o nejmenším možném průměru.

d) Pes by si měl na tento obojek zvyknout. Nasazení tohoto obojku by pes

       měl spíš vnímat jako signál, že jdeme cvičit a nikoli, aby jeho nasazení psa přivádělo do stresu.

     Při nácviku figuranti většinou chodí běžným tempem. Na soutěžích se však často můžete setkat s tím, že figurant při doprovodu chodí poměrně hodně pomalu. Pokud jsme psa nenaučili držet korektní pozici při různých tempech figuranta, můžeme být na soutěži nepříjemně překvapeni. Pomalá chůze psům nevyhovuje, a to bez rozdílu plemenné příslušnosti. Proto je třeba, aby figurant nepravidelně měnil tempo doprovodu. Tomuto tempu se pes bude muset přizpůsobit, aniž by to mělo dopad na jeho pozici u nohy a střežení figuranta.

     Občas se můžeme na zkouškách či soutěžích vidět, jak pes při doprovodu je fixován na levou nohou psovoda; tzn. že se pohybuje pohybuje pouze podle pohybu levé nohy. Pro některé psovody či diváky je tato praktika atraktivní, ale ... Při nácviku něčeho nevšedního bychom však neměli zapomínat, že především musíme vycházet z požadavků ZŘ IGP. V tomto řádu se hodnotí zejména "Udržování správné pozice psa u nohy psovoda a střežení figuranta." To znamená, že by pohyb psa u nohy měl být stejný jako u poslušnosti. V našem případě pohyb v závislosti na pohybu levé nohy není plynulou chůzí, ale poskakováním, což se samozřejmě musí projevit v hodnocení cviku.

     Další způsoby tréninku, které zajistí nácvik korektního doprovodu budou uvedeny v následujícím článku s názvem "Přepad psa při zadním doprovodu".

Nejčastější chyby

Pes předbíhá

Příčin, proč pes předbíhá může být několik; např.:

 - malá náročnost a důslednost psovoda.

 - časté provádění přepadu psa při doprovodu.

 - nesprávná práce psovoda s vodítkem.

     Zkuste nejprve psa naučit korektní polohu u nohy při nácviku doprovodu s míčem, a teprve potom se vraťte na doprovod s figurantem. Psa více pozorujte a při sebemenším předbíhání psa proveďte vodítkem korekci. Za správnou polohu u nohy psa nejen chvalte, ale psa odměňujte. Pokud cvičíte doprovod s míčem, pomocník se zastaví, otočí a dojde ke psovi a hodí mu do mordy míč.  

       Jednou z možných příčin je také uvedená "nesprávná práce s vodítkem". Možná vás to překvapí, ale je to tak. Ne všichni psovodi umí s vodítkem správně pracovat. Když pes předbíhá, tak místo aby psovodi jednou silně cukli vodítkem, začnou vodítkem mnohokrát málo intenzivně cukat. Tímto cukáním psa nejen nedostanou do správné pozice, ale zároveň jej tím neustálým přicukáváním či škubáním dostávají do většího či menšího stresu. Jak sami víme, když jsme ve stresu, těžko se soustřeďujeme, nehledě k tomu, že stres z toho počínání psovoda se nejčastěji projeví neklidem psa, což je samozřejmě chybou, která se odrazí v hodnocením cviku.  

      Pokud již cvičíte doprovod s figurantem, figurant se zastaví, pomalu otočí a dojde k nám a psa odmění zákusem do rukávu a poté mu rukáv pustí – viz obr. 21. V každém případě je třeba vynechat provádění přepadu při doprovodu.

      V současnosti prakticky všichni psovodi trénují ovladatelnost, resp. chůzi u nohy v obraně tak, že při chůzi u nohy trvají nejen na přesné pozici, ale i na tom, aby pes měl "oční kontakt". Poté psovodi odmění psa za chůzi u nohy. Dají psovi povel "Drž". Pes na tento povel se otočí, běží k figurantovi a provede náskok na rukáv.

       Jen na vysvětlenou; záměrně jsem dal termín "oční kontakt" do uvozovek, protože naprostá většina psů má jen vyvrácenou hlavu vzhůru a oční kontakt ve skutečnosti neprovádějí. Ale ať už provádějí oční kontakt či mají jen vyvrácenou hlavu, to v obraně není podstatné.

      Uvedeným způsobem psovodi sice utvrzují chůzi u nohy, ale zároveň, byť i nevědomky, posilují i to, aby pes měl i při obraně vyvrácenou hlavu. Tím si psovodi v podstatě psovi znemožňují pochopit, že při doprovodu mají střežit figuranta, a to nejen při zadním, ale i při bočním doprovodu. Chcete-li nacvičit doprovod figuranta (zadní nebo boční), při kterém pes jde nejen přesně u nohy, ale figuranta střeží po celou dobu doprovodu, uvedený způsob nácviku doprovodu vám nedoporučuji.

     Určitě někteří z vás si kladou otázku: Jak mám tedy zvýšit ovladatelnost psa při obraně? Ovladatelnost při obraně můžete také zvýšit tak, že si postavíte figuranta s rukávem do středu cvičáku a chůzí u nohy jdete k němu; pes je pochopitelně na vodítku. Pokud pes jde korektně u nohy aspoň několik kroků, zastavte se a figuranta vyzvěte, aby k vám došel a dal psovi za odměnu kousnout. Vzdálenost chůze u nohy nepravidelně prodlužujte, až následně dojdete přímo k figurantovi. Poté se můžete vrátit k provádění klasického doprovodu. Použijte tréninkový povel pro chůzi u nohy na obraně - jak jsem uvedl, my používali povel "Koleno". Zároveň netrvejte na chůzi jako u poslušnosti, tedy s "očním kontaktem". Provádí-li pes chůzi s "očním kontaktem", nesnažte se jej přecvičovat. Pokud budete nacvičovat doprovod podle výše uvedených zásada postupů, pes brzy pochopí, že při doprovodu má sledovat figuranta a nebude provádět "oční kontakt".

----- pokračování 18.3.2025 -----

Pes figuranta nestřeží

Příčinou může být malý zájem o figuranta, resp. o kousání. Figurant by měl dát psovi během doprovodu několikrát kousnout (provést hladké zadržení) a pouštět mu rukáv jako kořist. Počet kousání by měl být takový, abyste psa ještě udrželi u nohy.

      Dalším důvodem může být stres a nejistota. Velká část psovodů při chybě psa začne nejprve silně cukat vodítkem, křičet na psa, a teprve poté vydává povel „K noze“! To je samozřejmě chybou, která uvádí psa do stresu a nejistoty. Pes si hlídá vás v očekávání další korekce.

      V obraně je to stejné jako při poslušnosti; nejprve musí zaznít povel, a teprve potom můžeme provést korekci vodítkem. Až psa usměrníme do správné pozice, nesmíme zapomínat ho výrazně pochválit. Jedině tak dodáme psovi jistotu a staneme se pro něj předvídatelní.

      Nejčastější chyba při střežení figuranta nastává v okamžiku změny směru - kdy psovod se psem u nohy odbočuje za figurantem. V ten okamžik valná většina psů přestane střežit figuranta a začne se dívat na psovoda - provádí oční kontakt.  Je logické, že pes by měl figuranta střežit po celou dobu doprovodu, tedy i v okamžiku, kdy provádíme změnu směru a následujeme figuranta - viz obr. 22.    

         Doporučuji vrátit se v nácviku metodicky zpět a místo obratu figuranta provádět větší oblouky. Teprve po zvládnutí plné koncentrace lze postupně provádět oblouky s menším poloměrem, až se nakonec dostane pes do plné koncentrace po celou dobu doprovodu vč. odbočení, jaké se provádí na zkoušce nebo soutěži. Pokud při aplikaci malých obloků pes přesto ztrácí pozornost na figuranta, je třeba psovi pomoci jiným způsobem. V okamžiku ztráty koncentrace je třeba, aby se figurant dal do útěku a "snažil se" psovi utéci - aby prováděl tzv. hladké zadržení. Při tom to způsobu však nápravy však je třeba dbát zvýšené pozornosti na korektní pozici u nohy a případný neklid při chůzi. Abychom si nápravou střežení figuranta nekazili doprovod předbíháním nebo neklidem, doporučuji nácvik dokonalého doprovodu vč. koncentrace provádět pomocí míče - viz text tohoto článku.

       I když už jste prováděli doprovod na figuranta s kousáním do rukávu, můžete se vrátit k nácviku pomocí míče případně jej pomocí míče začít nacvičovat. Jak jsem  již uvedl, nácvikem pomocí míče nehrozí takové nebezpečí neklidu nebo předbíhání, jako při kousání na rukáv.

Pes v okamžiku odbočení figuranta nejde korektně u nohy - předčasně se vytáčí 

Příčinou této relativně časté chyby bývá naše nedůslednost a menší náročnost při počátku nácviku. Jak jsem již několikrát uvedl nácvik doprovodu s figurantem a kousáním do rukávu je pro psa náročné. Proto doporučuji provádět nápravu zahájit za použití míče. Pomocník nebo figurant (dále jen "pomocník") jde před námi pozadu, aby viděl v který okamžik má odbočit, případně odměnit psa hozením míče apod. My jdeme se psem u nohy. Zpočátku doporučuji následovat pomocníka z menší vzdálenosti než předepsaných 8 kroků - např. ze 3 max. 4 kroků.

      V okamžiku, kdy pes provádí korektní doprovod - jde u nohy a pomocníka střeží - dáme pomocníkovi pokyn (např. pokynem hlavy - viz článek) ke změně směru. Zpočátku pomocník provádí změnu směru ve větším oblouku. My sledujeme psa a v případě, že se pes začne vychylovat z korektní pozice (začne se natáčet za figurantem) povelem "Koleno" a následným cuknutím vodítkem psa usměrníme do korektní pozice. Po srovnání psa do korektní pozice pomocník psovi hodí za odměnu míč do mordy.

     S přibývající úspěšností  pomocník oblouky nepravidelně a hlavně pomalu zmenšuje. Pro zrychlení nácviku a jeho úspěšnosti lůze provádět doprovod nejen s jednou změnu směru, ale buď s několika změnami směru, případně lze chodit ve velkém kruhu. 

       Teprve, až se nám podaří nacvičit korektní pozici u nohy i v okamžiku změny směru pomocí míče, můžeme opět začít provádět doprovod figuranta s odměnou kousáním na rukáv. Měli bychom začít provádět změnu směru ve větších obloucích a teprve postupně (podle korektnosti pozice psa u nohy), oblouky zmenšovat.

Pes se intenzivně tlačí do nohy

Poměrně velká část psů se během doprovodu silně tlačí psovodovi do nohy, a tím mu více či méně brání v normální chůzi. Intenzivní tlačení do nohy je samozřejmě chybou, která by se měla zohlednit při hodnocení cviku. Příčinou bývá zejména špatná práce s vodítkem při nácviku. Velká část psovodů nedrží vodítko normálně v levé ruce – viz např. obr. 17, ale vodítko mají vedené za zády. Při předbíhání provedou korekci cuknutím vodítkem. Vodítko však mají vedené za zády, síla škubnutí pravou rukou nesměřuje dozadu, jak se domnívají, ale do strany - k levé noze. Tím nejen že stěží dosáhnou toho, aby nepředbíhal, ale nevědomky sami učí psa, aby se intenzivně tlačil do nohy.

        Změňte způsob držení vodítka. Nemějte vodítko za zády, ale držet ho tak, jak je běžné - viz obr. 17. Případnou korekci vodítkem při předbíhání provádějte zásadně levou rukou, a to směrem dozadu.

       Jen pro úplnost uvedu, že pokud pes má střežit figuranta a přitom jít přesně u nohy, musí se dotýkat nohy psovoda, ale jen lehce! Pokud by se nedotýkal nohy psovoda a přitom pozorně střežil figuranta, nemohl by si po celou dobu doprovodu udržet korektní pozici u nohy.

Pes je neklidný

Neklid psa se může projevovat několika možnými způsoby:

a) při odstupování figuranta se předčasně zvedá,

b) při doprovodu nejde v klidu u nohy, ale tzv. pumpuje - vyráží dopředu a zase se vrací do do polohy u nohy,

c) během odstupování figuranta nebo v průběhu doprovodu uteče psovodovi od nohy,

d) štěká nebo vydává jiné zvuky.

     Společným jmenovatelem těchto chyb je přílišná chtivost psa kousat a menší ovladatelnost. Tento neklid se začne projevovat  postupně a tak pomalu, že si nekorektního chování psa mnohdy všimneme až v době, kdy jeho projev je již více zřejmý.

ad a)  Nenavazujte odstoupení figuranta na doprovod. Figurant by měl zpočátku odstoupit na kratší vzdálenost (např. 3 kroky), pomalu se otočit a jít dát psovi kousnout a pustit mu rukáv. Teprve při třetím nebo čtvrtém odstoupení provádějte zadní doprovod. Několikeré odstoupení bez  doprovodu  provádějte  dlouhodobě.  Po zklidnění psa  můžete  provádět  pouze   jedno odstoupení bez doprovodu. Tuto praktiku doporučuji provádět dlouhodobě s tím, že při každém např. desátém odstupování provedete doprovod již při prvním odstoupení.

ad b) až d) Pokud chceme toto uvedené negativní chování odstranit, měli  bychom  si  nejprve  říci,  co  mělo  vliv, resp. jaká je příčina tohoto neklidu psa. Až na výjimky je nejpravděpodobnější  příčinou  pravidelné  spojování zadního  doprovodu s přepadem. Pes ví, že po určité vzdálenosti nebo v určitém okamžiku provede figurant otočku a psovi nastaví rukáv k zákusu. Proto je třeba v první řadě přestat spojovat zadní doprovod s přepadem. Dále je třeba délku zadního doprovodu významně prodloužit, a to obě části - před i za změnou směru.

         V každém případě bychom měli psa během doprovodu více sledovat a být více důslední a nároční. Jakoukoli odchylku  od správné polohy u nohy bychom měli korigovat s tím, že po provedené korekci psa chválíme a tím mu sdělujeme, které chování je správné. Zadní doprovod ukončíme tak, že figurant se zastaví, následně se velmi pomalu  otočí a  jde  dát  psovi kousnout a za odměnu mu pustí rukáv.