Zákus

Kvalitní zákus je nezbytným předpokladem pro provádění obrany. Zákus je svým způsobem vyvrcholením střetu s figurantem. Kvalitní zákusy jsou charakterizovány ve  ZŘ IGP odd. C) Základní požadavky na chování psa v průběhu obrany jako „bojovné, plné, pevné a klidné až do fáze pouštění“- viz obr. 1. Jak vidíme, tak požadavků je poměrně hodně. Aby pes předváděl opravdu kvalitní zákus se všemi požadovanými charakteristikami, je třeba nácviku kousání - zákusu věnovat patřičnou pozornost, a to všem uvedeným parametrům.

      V článku "Motivace, stimulace, spouštěč chování a dominance" je uvedeno důležité konstatování:

Pes kouše proto, aby uspokojil svoje pudové (instinktivní) potřeby, kterými jsou lovecký, kořistnický nebo pud obranný.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že každý pes "služebního plemene" má velké předpoklady (jsou vrozené), aby na obraně kousal. V principu tedy prakticky každý správně trénovaný pes je schopen provádět kvalitní zákusy s parametry, požadovanými ZŘ IGP.

       Postupně se budeme věnovat jednotlivý kriteriím, charakterizujícím kvalitní zákus. Ukážeme si hlavní důvody, které jsou "zodpovědné" za to, že zákus nesplňuje jedno nebo více požadovaných kriterií. Některé důvody jsou společné pro několik parametrů, např. pro plnost a pevnost zákusu.  Budu je uvádět jen u jednoho kritéria. Bylo by zbytečné se těmto důvodům věnovat opakovaně a uvádět je u několika parametrů.

Plnost zákusu

Na zkouškách i soutěžích je plnost zákusu parametr, kterému věnuje pozornost a hodnotí jej každý rozhodčí. Neúplný zákus je chybou, které si každý rozhodčí všimne a penalizuje ji. O neúplném zákusu mluvíme tehdy, pokud je vidět mezera mezi špičkou klínu rukávu a koutkem psa - viz obr. 2. Proto je třeba věnovat plnosti zákusu velkou pozornost.

      S určením, kdy se jedná "plný zákus" mezi kynology neexistuje úplná shoda. Někteří mluví o plném zákus tehdy, když u psa není vidět mezera mezi hranou klínu a koutkem, ale může prosvítat bílá barva zubů - viz obr. 2a. Jiní mluví o plném zákusu až tehdy pokud má pes rukáv ještě hlouběji v mordě; tzv. až  na mandlích (žádná část zubů není vidět) - viz obr. 1.

       O plnosti zákusu panuje mezi kynology přesvědčení, že se sklonem k provádění plného nebo neúplného zákusu se pes už narodí. Nemyslím si však, že toto je výrazně geneticky podmíněné.

       O tom, zda pes bude provádět kvalitní zákusy, však rozhoduje několik faktorů. Hlavním faktory, které ovlivňují kvalitu zákusu jsou:

     a)  povaha psa,

     b)  životní zkušenosti,

     c)  vhodnost pomůcek, na které pes má provádět zákus (peška,  rukávu),

     d)  poloha peška či rukávu

Ad a) Základním předpokladem pro snahu provádět plný zákusu jsou povahové vlastnosti psa. Jako důležitou vlastnost psa bych uvedl  sebevědomí, odvahu a v neposlední řadě odolnost, a to jak fyzickou, tak především psychickou - odolnost proti stresu (tlaku figuranta). Pokud pes nemá tyto vlastnosti v dostatečné kvalitě, sice může provádět obranu, ale  kousat bude s určitou obavou a opatrností. Markantní to bývá zejména u cviků, při kterých figurant útočí na psa - Obrana psa při hlídání, Přepad při zadním doprovodu a Útok na psa z pohybu.

        Pokud pes nebude mít uvedené povahové vlastnosti v dobré kvalitě může sice kousat, ale ... bude sice provádět zákus, ale z určité obavy a opatrnosti bude chtít zároveň zůstat dále od figuranta. Instinktivně cítí (zafunguje tzv. pud sebezáchovy), že v případě hrozícího nebezpečí od figuranta, při plném a silném zákusu, mu bude trvat delší dobu rukáv pustit a dostat se z bezprostřední blízkosti figuranta než v případě neúplného a méně silného zákusu.

Ad b) Psi jsou velmi vnímaví a mají dobrou paměť, a to především na nepříjemné nebo dokonce bolestivé zážitky. Pokud pes zažívá při plném zákusu bolest, je logické, že se bude snažit bolesti předcházet. Těch situací, kdy při kousání může pes zažívat bolest, může být celá řada. Nejčastěji se jedná o:

-  pravidelné vrážení peška nebo rukávu do mordy,

-  přecenění schopností psa,

-  nesprávná práce figuranta, kdy je pes vystaven diskomfortu nebo bolesti.

       Dnes je běžná praxe, že figurant psovi razantně vráží peška nebo rukáv do mordy. V případě, že pes před zákusem naplno otevře mordu, hrana tvrdého rukávu mu může způsobit bolest tím, že mu natrhne koutky nebo mu odře zadní část dásní. Opakuje-li se podobná situace, pes se postupem času bude snažit vyhnout se bolesti tím, že mordu nebude tolik otvírat nebo ji bude zavírat dřív, než rukáv narazí do koutků nebo zadní části mordy. Zjistí, že když neprovede plný zákus, nepříjemný pocit nebo dokonce bolest nenastane.

      Neúplný a ještě k tomu slabý zákus bývá také důsledkem přecenění schopností psa. Kousání na dálku je nejatraktivnější částí obrany. Neznám nikoho, komu by se to nelíbilo. Vidíme-li rychle běžícího psa, razantní střet s figurantem zakončený zákusem do rukávu a psa  jak létá vzduchem, je to pastva pro oči nejen pro psovoda a diváky - viz obr. 3. Proto velká část psovodů a nezřídka i figurantů se snaží co možná nejdříve provádět kousání na dálku.  Většinou si ani neuvědomují, že k tomu, aby se pes na rukávu udržel, musí ve správný okamžik rychle a silně rukáv stisknout.

        Pokud se figurant se psem nesrazí a správně ho prohodí, odstředivá síla těla psa, která prověří kvalitu zákusu, je opravdu hodně velká. Platí jednoduchá zákonitost - čím rychlejší a razantnější je náskok psa na rukáv, tím větší odstředivá síla působí na tělo psa, která klade velké nároky na kvalitu jeho zákusu. Aby se pes udržel na rukávu, musí ve správný okamžik provést kvalitní zákus. Nemusí sice mít  úplně plný zákus, ale v každém případě musí být silný a pevný po celou dobu. Čím větší rezervu v plnosti zákusu má, tím pevnější zákus musí být - tím větší silou pes musí rukáv tisknout, a to zejména v počáteční fázi.

         Nepodaří-li se psovi při náskoku ve správný okamžik rukáv silně stisknout, nastane situace:

-   při silném a pevném zákusu pes provede neúplný zákus - zákus bude sice s menší či větší rezervou, ale na rukávu se udrží,

-   neprovede-li pes silný a pevný zákus, na rukávu se neudrží - utrhne se.

       Pokud pes není na tento způsob kousání dobře připravený, utrhne se ze zákusu a může skončit v nekontrolovaném pádu - viz obr. 4. Utrhnutí ze zákusu je pro psa velmi bolestivé.  Tento nepříjemný a bolestivý zážitek může psa dočasně a nebo i trvale  ovlivnit. Pes si přestane věřit – sníží se jeho sebevědomí a odvaha.

       Opakuje-li se podobná situace, nezůstane to bez následků.  Důsledkem může být zpomalování psa  před zákusem - viz obr. 5, provádění slabého zákusu, a to ještě na špičky, aby utržení ze zákusu nebylo pro něj tolik bolestivé. Občas můžeme vidět i psy, kteří se snaží zákusu do rukávu doslova vyhnout - na rukáv ani nenaskočí – rukáv podběhnou. V extrémním případě se figurantovi vyhnou obloukem. Nejsmutnější na tom je, že v případě neuskutečnění zákusu a podběhnutí rukávu vidí většina psovodů i diváků chybu ve figurantovi. Jsou přesvědčeni, že figurant psovi s rukávem uhnul. Tedy ne, že by se to někdy nestalo, ale ... Psovodi si nechtějí připustit, že chyba byla buď ve špatné přípravě, nebo v přecenění schopností psa.

         Na to, aby pes byl schopen kousat na vzdálenost, musí být na to víc než dobře připravený. Aby tomu tak bylo, je nezbyté mj. postupovat od jednoduššího ke složitějšímu - náročnějšímu. Proto je třeba začít kousat na místě a nezapomínat neustále podporovat sebevědomí a odvahu. Teprve po kvalitní přípravě je možné začíst klást na psa vyšší nároky související s kousáním na dálku atd...

       Každému psovi, tedy i psovi, který je správně připravován, se může občas stát, že nemá plný zákus. A nyní hodně záleží na tom, jak se v tomto případě figurant zachová a jak bude reagovat. Běžně se stává, že v případě neúplného zákusu má figurant  potřebu psa za to potrestat. V tom lepším případě mu „jen“ nafackuje. V horším a častějším případě se snaží psovi do mordy vrazit pevný konec biče a rukáv mu z mordy vypáčit. Je logické, že podobné postupy figuranta mohou psa negativně ovlivnit, a to nejen při provádění kousání.

      Tím, že figurant používá na psovi násilí, snižuje psovi sebevědomí a jistotu, což se může dřív nebo později projevit na kvalitě zákusu. Každý pes může na násilí ze strany figuranta reagovat jinak. Některý pes bude provádět opatrnější ne zcela plný zákus, jiný může mít zákus sice plný, ale slabší, případně bude na rukávu vrčet, poštěkávat nebo překusovat atd.

Ad c) Základním předpokladem, aby pes měl šanci uskutečnit plný zákus je vhodnost pomůcek - kůže, pešek, klínové kousadlo nebo rukáv (dále jen "rukáv"), na které má pes kousat. Při jejich výběru bychom měli zohlednit věk psa, velikost mordy a v neposlední řadě i zkušenosti a stav vycvičenosti.

      Mezi kynology panuje přesvědčení, že dospělý pes musí v tréninku kousat jen na tvrdé rukávy. Tak to ale není. Jsem toho názoru, že psovi rukáv musí „chutnat“. Tvrdý rukáv psovi rozhodně „chutnat“ nebude.   

     Musím říci, že se svými psy jsme v tréninku na tvrdý rukáv v tréninku nekousali. Každý nový rukáv, na který měl pes kousat, jsem si nejprve sám vyzkoušel. Položil jsem ho na zem a malíkovou hranou bouchnul na hranu klínu. Pokud se hrana neprohnula a úder na hranu rukávu mě zabolel, tak se na tento rukáv v tréninku nekousalo. Představil jsem si, že minimálně stejnou bolest zažívá pes, který rychle a razantně naskočí na rukáv a přitom se snaží mít plný zákus. Hlavně mladý nezkušený pes si ve snaze o plný zákus může odřít dásně v zadní části mordy. Při tom si zároveň může natrhnout koutky. Stane-li se to psovi několikrát, rychle pochopí, že je pro něj vhodnější – příjemnější nemít úplně plný zákus. Náprava je potom časově dlouhá, přičemž není jisté, zda se to vůbec podaří.

       Dalším důležitým faktorem, který může negativně ovlivnit možnost psovi uskutečnit plný zákus, je stav povrchu peška či návleku na rukávu. Rukáv, resp. jeho návlek, by měl být před každým použití v dobrém stavu. Bohužel ne vždy tomu tak bývá. Někdy návlek mívá porušenou osnovu, vytrhané nitě nebo je značně vytahaný. Je logické, že při kousání na rukáv s podobným návlekem pes nemůže provádět kvalitní zákusy.

       Někdy člověk nestačí žasnout, na jak poškozený návlek jsou někteří figuranti schopni dávat psům kousat. Chápu, že návleky jsou drahé, ale … Jak jsme si řekli, předpokladem možnosti uskutečnit  kvalitní zákus jsou vhodně volené pomůcky v dobrém technickém stavu. Proto bych každému, kdo chce dosáhnout úspěchů ve výcviku doporučil, pokud je to pro něj ekonomicky možné, pořídit si svůj rukáv.

     O rukáv je také potřeba se pečlivě starat. Je-li mokrý, návlek by se měl z rukávu sundat a nechat vyschnout. Po vyschnutí návlek obvykle ztvrdne, resp. v místech zákusů se na něm objeví ostrý tvrdý povrch, který je potřeba odstranit. Nejvhodnějším řešením je vzít rýžový kartáč, který se běžně využívá v domácnosti, a tím návlek vyčistit od ostrých nití.

      Prokousaný návlek s volnými nitěmi může psovi způsobit bolest, a to zvláště při pouštění. Jenomže pes si bolest nutně nemusí spojit s popuštěním, i když … I kdyby pes poznal, že bolest nesouvisí se zákusem, ale s pouštěním, stejně bychom si tím moc nepomohli.

Ad d) Podívejme se co o práci figurantů a poloze rukávu píše ve ZŘ IGP. V oddílu B) Základní pravidla práce figuranta přizkouškách v čl. 1 je uvedeno: „… je třeba hodnotit kvalitu zákusu předvedeného psa. Proto musí také pes, u kterého má být hodnocena kvalita zákusu, dostat možnost se dobře zakousnout.“ Protože dnešní rukávy mají zákusovou hranu - klín, pro možnost uskutečnit kvalitní zákus je nutné, aby příčná osa rukávu v okamžiku zákusu směřovala k mordě psa – viz obr. 6.   

       To samozřejmě platí nejen na zkouškách nebo soutěžích, ale logicky i v tréninku. Není-li dodržena správná poloha rukávu, pes nemůže provést kvalitní zákus, i kdyby se snažil sebevíc. Při menší odchylce od ideální polohy může pes, v případě velmi silného zákusu, rukáv stiskem natolik zdeformovat, že nakonec se zákus bude jevit jako plný – viz obr. 6a.

      Správná poloha rukávu je důležitá především u cviku s názvem Obrana psa při hlídání, kterému se běžně říká Podsedačka. Rychlý sebevědomý obranář reaguje již na počátek nápřahu obušku. Jeho útok je velice rychlý a důrazný, takže pokud figurant nemá správně připravenou polohu rukávu ještě před zahájením nápřahu, nemusí stihnout správně nastavit klín rukávu k zákusu – viz obr. 7.

       Uvedl jsem, že pes musí „dostat možnost se dobře zakousnout.“ Tohle obecně platí, ale … U cviku Pokus o útěk figuranta je tomu poněkud jinak. V českém znění ZŘ IGP je uvedeno:

„… pes si musí najít optimální možnost k zákusu.“

Jen pro úplnost uvedu, že sebevědomý pes kouše stále do stejného místa - doprostřed rukávu – viz obr. 7a. Výjimkou může být jen u cviku Pokus o útěk figuranta, kde rozhoduje řada jiných faktorů, které ovlivňují místo na rukávu, kam pes provede zákus  - více článek, který se bude věnovat tomu cviku.

       Kouše-li pes standardně na špičku rukávu nebo naopak na loket, je to většinou známka menšího sebevědomí a určité míry respektu z figuranta.

       Práci figurantů s rukávem se budeme podrobně věnovat v článcích, ve kterých se budeme zabývat nácvikem jednotlivých cvikům.

Pevnost zákusu

Pevnost (síla) zákusu je jedním z neméně důležitých parametrů kvality zákusu. Bez dostatečné síly stisku rukávu se razantní pes, např. při kontroláku, nemá šanci na rukávu udržet – viz obr. 8.

        Nedostatek v pevnosti zákusu se může projevit i při výrazném boji figuranta, kdy pes může zákus postupně povolovat - postupně tzv. sjíždět z rukávu. To znamená, že z plného zákusu se postupně stává zákus poloviční. A to ještě v tom lepším případě. Může se také stát, že pes nakonec drží rukáv jen předními zuby – řezáky. V krajním případě se pes na rukávu neudrží a rukáv pustí – viz obr. 9.

     Pevnosti (síle) zákusu, podobně jako klidu v zákusu, se systematicky a cíleně věnuje jen málo pozornosti. Většina psovodů nebo figurantů cíleně sledují a řeší většinou jen jeho plnost. Ostatní parametry kvality zákusu metodicky neřeší a spoléhají na to, že pes to bude provádět jaksi samovolně. Posoudit pevnost zákusu - sílu stisku není na první pohled úplně jednoduché. Pevnost zákusu - by v tréninku měl umět posoudit především figurant. On nejlépe pozná a hlavně cítí, do jaké míry pes kořist (kůži, peška nebo rukáv) tiskne a zda se síla stisku postupně nemění, neuvolňuje. Síla stisku se nesmí měnit při nápřahu nebo v boji s figurantem.

   Jakákoli změna síly stisku má svoji příčinu. Pokud ke změně stisku dochází, neměli bychom tuto skutečnost přejít bez povšimnutí. Při kousání na místě se nedostatečná síla zákusu nemusí výrazně projevit. Projeví se však v okamžiku, kdy pes kouše na pohybujícího se figuranta. A to tím více, čím rychleji pes naskočí na peška nebo rukáv. V případě menší síly zákusu je zapotřebí se včas zamyslet a této skutečnosti přizpůsobit výcvik.

Nejčastějšími příčinami bývají zejména:

        a)  nedostatečné sebevědomí, velký tlak figuranta

    b)  reakce na nápřah,

    c)  slabé žvýkací svaly,

    d)  příliš tvrdý rukáv,

    e) častý nácvik pouštění.

       Pevnost zákusu je, resp. mělo by být, dalším kritériem při hodnocení kvality zákusu. Na rozdíl od plnosti zákusu pevnost (síla) zákusu nemusí být, až na markantní případy, na první pohled rozeznatelná. Pevnost (sílu) zákusu však můžeme posoudit podle různých znaků. Prvními signály síly v zákusu bývá razance zákusu a zvýšená deformace rukávu. ZŘ IGP vyžaduje kvalitní zákus (bojovný, plný, pevný a klidný) až do fáze (okamžiku) pouštění. A právě v okamžiku pouštění můžeme posoudit, jak snadno či nesnadno se pes dostává ze zákusu. Pouštění z pevného (silného) zákusu je patrné na rukávu i na reakci figuranta.

      Tento kvalitativní požadavek však bývá i na vrcholových soutěžích velmi často opomíjen, což je škoda. Není mnoho psů, kteří mají pevný (silný) zákus po celou dobu, tedy i v přechodové fázi - v okamžiku těsně před pouštěním. Řada psů v očekávání pouštění zákus předčasně povoluje, což je samozřejmě chybou a mělo by se to odrazit v hodnocení.

ad a) Povoluje-li pes zákus z důvodu menšího sebevědomí, je zapotřebí, aby figurant okamžitě změnit svoji práci; zejména zmenšil fyzický a hlavně psychický tlak na psa. Psovod by měl zároveň svého psa více podporoval. Sebevědomí psa se zvyšuje blízkostí psovoda (majitele), připnutím na vodítko a v neposlední řadě povzbuzováním, chválením nebo pohlazením (poplácáním) psa. Ideální je provádět tzv. kousání na místě – viz obr. 10. Figurant by měl výrazně zmenšit tlak na psa. Zpočátku by se měl chovat submisivněji a neměl by psa příliš psychicky ani fyzicky zatěžovat. Po určitou dobu by se měl vyhýbat zejména čelní pozici. Před samotným kousáním by měl psa více vydráždit rychlostí a hlavně svým nejistým pohybem. Měl by být ke psovi stavět především bočně, v částečném předklonu, figurantskou práci provádět nejistými pohyby.

       Teprve až pes nabude většího sebevědomí a pravidelně bude uskutečňovat plný pevný zákus, můžeme začít občas provádět kousání na vzdálenost. Píšu na vzdálenost, ale mám na mysli nejprve na 2 nebo 3 metry. V každém případě doporučuji začít s kousáním z loveckého pudu, což znamená, že figurant se zásadně bude vzdalovat od psa - a vždy se pohybovat směrem od psa – viz obr. 11. Tímto způsobem v psovi více probouzíme lovecké chování, u kterého není zapotřebí tolik sebevědomí, odvahy a odolnosti jako u chování obranného, kdy figurant stojí čelně ke psovi a útočí na něj. V žádném případě by figurant neměl nečinně stát před psem, nebo před ním dokonce šermovat rukama a hledět mu přitom do očí. uvedené chování pes vnímá jako nepřátelské chování, které ho ohrožuje a které klade vyšší nároky na jeho odolnost před stresem. Teprve s narůstajícím sebevědomím můžeme psa začít velmi pozvolna psychicky více zatěžovat.

       Doporučuji také provádět tzv. sumaci popudů – podnětů, kdy sebevědomí a odvahu psa posilujeme proběhnutím figuranta okolo něj, hozením rukávu podél psa atp. – viz obr. 12, případně podporou jednoho nebo několika dobře se dráždících zkušených psů, stojících opodál. Proto by obranu problémových nebo mladých psů měli provádět ti nejzkušenější figuranti s výrazným citem a znalostí psích povah a chování.

        Doporučení většího vydráždění platí za předpokladu, že pes nemá nízký práh dráždivosti. Pes který má nízký práh dráždivosti se velice snadno vydráždí. Intenzivním nebo delším drážděním se pes snadno dostane do stavu, kterému se v hantýrce říká, že je přetočený - je v nadměrném stresu. V tomto případě by delší nebo intenzivnější dráždění by bylo kontraproduktivní.

ad b) Je-li příčinou změny síly zákusu reakce na nápřah,  je to především známkou toho, že pes má s figurantem, resp. s nápřahem nebo s úderem, špatné životní zkušenosti - pes má z figuranta a jeho počínání obavu. Častou příčinou bývá také trestání psa rukou, klackem nebo něčím podobným, při kterém majitel nebo psovod provádí nápřah.

       Další příčinou může být fakt, že v minulosti figurant použil, nebo ještě stále používá, úder nebo údery nepřiměřené síly. Někteří figuranti používají k odstranění napadání v maketě, k zamezení překusování, neklidu v zákusu nebo pro pouštění údery rukou, bičem nebo obuškem. Používají-li se podobné metody, nikdy nevíte, kdy se důsledky tohoto počínání objeví. Obvykle se však objeví v situaci, kdy to nejméně očekáváte. Při prvním úderu, ať už se provedl z kteréhokoli důvodu, pes nemusí negativně reagovat. Negativní reakce se může objevit až při dalších (opakovaných) úderech a posléze už i při nápřahu.

       Náprava negativní reakce psa na nápřah není úplně bezproblémová. V každém případě se již nikdy nesmí objevit chování vaše nebo figuranta, po kterém se reakce na nápřah (změna síly nebo plnosti zákusu) objevila nebo které tuto reakci zapříčinilo.

ad c) V dnešní době většina psovodů krmí svého psa pouze granulovaným krmivem, které mu poskytne všechny potřebné živiny a energii. Až potud by to bylo celkem v pořádku, jenomže… Granulované krmivo pes nekouše, a pokud nedostává ke granulím nic tvrdého ke kousání, má slabé žvýkací svaly a málo odolné dásně. Abychom situaci zlepšili, proto je nanejvýš vhodné psovi pravidelně dávat ke kousání kosti. Štěněti telecí a většímu psovi hovězí kosti – pouze však kloubní hlavice nebo celé kosti, včetně již zmíněných kloubních hlavic. Rozhodně vám nedoporučuji podávat psovi kosti rourovité (kuřecí, krůtí), tvrdé (králičí, skopové) nebo takové, kde hrozí nějaká vážná nakažlivá nemoc (vepřové). Kosti musí být pochopitelně syrové, protože vařením ztvrdnou a při kousání vznikají ostré kousky, které psovi mohou poškodit zažívací trakt. Z kostí je nutné odstranit kostní dřeň, zvanou morek, protože ten obsahuje příliš tuku a psi by po něm mohli mít intenzivní průjem. Vhodné jsou i umělé, tzv. buvolí kosti, které jsou pro psa naprosto bezpečné.

       Při jednotlivých cvicích obrany je pes v zákusu poměrně dlouhou dobu. Pokud jeho zákus má být silný  a pevný po celou dobu zákusu, nestačí psovi jen provést první silné zmáčknutí rukávu a pak stisk povolit a na rukávu viset. Aby pes byl schopen provádět silné pevné zákusy po celou dobu trvání cviků, musí, obdobně jako každý sportovec, pevnost a vytrvalost zákusu trénovat - posilovat žvýkací svaly. Pokud pes provádí obranu (kousání) často, není nezbytně nutné mu kosti dávat, ale na škodu to určitě nebude.

ad d)  Další možnou příčinou nedostatečné síly stisku je příliš tvrdý pešek, klínové kousadlo nebo rukáv (dále jen „rukáv“). Nemá-li pes dostatečnou sílu v čelistech a odolné dásně, může při kousání do tvrdého rukávu pocítit nepříjemný pocit až bolest. Pes po této zkušenosti velmi brzy pochopí, že bolest je od silného stisku rukávu. Získá zkušenost, že když rukáv nemačká příliš velkou silou, zuby ani dásně ho nebolí.

ad e)  V neposlední řadě může být příčinou nedostatečné síly a pevnosti zákusu po celou dobu zákusu i nesprávný nácvik pouštění, kdy pes na povel či bez povelu pouští rukáv. Provádí-li se nácvik pouštění příliš často, nebo používají-li se příliš silné nepodmíněné podněty pro pouštění (mechanické cukání, vyvěšování, bití nebo el. impulz apod.), pes pouštění očekává. Bojí se dalších nepříjemných podnětů, následujících pokaždé, pokud nepouští nebo pouští váhavě.  Proto se snaží chovat tak, aby mohl rychle reagovat na povel k pouštění a rukáv pustit. Proto rukáv ani příliš pevně nedrží nebo stisk raději povolí dřív než se figurant úplně zastaví a psovod vydá povel k pouštění.

Klid v zákusu

Poslední uvedené, i když ne nepodstatné kritérium hodnocení kvality zákusu, je klid v zákusu. Klid v zákusu rozhodně neznamená, že se pes pasivně pověsí na rukáv. Pes má klidný zákus v případě, že po prvním zakousnutí stisk již nejen neuvolní ani nepovolí, ale zároveň nevykazuje žádný neklid. Bohužel, i na vrcholových soutěžích má s klidem v zákusu problémy nemálo psů. Psi po zákusu stisk povolují a následně rukáv opět stisknou, nebo z plného zákusu sjedou za zákus poloviční apod. – viz obr. 13. Takové kousání budí dojem pumpování. Největším nedostatkem však je, pokud pes stisk rukávu nejen povolí, ale opětovné stisknutí provede na jiném místě rukávu. Při podobném stylu kousání hovoříme o tom, že pes na rukávu „jezdí“. Zákus není klidný ani v případě, že během zákusu pes projevuje neklid - vrčí nebo poštěkává.

      Neklid v zákusu bývá prakticky vždy důsledkem nesprávné práce tréninkového figuranta; v ojedinělých případech spolupůsobí i menší fyzická či psychická odolnost psa. Od doby, kdy se přestaly používat údery obuškem, neklid v zákusu je, až na ojedinělé výjimky, zapříčiněn prakticky vždy nesprávným výcvikem, při kterém figurant opakovaně vyvíjí na psa příliš velký tlak. Tento velký tlak přivádí psa do nadměrného stresu. Je-li pes v nadměrném stresu, jeho nervová soustava se snaží tento stres snížit - uvolnit. Ke snížení hladiny stresu dochází tzv. uvolňovací činností. A tou jsou právě např. překusy, vrčení, poštěkáváním v zákusu atd.

       Příčinou je fyzický a ještě častěji psychický tlak figuranta - stres, který pes není schopen bez problému snášet. Nejčastější příčinou nadměrného stresu je nesprávný způsob výcviku, případně příliš rychlý postup v nácviku kousání, při kterém figurant příliš zatěžuje nervovou soustavu psa. Mezi nesprávný způsob výcviku jednoznačně řadím používání biče k dráždění a především k fyzickému ataku psa. Při fyzickém ataku figurant švihá psa přes přední nohy nebo tělo a neposlední řadě používá bič k píchání do těla. Jak jsem již několikrát uvedl, figuranti se atakem bičem snaží psa především přimět k tomu, aby byl agresivní intenzivněji bojoval. Nechtěným důsledkem tohoto počínání figuranta je nadměrný stres (pes je tzv. v nervech), které se samozřejmě projeví i na kvalitě zákusu. Nadměrný stres se nemusí projevit jen neklidem v zákusu, ale i neúplnosti nebo menší pevnosti zákusu.

       Každý figurant má svoji osvědčenou techniku, kterou trénuje kousání, resp. kvalitu zákusů; pokud ji vůbec vědomě trénuje. Někteří figuranti se snaží docílit klidu na rukávu tím, že psovi v zákusu drží bradu. Na první pohled tato metoda vypadá dobře a jednoduše, ale ... Po dobu, po kterou figurant drží psovi bradu, pes samozřejmě nepřekusuje. Protože se mu pohybuje pouze spodní čelist, takže v případě držení spodní čelisti není ani technicky možné, aby pes překusoval. Ale jakmile figurant s držením brady ustane, pes opět dřív  začne s povolováním stisku a neklidem v zákusu. Touto metodou se problémy v zákusu nedají vyřešit.

Bojovnost v zákusu

Ve ZŘ IGP jsou uvedeny požadavky na kvalitu zákusu. Ve všech vydáních tohoto řádu je na první místě výčtu požadavků uvedeno:  "bojovný" – viz obr. 14. Vycházíme-li z principu obrany i z požadavků ZŘ IGP, že pes se má při střetech s figurantem chovat dominantně, pak stěžejním způsobem jak projevit dominanci je bojovnost! To znamená, že pes po dobu zákusu s figurantem intenzivně bojuje.

Podívejme se do ZŘ IGP, např. na část požadavků u cviku Obrana psa při hlídání:

"Jakmile se pes zakousne, snaží se figurant psa odehnat nápřahy obuškem ... V této fázi se klade důraz především aktivitu, bojovnost a tvrdost psa."

 U hodnocení cviku Pokus o útěk je uvedeno:

"Pes by měl při pokusu o útěk předvést rychlou a energickou reakci na prchajícího figuranta a jeho útěk zmařit přesvědčivým zadržením s plným, pevným a klidným zákusem, bojovností a výraznou přechodnou fází před pouštěním."

       Jak vidíte, požadavek na bojovnost je uveden ve ZŘ IGP, a to nejen ve stati Základní požadavky na chování psa v průběhu obrany, ale i u jednotlivých cviků. Bohužel ani na vrcholových soutěžích není bojovnost v zákusu, až na ojedinělé výjimky, posuzována a tím pádem hodnocena. Nezřídka psi, kteří provedou více či méně razantní plný zákus, ale neprojevují žádnou bojovnost a na rukávu doslova visí jako pytel, dostávají za svůj výkon plný počet bodů. Když se podíváte, že většina bodů udělovaných na obraně souvisí s kousáním, měli by rozhodčí při posuzování věnovat pozornost všem parametrům, charakterizující ve ZŘ IGP kvalitu zákusu; tedy i bojovnosti v zákusu.

        Několikrát jsem psal o tom, že většina figurantů nahrazuje klasickou, promyšlenou, ale fyzickou náročnou práci „moderními metodami“, při kterých společným prvkem je použití biče nejen k dráždění, ale i fyzickému ataku psa. Tyto "moderní metody" sice nekladou na figuranty nároky na fyzickou kondici, ale dřív nebo později se projeví na výkonu psa. Těmito metodami se snaží u psů zvýšit agresivitu a bojovnost. Na první pohled se to u některých psů možná i daří, ale většinou je to jen zdání. Výsledkem je, že pes bojuje pouze v případě, že se cítí figurantem napaden.

        Téma bojovnosti je natolik důležité, že se jí budeme více věnovat v samostatném článku.

Kvalitní zákus - jak na něj 

Již s malým štěnětem praktikujeme hry, při kterých kouše do plyšáka, měkkého hadru nebo peška pro štěňata. Právě při začátcích kousání na tyto pomůcky bychom měli štěně naučit plnosti zákusu Po provedení kvalitního zákusu štěně emotivně chválíme. Pro zdůraznění naší spokojenosti jej můžeme i pohladit – viz obr. 15.

Nemá-li štěně plyšáka nebo peška (dále jen „pešek“) plnou mordičku, okamžitě se s ním přestaneme o peška přetahovat a slovem „Dober“ necháme štěně si zákus opravit - dobrat si peška tak, aby byl v mordě až vzadu;tzv. na mandlích. V okamžiku, kdy si štěně zákus opraví, jej emotivně pochválíme. Spolu s pochvalou za peška lehce zatáhneme. Lehkým zataháním štěně přimějeme k aktivitě – snaze peška získat – vybojovat si ho – viz obr. 16. Jakmile štěně aspoň minimálně zabojuje, ihned ho pochválíme a peška (kořist) mu pustíme – viz obr. 17. Budeme-li důslední, a to bychom být samozřejmě měli, štěně velmi rychle pochopí, jak má peška držet, aby hra pokračovala. Zároveň se naučí, že jedině svojí aktivitou – bojovností kořist (peška) získá a bude pochváleno.

      Pro štěně i pro dospělého psa, je boj o kořist a následné získání kořisti (peška nebo rukávu) podstatně větší odměnou než samotné získání kořisti bez boje v případě, kdy mu peška ihned po nepovedeném zákusu pustíme a štěně nechválíme. Na plnost zákusu si štěně brzy zvykne natolik, že pokud bude mít šanci uskutečnit plný zákus (správně mu nastavíme peška a později i rukáv), tak jí využije a plný zákus provede.

         Po přechodu na figuranta pokračujeme při kousání na peška obdobně, jako když jsme kousání prováděli sami. Tzn., že při neúplném zákusu na kůže nebo peška v rukách figuranta necháme psa dobrat, opravit si zákus. K tomu je třeba se domluvit s figurantem, aby při neúplném zákusu dal psovi příležitost zákus si opravit. Nejlépe se slovy, které jsme už dříve používali, např. „Dober“. Po opravě zákusu samozřejmě psa výrazně emotivně pochválíme a figurant se opět dá do pohybu, resp. do „boje“ o kořist. Jak už jsem několikrát zdůraznil, boj o kořist musí být taková, aby psa motivovala k většímu nasazení, ale … Figurant však musí ve správný okamžik kořist – peška psovi pustit. Nesmí dojít k situaci, že figurant psovi peška vytáhne z mordy.

       Abychom spolu s plností zákusu posilovali bojovnost, je nezbytné, aby figurant ihned po zabojování, nebo aspoň po jeho náznaku, psovi peška včas pustil.  Štěně zároveň emotivně chválíme a o peška se s ním potaháme. Štěněti tímto způsobem, jemu srozumitelným způsobem sdělujeme, co požadujeme - co je žádoucí. Zároveň si utvrdí, že i při kousání na figuranta je třeba být aktivní - zabojovat. Výraznou chybou je, pokud figurant štěněti pouští peška (a později klínové kousadlo nebo rukáv) až v době, kdy pes již není aktivní a nebojuje. Za důležité považuji:

Poté, co figurant začne používat rukáv (dále jen „rukáv“) už žádné dobírání a opravu neúplného zákusu neprovádíme.

U dřívějších nácviků zákusu na peška jsme psovi již dostatečně vysvětlili, co po něm požadujeme. Případným umožněním opravy neúplného zákusu na rukávu později existuje reálné riziko, že v případě nepovedení plného zákusu, se pes bude opakovaně snažit zákus si opravit – dobírat nebo tzv. jezdit po rukávu. Opravou neúplného zákusu si bodové hodnocení u rozhodčího určitě nevylepšíme (spíš naopak), nehledě k tomu, že pes může mít neustále snahu si všechny zákusy opravovat – dotahovat, dokud nebude mít rukáv tzv. až na mandlích. To se nám na zkoušce či soutěži nemusí vyplatit. Při rychlém pohybu figuranta se psem v zákusu, může při dobírání dojít ke sjíždění ze zákusu nebo překusování. V podobných případech občas dojde dokonce k tomu, že pes z rukávu sjede úplně - rukáv pustí.

       Někteří figuranti se snaží odstranit neúplnost zákusu víc než absurdními metodami. Nejčastější metodou je vražení biče do mordy a doslova vypáčení rukávu z psí mordy. V "lepším" případě figurant psovi nafackuje. Nezřídka také sami psovodi, ve snaze potrestat psa za neúplný zákus, psa doslova servou z rukávu nebo jej tzv. vyvěsí na stahovacím obojku či škrtícím lanku.

      Samozřejmě, že tohle jsou metody, které vám v žádném případě nedoporučuji. Snadno se může stát, že takto "léčený" pes nebude chtít uskutečnit kvalitní zákus, případně zákus bude váhavý a nepříliš silný, protože bolest nebo nepříjemnost, kterou mu figurant nebo psovod způsobuje, jej od kvalitního zákusu bude odrazovat. V neposlední řadě pes bude ztrácet sebevědomí. V případě korekce ze strany figuranta začne mít z něj větší či menší respekt. Jak již víme, v obraně se pes má k figurantovi chovat dominantně, čehož při respektu z figuranta nelze dosáhnout!

       Pokud po přechodu na rukáv pes plné zákusy opakovaně nezvládá nebo z plného zákusu tzv. sjíždí, Měli bychom nejprve situaci analyzovat a zjistit důvod, proč tomu tak je a teprve poté problém začít řešit. Těch možností, proč pes přestává mít kvalitní (plný, pevný , klidný) zákus může být celá řada. Od příliš uspěchaného postupu (např. kousání na velkou dálku), přes nevhodnou tvrdost rukávu až např. po nevhodnou práci figuranta. Nevhodná práce figuranta může spočívat ve špatně nastaveném rukávu až po příliš velký tlak, který pes není schopen bez problému snášet. V každém případě neuděláte chybu, když se v metodice nácviku vrátíte o několik kroků zpátky. Tzn., že z kousání na rukáv se vrátíte na kousání na peška, případně z náročnějšího kousání (kousání na dálku) se vrátíte na kousání na místě apod.

     Jak jsme si již řekli, klid v zákusu je jedním z parametrů kvality zákusu, a proto bychom mu měli věnovat patřičnou pozornost už od útlého mládí. Už když začínáme učit štěně zákusu, nesnažíme se zvyšovat jeho bojovnost žádnými „moderními“, nebo jinými kontroverzními způsoby. Existuje totiž reálné nebezpečí, že nervová soustava štěněte bude přetížená. V tomto případě by štěně mohlo začít projevovat nejistotu a nervozitu, projevující se zejména hlasově – vrčením, případně neklidem v zákusu. Nejenom, že se nesnažíme neúměrně zvyšovat bojovnost, ale štěně naopak spíš uklidňujeme. Uklidňujeme ho jak hlasem, tak pohlazením – viz obr. 18.

     Když se štěnětem začínáme provádět obranu na figuranta, zpočátku se nesnažíme o zvyšování bojovnosti a agresivity. Jak jsem již uvedl v předchozích článcích, pes zvyšuje svoji bojovnost a agresivitu:

a)      s přibývajícím věkem,

b)      s rostoucím sebevědomím,

c)      s větším nasazením figuranta,

d)     a především v závislosti na mnoha úspěších při střetech s figurantem.

    S přibývajícím věkem, zkušenostmi a úspěchy v kontaktu s figurantem, jsme při kousání přešli z peška nebo z klínového kousadla na rukáv. S přechodem na rukáv však dochází ke dvěma zásadním změnám oproti kousání na peška nebo klínové kousadlo. První změna tkví v tom, že figurant psa již nehladí. Nejenom, že už ho hlazením figurant neuklidňuje, ale svým psychickým a hlavně fyzickým nasazením jej naopak stimuluje k vyšší aktivitě – bojovnosti a agresivitě – viz obr. 19. Druhou změnou je to, že figurant již nedovoluje psovi dobírat – zlepšovat si neúplný zákus. V případě, že se psovi nepodaří plný zákus, figurant se psem nejen nebojuje, ale okamžitě mu pouští rukáv. Po přenechání rukávu psovi okamžitě rukáv odebereme a psa nechválíme. Pro psa znamená odebrání rukávu ve skutečnosti trest. Pro teoretiky uvedu, že se jedná se o metodu negativního trestu, kdy psovi odebereme něco, co má nebo dělá rád. Protože u psa jsme od samého počátku správně motivovali, pes nejenom rád provádí zákus, ale především se mu líbí a uspokojuje ho boj a především vítězství v boji s figurantem a následně také kořist, kterou získá (peška, rukáv).

       Až na výjimky je třeba každého psa potřeba trpělivě a systematicky učit kvalitnímu zákusu. Myslím si, že právě u psů, kteří mají velkou chuť kousat (lovecký, kořistnický či obranný pud je silně vyvinut), je zapotřebí kvalitě zákusu věnovat zvýšenou pozornost. Takoví psi jsou velice rychlí a k udržení na rukávu potřebují rychlé sevření čelistí a velkou sílu zákusu, protože jinak by se na rukávu neudrželi. U psů, které musíme do kousání skoro nutit, podobné problémy obvykle nehrozí. Po vlažném nástupu do figuranta a po provedení zákusu se pověsí na rukáv jako pytel. Ale tohle rozhodně není naším cílem, protože my chceme, abychom z našeho psa vycvičili sebevědomého obranáře, který se bude k figurantovi chovat dominantně.

       Tak jako u každé činnosti je potřeba se zamyslet především nad silou stimulace psa k obraně - viz čl. s názvem Motivace, stimulace, spouštěč jednání a dominance. Je-li pes motivován k zákusu na rukáv dobře vyvinutým loveckým, kořistnickým  a následně obranným pudem, doplněným dobrou agresivitou a bojovností, nemusíme mít problém s kvalitou zákusu, a to ani v případě tvrdšího rukávu, používaného na soutěžích. Taktéž nebudeme mít potíže s klidem v zákusu. To vše samozřejmě za předpokladu, že v nácviku obrany postupujeme systematicky a metodicky správně.

Nejčastější chyby

V předchozím textu jsme si podrobně povídali o tom, jak má vypadat kvalitní zákus. Zároveň jsme si nastínily možný způsob, jako ho docílit. Někteří z vás si mohou postesknout, že máte  psa u kterého máte problémy s kvalitou zákusu a chtěli byste zákus zkvalitnit. Pojďme se tedy společně podívat na případná řešení.

         Nejčastější příčinou nekvalitního zákusu bývá nesprávná práce figuranta. Chyby v zákusu, ať už jsou jakékoli (neúplnost, nepevnost, neklid či absence bojovnosti) mají souvislost zejména s přílišným tlakem figuranta (fyzickým a zejména psychickým) na psa. Velký tlak figuranta prakticky vždy souvisí s prováděním "moderních metod", při kterých figurant používá bič k dráždění i ataku psa. Důsledkem tohoto počínání bývá snížené sebevědomí psa a respekt z figuranta. V tomto případě je základním předpokladem možné nápravy významné snížení tlaku figuranta na psa. Bez výrazné změny stylu práce figuranta možná nápravy prakticky není možná. U psa je nezbytné cíleně zvyšovat sebevědomí a postupně odstranit respekt z figuranta.

Neúplnost zákusu

V úvodních partiích tohoto článku jsme si podrobně povídali o tom, jak nacvičit plný zákus. V článku "Jak ze štěněte vychovat psa obranáře" jsme si popsali metodiku a postup v nácviku kousání. Výsledkem tohoto postupu je sebevědomý pes, který se k figurantovi chová dominantně. Řešení najdete v horní části tohoto textu a zmíněném článku.

Neklid v zákusu

Nejčastějšími příčinami neklidu v zákusu jsou:

a) nadměrný tlak ze strany figuranta a s tím související menší sebevědomí a respekt z figuranta,

b) nadměrný tlak ze strany psovoda,

c) pomalý pohyb figuranta v boji,

d) častý nácvik pouštění.

ad a)  Jak jsme si již řekli nepřiměřený tlak figuranta na psa, vyvolá u psa nadměrný stres - více o tématu bude v samostatném článku. Velký tlak může být může být buď psychický nebo fyzický, případně obojí. Nadměrný stres se projevuje zejména nervozitou - neklidem. Při neklidu v zákusu pes vrčí, poštěkává, překusuje nebo "jen" tzv. pumpuje. Uvedeným chováním se pes snaží uvolnit vnitřní napětí organismu - nervové soustavy.

      Nezřídka se stává, že figuranti nepostupují, eufemisticky řečeno, metodicky správně. Kladou na psy příliš velké nároky a požadavky, které nervová soustava není schopna bez problému zvládnout. Např. aby se u psa zvětšila bojovnost, figuranti po zákusu velmi často začnou do psa „šťouchat“ koncem biče, případně bičem šlehat psa přes tělo nebo jeho nohy. Ne u všech psů se tento přístup obejde bez negativních dopadů. Pro některé psy jsou podobné praktiky špatně „stravitelné“, což se projeví na kvalitě kousání. Psi začnou být nervózní - dostanou se do nadměrného stresu. Začnou vrčet a po zastavení pohybu figuranta (někdy i za jeho pohybu) přestanou mít klidný zákus.

      Neklid v zákusu se může projevit i v případě, že málo sebevědomý a málo psychicky odolný pes má kousat za okolností, na které ještě není připravený.  Těmi okolnostmi může být např. také kousání na cizího dominantního figuranta, cizí prostředí, velký hluk a další. Nervozita není vrozená, ale pes ji získá neblahými životními zkušenostmi.

        Neklid - překusování se nejčastěji projeví v přechodové fázi nebo v situaci, kdy je rukáv na okamžik v klidu; tzn. v situaci, kdy figurant se psem nebojuje nebo bojuje nepříliš intenzivně.

Bez zásadní změny chování figuranta klidu v zákusu nelze docílit.

ad b) V menší míře může neklid v zákusu způsobit svým chováním a přístupem ke psovi během výcviku psovod. Výjimečné nejsou případy, kdy psovod v případě neúplného zákusu, chce tento problém řešit sám, a to hrubým násilím. Někteří psovodi na psa křičí a zároveň se snaží  psa z rukávu doslova servat. Nejčastěji psa vyvěšují na stahovacím obojku (škrtícím lanku). Podobným způsobem se snaží řešit i situaci, kdy pes na povel nepouští atd.

        Samozřejmě, že takové počínání psovoda u psa dřív nebo později vyvolá nadměrný stres. Jeho projev je minimálně obdobný, jako kdyby stres byl důsledkem nepřiměřeného tlaku figuranta.  Navíc se u psa objeví další projev a tím je ztráta pozornosti vůči figurantovi. Pes víc než figuranta sleduje počínání psovoda.

ad c) Při obraně u každého psa dochází ke zvýšenému vzrušení - stresu, a to i bez nepřiměřeného tlaku figuranta. Pokud je to v únosné míře a pes tento stres zvládá, neznamená to nic špatného - více se o stresu dočtete později v samostatném článku.

Každý pes má jinou odolnost proti tomuto stresu. I když pes bude bez problému zvládat zvýšený tlak figuranta, u některých psů se objevují, v případě klidu rukávu, tendence k překusování, případně povolování a opětovnému stisknutí rukávu - k tzv. pumpování.

        Aby nedocházelo ani u těchto psů k překusování, je třeba aby figurant po zákusu prováděl přiměřeně intenzivní boj – viz obr. 20. Boj by měl bezprostředně navazovat na zákus. V případě, že figurant provádí pouze boj, popsaný ve ZŘ IGP, tzn. že dělá jen tzv. boční přesun, mohou někteří psi mít snahu překusovat. Záleží zejména na tom,  zda se pes snaží s figurantem bojovat - zda se snaží figurantovi bránit v pohybu nebo s ním spolupracuje - nebrání se tomu, aby ho figurant "přemísťoval".

       Nemálo figurantů sice dá psovi dobrou možnost k zákusu, ale to je v podstatě všechno. Se psem prakticky nebojují. Jejich pohyb i případný pohyb rukávu je velice úsporný. Jejich názor na obranu je takový, že bojovat má pes a ne figurant! Myslím, že tento názor považuji za natolik absurdní, že nemá význam se k tomu víc vyjadřovat. Nechť si každý sám  udělá úsudek o tomto názoru.

        V případě, že při bočním přesunu má pes tendenci povolovat zákus nebo dokonce překusuje, je třeba provádět jiný způsob boje, který psovi nedovolí nejen překusovat, ale ani zákus povolovat.

ad d) Často prováděné nebo neodborně nacvičované pouštění může být dalším důvodem nejen nepevného zákusu, ale i neklidu v zákusu. Více o pouštění a jeho nácviku si povíme v samostatném článku.

Přechodová fáze

Pes by měl provádět kvalitní zákus nejen po dobu, kdy je figurant v pohybu - kdy bojuje se psem, ale i podobu tzv. přechodové fáze. Ve ZŘ IGP je zmínka o přechodové fázi strohá:

"Na pokyn rozhodčího zůstává figurant klidně stát a po předvedení přechodové fáze před popuštěním (cca 1 vteřina) jej pes musí na povel nebo samostatně pustit."

Podrobnější vysvětlení přechodové fáze není. Z textu ale jednoznačně vyplývá, že po úplném zastavení figuranta a zaujetí tzv. pevného klidu,  pes nadále setrvá v zákusu, a to až do okamžiku pouštění. Povel k pouštění může dát psovod nejdříve po cca 1 vteřině od úplného zastavení figuranta a zaujetí tzv. pevného klidu.

          Na první pohled nic složitého, ale opak je pravdou. V případě, že jsme v nácviku kousání nepostupovali metodicky správně,  může se v přechodové fázi, byť i je relativně krátká, objevit některá z následujících chyb:

- pes bez povelu pustí rukáv,

- zákus není pevný - pes ze zákusu sjíždí,

- zákus není klidný - pes v zákusu vrčí, překusuje,

Někteří psovodi si jsou vědomi, že pes v okamžiku klidu figuranta snižuje kvalitu zákusu nebo předčasně pouští. Proto, v domnění, že přechodovou fázi rozhodčí nebude vyžadovat a tím pádem hodnotit, vydávají povel předčasně - ještě před úplným zastavením figuranta a zaujetím pevného klidu. Je pravdou, že není mnoho rozhodčích, kteří přechodovou fázi skutečně vyžadují a správně hodnotí - bohužel!

        Pokud však máte větší ambice, měli byste s přechodovou fázi počítat a podle toho uzpůsobit trénink.

Jak trénovat klidný a pevný zákus

Chceme-li nacvičit u psa, který dosud kvalitní zákus opakovaně neprováděl, kvalitní zákus, musíme nejdřív zjistit příčinu - proč tomu tak je? Teprve poté můžeme být schopni v přecvičování zákusu postupovat efektivně a hlavně úspěšně. Je logické, že čím déle měl pes problémy s nekvalitním zákusem, tím déle může trvat náprava. 

      Ve výše uvedeném textu jsme si řekli o nejčastějších příčinách nekvalitního zákusu a možných směrech nápravy. Možná se někomu může zdát, že rady ohledně nácviku pevného a klidného zákusu nebyly příliš konkrétní. Jen pro úplnost připomenu, že základním předpokladem pevného (silného) a klidného zákusu je kvalitní a intenzivní boj figuranta. Zmínil jsem se i o tom, že boj podle ZŘ IGP automaticky neznamená, že výsledkem tohoto boje bude u všech psů kvalitní - pevný (silný) a klidný zákus.

       Budeme-li v tréninku provádět boj způsobem, jakým se provádí na zkouškách nebo na soutěžích, rozhodně nemáme zaručené, že pes bude mít kvalitní zákus. Při soutěžních bojích se v podstatě pes jen přemisťuje z jednoho místa na druhé – viz obr. 21. Figurant má rukáv zafixovaný ve stejné pozici, takže pes, pokud není dominantní a nesnaží se figurantovi bránit v pohybu, má spoustu času a možností k povolování zákusu, případně k jeho dotahování nebo k překusům. Psi nejsou, až na výjimky, při těchto „bojích“ – bočních přesunech aktivní, s figurantem nebojují. Obvykle se jen zavěsí na rukáv a trpně se nechávají přemístit.

       Chceme-li u psa zajistit silný, pevný ale přitom klidný zákus, musí figurant se psem intenzivně bojovat, ale tak, aby rukáv nebyl ani chvíli v klidu. Později by se měl střídat boj, při kterém se rukáv pořád pohybuje s krátkým bojem, který je podle ZŘ IGP. Teprve po mnoha intenzivních bojích lze občas provádět celý boj, jaký je vyžadován u ZŘ IGP.

      To je ale jen první – lehčí fáze nácviku. Je třeba trénovat i druhou fázi, která nastává po zastavení figuranta. ZŘ IGP uvádí:

„Na pokyn rozhodčího zůstává figurant klidně stát a po předvedení přechodové před pouštěním jej pes musí na povel nebo samostatně pustit.“ I během této druhé fáze by měl pes i nadále provádět kvalitní zákus dle ZŘ IGP; tj. „bojovný, plný, pevný a klidný až do fáze pouštění.“

       Nacvičit, aby pes i v uvedené druhé fázi předváděl kvalitní zákus, není vůbec jednoduchá záležitost. Ale samozřejmě, že to jde. Seznámím vás se způsobem nácviku kvalitního zákusu, který jsme prováděli a se kterým máme více než dvacetileté zkušenosti. Všichni psi, se kterými byla prováděna tato technika, měli velice silné, pevné a klidné zákusy, a to po celou dobu, tedy až do okamžiku pouštění. To znamená, že i v době trvání několikavteřinové přechodové fáze se kvalita zákusu

neměnila - zákus zůstal i v přechodové fázi kvalitní.

        Princip spočívá především v tom, že figurant  předvádí několikerý intenzivní boj, který je prokládán klidovými fázemi. V počátcích nácviku doporučuji provádět intenzivní boj na místě, kdy figurant psa přemisťuje z jedné strany na druhou - psa přemísťuje zleva doprava a zpět tzv. horním obloukem. Pohyb musí být plynulý. Na obr. 22 je naznačen průběh pohybu rukávu se psem v zákusu. Ke snadnějšímu přemísťování psa si figurant pomůže druhou rukou, kterou uchopí špičku rukávu.

      Na obr. 23 vidíte rozfázovaně pohyb figuranta, resp. rukávu se zakousnutým psem. Tuto techniku jsme nazvali Přehazovačkou. Na obrázcích vidíte figuranta, že zvedá celého psa ze země. Hned na začátku bych chtěl figuranty uklidnit. Samozřejmě, že zvednutí celého psa je super, ale není nezbytnou podmínkou – viz obr. 24. Navíc u větších psů by to ani nebylo technicky možné, a to ať už kvůli hmotnosti či velikosti.

      Podstata uvedené techniky spočívá v tom, že figurant zvedne psa tak, aby měl přední končetiny ve vzduchu a plynulým pohybem ho přemístí na druhou stranu. Tím, že má pes přední nohy ve vzduchu, má hodně ztížené podmínky k případným překusům. Pes, který chce kousat, velmi brzy zjistí, že chce-li se udržet na rukávu, musí rukáv okamžitě silně a pevně tisknout po celou dobu boje. Při slabém nebo neklidném zákusu by měl problém se na rukávu udržet. Buď by sjížděl ze zákusu nebo by mu rukáv dokonce "utekl". Touto technikou docílíme nejen silný, ale i klidný zákus, a to po celou dobu zákusu.

     Abychom těchto parametrů docílili i ve zmíněné druhé fázi, kdy je figurant v klidu (přechodová fáze), zařadíme do této techniky několik fází, kdy je figurant v klidu. Tomuto klidu se někdy říká falešná pouštěčka. My tuto situaci nazývali „miniklid“. A jak to vypadá v praxi? Figurant zakousnutého psa přehodí (horním obloukem) z jedné strany na druhou a zaujme klidovou pozici – miniklid – viz obr. 25. Po počátečním velice krátkém  miniklidu (zlomek vteřiny) několikrát opakuje přehození a následuje opět miniklid. Samozřejmě, že miniklid začne figurant provádět (nacvičovat) až po několika trénincích, při kterých psa jen přemísťuje a na závěr psovi pouští rukáv. Pes bezpečně pochopí, že pokud chce kousat, musí provádět silný, pevný a klidný zákus po celou dobu boje.

      Provádíme-li tuto techniku správně vč. velice krátkých miniklidů, pes velice brzy zjistí, že musí rukáv držet pevně nejen ve fázi boje – přehazování, ale i v době zastavení figuranta – v době trvání miniklidu. Figurant postupně dobu trvání boje i miniklidů nepravidelně mění - prodlužuje.

       Při osvojení si správné techniky přehazovaček nevznikají žádné problémy. Horší je to při praktikování tzv. miniklidů, kdy figurant se snaží nacvičovat trvání kvalitního zákusu i v okamžiku zastavení boje -  během přechodové fáze – druhá fáze nácviku.

       Jak jsem uvedl, tato technika je výborná. Samozřejmě, že se mohou vyskytnout chyby v jejím provádění. Nejčastější chybou je, že figurant se i při zastavení - miniklidu (zaujetí klidu - falešné pouštěčky) se psem neustále „přetahuje“. Sice stojí klidně, ale pořád se snaží ruku s rukávem držet v napětí - tahá psa směrem vzhůru. Nezbytnou podmínkou, aby technika fungovala je, aby figurant při zastavení (miniklidu) vždy zaujal pozici, jakou zaujímají figuranti v okamžiku, kdy má následovat pouštění.

     Zpočátku figurant zaujímá tzv. pevný klid, při kterém se zastaví a ruku s rukávem pevně zafixuje na těle - viz obr. 25. Protože na soutěžích ne každý figurant opravdu pevně zafixuje ruku, je poté třeba nacvičit, aby pes pevně držel rukáv i v situaci, kdy figurant ruku s rukávem nedrží úplně pevně v klidu. Pokud pes při miniklidu zabojuje, je třeba aby figurant na tuto situaci okamžitě zareagoval. Měl by odvrátit hlavu a psovi pustit rukáv - viz obr. 26.

        Zpočátku je vhodné přehazovačky navázat na tzv. podsedačku (pes sedí před figurantem). Figurant se může na nový styl boje psychicky připravit a lépe naváže Přehazovačku než např. při útěku.

      Po získání dostatečné praxe a rutiny, figurant zařadí přehazovačky na útěk i na boční přesun. Při útěku provede aspoň jedno přehození psa ze strany na stranu s miniklidem a opět se dá do pohybu. Ideální je, pokud při jednom kousání tuto techniku aplikuje aspoň 3x . Podobné je to i u bočního přesunu.

       Rozhodně bych nedoporučoval během počátečního nácviku kvalitního zákusu touto technikou provádět pouštění. Nejdříve je psa naučit kvalitnímu zákusu a teprve poté je možné do Přehazovaček zařadit, a to naprosto výjimečně pouštěčku. Pokud budete pouštěčku zařazovat častěji nebo dříve, než naučíte psa kvalitnímu zákusu, nemusíte mít zaručený úspěch kvalitního zákusu i v době trvání přechodové fáze.

Pozn.: Tématu pouštění se budeme věnovat později, v samostatném článku. 

      Při správné aplikaci této techniky se docílí velmi pevného, a zároveň klidného zákusu, a to i přechodové fázi, která může trvat i několik vteřin. Dalším efektem této praktiky je to, že výrazný boj figuranta má obvykle odezvu i u psa; po zastavení boje pes okamžitě provádí silné zatřesení s figurantem – „stržení kořisti“ - viz obr. 27.

     Uvedená technika pro nácvik nebo upevnění síly, pevnosti  a klidu zákusu je naprosto efektivní a spolehlivá, ale… Její jedinou nevýhodou je fyzická náročnost pro figuranta. Při používání tohoto způsobu boje je však zapotřebí si osvojit správnou techniku.  Musím říci, že figuranti, kteří uvedenou techniku začali praktikovat, nebyli zpočátku nadšení. Při Přehazovačkách se zapínají jiné svalové skupiny, než které figurant dosud používal. Je to stejné jako u jiných pohybů. Je jen otázkou několika dnů a správné techniky, než figurant začne tuto techniku bez problému zvládat , a to jak technicky, tak fyzicky – viz obr. 28.

       Ne všichni figuranti hned od počátku zvládnou správně techniku - plynule přemísťují psa tzv. horním obloukem. Někteří rukávem jen prudce nekoordinovaně pohybují z jedné strany na druhou - zleva doprava a opačně, případně provádějí tzv. dolní oblouk.  Při těchto způsobech logicky nejen nedochází ke zvednutí předních nohou psa, které je pro správnou funkci metody naprosto klíčové, ale psovi se příliš zatěžuje krční páteř. I když to vypadá nezvykle a možná se i některý figurant může cítit dotčeně, ale doporučuji si uvedený způsob pohybu rukou s rukávem procvičit bez psa a získat rutinu.

     U všech psů, u kterých jsme praktikovali uvedenou techniku, a to i u psů v obraně nesprávně vedených, kteří silně překusovali a zákus měli slabý, se výborné výsledky dostavily poměrně brzy.

      Další technikou, kterou můžeme systematicky zvyšovat sílu a klid v zákusu, je tzv. kolotoč. Po zákusu figurant krouživým pohybem rukávu zvedne psa všema čtyřma nohama ze země - viz obr. 29. Ne všichni psi ztrátu pevné země pod nohama zpočátku dobře snáší. Proto je v počátcích aplikování této metody dobré nejprve psa zvednout ze země a provést s ním otočku pouze o cca 90^o, tedy čtvrtotáčku,  opět ho postavit na zem, a to buď na všechny čtyři, nebo aspoň na zadní nohy. Teprve postupně je možné délku otáčky zvětšovat. Pes, který chce kousat, hned pozná, že musí rukáv silně stisknout, protože jinak z rukávu sjede na předek (přední zuby) nebo se z rukávu utrhne. Kolotoč musí figurant provádět s citem, aby ve snaze o zlepšení síly zákusu nepostupoval příliš rychle, a tím psa úplně neodradil od kousání. Postupně je možné provádět otočku střídavě vlevo a vpravo. Ovšem, jak jsem se již zmínil, změny směru otáčení je potřeba dělat sice rychle, ale bez trhavých pohybů, které by příliš zatížily krční páteř.  Pokud  chceme touto technikou dosáhnout kvalitního zákusu i v přechodové fázi – po zastavení figuranta, zařadíme do uvedené techniky několik tzv. miniklidů (falešných pouštěček), které jsem popsal výše.