MS BO 2007 trochu jinak

                Ve dnech 10. až 13.5.2007 se ve francouzském přímořském městečku Le Touquet konalo Mistrovství světa belgických ovčáků. Tak jako každým rokem, tak i letos se tohoto Mistrovství zúčastnila naše reprezentace. Mistrovství světa jednotlivých plemen nebo dokonce všech plemen je svým způsobem vyvrcholením mnohaleté výcvikářské práce a měla by být snem každého výcvikáře účast na některém z těchto mistrovství a reprezentovat tím také svoji zemi.  Už ze samotného názvu akce je zřejmé, že se jedná vrcholnou kynologickou akci. Z toho by se dalo usuzovat, že i po stránce delegace rozhodčích i pomocníků – šlapačů a zejména figurantů bude takovéto soutěži věnována patřičná pozornost a důležitost. V posledních letech se stalo dobrou tradicí, že na oficielních webových stránkách těchto akcí byly uveřejněny fotografie terénů na stopy a také videa s prací jednotlivých figurantů. Letos tomu u nás „belgičáků“ tak nebylo, takže jsme do poslední chvíle nevěděli vůbec nic. Možná si řeknete, že mistrovství se zúčastňují špičkoví psovodi se svými psy, takže by měli „čuchat“ na jakémkoli terénu a provádět obranu na libovolného figuranta. Možná máte i svým způsobem pravdu, i když … Ale vraťme se k meritu věci. Ve čtvrtek, po ukončení oficielního tréninku, byl na pořadu zkušební pes a předvedení práce figurantů. Musím říci, že jsme všichni žasli a nevycházeli z údivu ještě dlouho po ukončení práce „nástřeláka“. Každý figurant má samozřejmě svůj tzv. rukopis, ale předvedený výkon obou figurantů byl něco nepředstavitelného. Mimo jiné jim chyběla koordinace rukou a nohou a hlavně, jejich práce byla nebezpečná pro psa. Nejhorší a nejnebezpečnější pro psy byl pohyb figurantů při postranním boji. Ani jeden z figurantů si tzv. nepřipravil psa před začátkem postranního boje a ani během tohoto boje si absolutně nekontrolovali polohu těla psa a hlavně jeho zadních nohou. Následky takovéto špatné figurantské práce se také projevily hned na „kontroláku“, kdy figurant doslova a do písmene pošlapal psa, a to takovým způsobem, že pes naříkal. Mysleli jsme si, že figuranta, který prováděl kontrolák, rozhodčí vyřadí a vyzkouší další dva připravené figuranty. Byli jsme však naivní. Rozhodčí ukázku ukončil a figuranty bohužel potvrdil. To slovo „bohužel“ musím zdůraznit. Proč, tak to vyplyne z dalšího textu. Musím říci, že z předvedené práce figurantů jsme byli notně rozladěni a měli jsme obavy o zdraví psů. Pokud figurant neumožní psovi plný zákus, tak to je sice smutné a každého psovoda to samozřejmě mrzí, protože  figurant psovi svým způsobem zkazil výkon. Znamená to sice bodovou ztrátu, ale psovi se v podstatě nic nestalo. Jenomže, když se figuruje tak, jak jsme toho byli svědky, tak to už je zcela jiná kategorie; tady už jde o zdraví psů. Naše obavy se potvrdily následující den, při zahájení první skupiny obran. Hned u prvních dvou kontroláků se figurant se psem tvrdě srazil, až to ve psech hrklo jako "ve starých pendlovkách". Pak se pokoušel psy prohodit a „hledal se“. „Našel ho“ poslední pes ve skupině, a to pes Wolfganga Schmidta, který s figurantem doslova praštil na záda, až pustil rukáv (viz fota). Protože cvik nebyl ukončen, měl být samozřejmě kontrolák opakován, aby se mohlo v obraně pokračovat. A nyní nastala zajímavá situace. Soutěžící odmítl v obraně pokračovat a figurant prohlásil, že se bojí a že už nebude nadále ve figurování pokračovat. Rozhodčí Hary Arcon ze Slovinska údajně nařídil tomuto figurantovi pokračovat ve figurování, protože: „Ty další dva jsou ještě horší.“ (informace máme od německé reprezentace) Celou situaci rozhodčí vyřešil tím, že již netrval na tom, aby soutěžící v obraně pokračoval a k dosud dosaženým 63 bodům přičetl plné body za nedokončený kontrolák i za neuskutečněný cvik „obrana psa při hlídání“, takže získal celkem 93 bodů. Ale přejme mu to. Už toto, přinejmenším podivné rozhodnutí, signalizovalo minimálně zvláštnost v přístupu rozhodčího k plnění závazných podmínek zkušebního řádu – k tomu tématu se ještě vrátím v dalším textu. Jenže tato zvláštnost v přístupu k obraně byla zatím jen slabým odvarem toho, co jsme se od tohoto rozhodčího následně dočkali. V další šestici na obranu nastupoval slovinský reprezentant Marko Habič se svoji rychlou a razantní fenou Aikou. Protože figurant absolutně nezvládal rychlé a razantní psy, tak figuroval takovým způsobem, že feně nastavil levé koleno a po nárazu se pak ještě snažil ji jakoby prohodit (viz fota). Výsledkem bylo, že fena pustila rukáv a s hlasitým naříkáním poskakovala po třech k psovodovi. Výsledkem střetu jsou údajně dvě zlomená žebra, zlomená pánev a pohmožděná páteř. Rozhodčí ukončil obranu Marka Habiče pro zranění psa a pokračovalo se v programu dál, jakoby se nic nestalo. Odpoledne pro změnu figurant na technické části obrany zranil při boji psa dosud úřadující mistryni světa Heli Salminen z Finska, kdy taktéž byla obrana ukončena pro zranění psa. A nadále se pokračovalo, jakoby se vůbec nic nestalo a vše bylo v naprostém pořádku. O drobných přišlápnutích psích pacek se raději ani nezmiňuji. Ani se nezmiňuji o tom, kolikrát figurant na kontroláku upadl (také na psa – finského reprezentanta Hursti Sepa, kterému málem zlomil vaz a který následně již nepustil a byl diskvalifikován) nebo pro změnu psům uhnul natolik, že prakticky nemohli provést zákus. Po prvním dnu byl figurant na technické části vyměněn za náhradníka – údajně pro zranění. Všichni jsme to přijali s úlevou a nadějí, že to může být jen a jen lepší. Zpočátku to tak skutečně i vypadalo. Jenomže … Podle losování jsem měl jít na obranu v neděli hned po obědě. Moje obavy z možného zranění psa se stupňovaly natolik, že jsem i krátce uvažoval o tom, že na obranu nenastoupím. Zvláště jsem se obával práce figuranta na kontroláku, protože místo aby s postupujícím počtem odchytaných psů získával jistotu, tak byl čím dál tím nejistější a nekoordinovanější v pohybech. Myšlenku na odstoupení jsem však záhy zapudil; jednak mi to neumožňuje zkušební řád a jednak jsem přijel reprezentovat republiku, nehledě k tomu, že Oskar byl připraven na obranu v životní formě a dosaženými body bychom družstvo významně posunuli dopředu. Bohužel moje neskrývané obavy z možného zranění psa se naplnily, a to již při cviku „přepadení psa při doprovodu“. Po provedení přepadu, Oskar svojí razancí figuranta přetočil, v letu vzduchem bojoval a snažil se figuranta tzv. strhávat. Figurant po částečné otočce rukáv tzv. zasekl a aniž položil psa zadníma nohama na zem a psa stabilizoval, zahájil boční boj. Setrvačností se levá zadní noha psa dostala mezi nohy pohybujícího se figuranta. A protože figurant absolutně nekontroloval situaci, jeho dalším během došlo k torzi hlezenního kloubu. Protože pes po pouštění držel křečovitě staženou nohu, byla rozhodčím naše obrana ukončena pro zranění psa. Rozhodčí jen krčil rameny, že on za to nemůže. A pokračovalo se v provádění dalších obran, jakoby se nic nestalo.

         Protože jsme viděli, že se nejedná jen o přišlápnutí packy, požadovali jsme prohlédnutí veterinářem a následné, aspoň prvotní ošetření. Žádný veterinář nebyl přítomen, pouze na stanu bylo uvedeno telefonní číslo. Požadovali ať mu sami zavoláme. Teprve, až jsme začali „prudit“, tak veterináře zavolali samotní pořadatelé. Jedině díky paní Vackové a především díky vedoucímu reprezentace p. Dušanu Pospíchalovi se podařilo, aby pes byl aspoň pohmatem vyšetřen a provedlo se prvotní ošetření. Námi požadované RTG vyšetření nám bylo odmítnuto jako zbytečné a navíc v neděli nikdo ve městě neordinuje. Po příjezdu do ČR jsme okamžitě zajeli na specializovanou kliniku do Mimoně, kde nás MVDr. Vepřek již očekával, ačkoli již měl po ordinačních hodinách. Po předběžném vyšetření následovalo uspání psa a provedení několika radiologických snímků. MVDr. Vepřek zjistil i přes rozsáhlý otok, že je naštípnutá kost, poškozené chrupavky hlezenního kloubu a přetrhané vazy. Zranění označil za vážné s dobou léčení  a rehabilitace v řádech několika měsíců, s opatrnou prognózou na kompletní zhojení bez následků.

        Myslím si, že je potřeba celou situaci podrobně analyzovat a zjistit, kde se stala chyba a následně učinit taková opatření, aby se podobná situace již nikdy nemohla opakovat. Ve světle toho, co se dělo a bylo bráno jako normální na akci tohoto významu, mi připadají některé požadavky FCI, které mají vést k ochraně zvířat před týráním, jako naprosto nepodstatné až nesmyslné. Jak jinak si lze vysvětlit požadavek, že např. na MS FCI 2006 byl shledán řetízkový obojek mého psa nepřípustným, protože očka byla částečně kroucená. Výsledkem toho bylo, že mě nechtěli připustit k předvedení poslušnosti?? V každé zemi europské unie, vč. ČR mají poměrně přísný zákon na ochranu zvířat proti týrání. Jak je vůbec možné připustit provádění takové činnosti figurantů, když muselo být všem zřejmé, že dojde, a následně také docházelo, v řadě případů ke zranění a k utrpení zvířete. Jaké jsou vůbec povinnosti rozhodčího pro obranu, jaké jsou povinnosti hlavního rozhodčího, kde byl tzv. supervizor a kde byl orgán, který má dbát na to, aby nedocházelo k týrání zvířat? Proč někdo kompetentní tuto akci nezastavil, a to aspoň do doby než se zjedná náprava? A zároveň se ptám, nemůže k podobné situaci dojít i u nás?! Jsme připraveni podobným situacím včas předcházet a zamezit jim? Bylo by dobré a nanejvýš potřebné znát podrobnou odpověď na každou z těchto otázek. Než nám na ně někdo kompetentní odpoví, podívejme se, co říká zkušební řád IPO.

          V článku“Práce figuranta“ je v bodě A5 napsáno (cituji): „Před zahájením oddílu „C“ je figurant poučen rozhodčím. Svou činnost provádí dle pokynů rozhodčího.“ Z tohoto ustanovení je zřejmé, že ZŘ přímo ukládá rozhodčímu povinnost poučit figuranta o způsobu provádění figurování a ten musí provádět svoji činnost podle těchto pokynů. Logicky se naskýtá otázka, zda rozhodčí dostatečně znal zkušební řád a svoje povinnosti, nebo mu to bylo jedno co je ve ZŘ napsáno? Ať je to tak či onak, z uvedeného je patrné, že rozhodčí oddílu „C“ hrubým způsobem porušil svoje povinnosti, které měly za následek několik vážných zranění psů. Minimálně je spoluodpovědný za tato zranění a měl by nést také zodpovědnost. Logicky se naskýtá otázka, zda odpovědnost je v rovině morální a hmotné nebo či se snad dokonce jedná o odpovědnost trestně právní?! Už ze samotného poslání rozhodčího musí být každému jasné, že rozhodčí není na akci jenom proto, aby hodnotil práci psovodů, ale aby také dbal na regulérnost podmínek (způsobilost terénů na stopy, překážek, zda práce figurantů je korektní apod.) a celkovou bezpečnost, a to vč. ochrany zdraví psů.

        A nyní se podívejme, zda soutěžící nebo také účastník zkoušek, má vůbec právo  odstoupit z probíhající akce. Zkušební řád IPO v článku „Účastník zkoušek“ uvádí (cituji): „Účastník zkoušek …musí svého psa předvést ve všech oddílech příslušného stupně zkoušky.“ To znamená, že ani v případě, že se psovod obává o zdraví svého psa např. v důsledku čerstvého chemického postřiku terénu na stopy či v případě špatné a nebezpečné práce figurantů, ZŘ neumožňuje účastníkovi zkoušek nebo soutěžícímu odstoupit z vlastního rozhodnutí z účasti na akci, aniž by riskoval postih pro nesportovní chování. Nepřipadá Vám to celé absurdní? Myslím si, že by měly kompetentní orgány klubu CMC a ČKS na základě průběhu letošního MS BO učinit jasné závěry a měly by iniciovat změny či doplnění ZŘ o taková ustanovení, která jednak zamezí podobným situacím a událostem, jako se staly na letošním MS BO a jednak jasně určí náplň a odpovědnost rozhodčích, vč. práv a povinností hlavního rozhodčího. Dále by měla být dána účastníkovi možnost kdykoli odstoupit z průběhu akce a to nejenom v případě zranění psa, jak připouští ZŘ. Dále si myslím, že je třeba zvážit, zda  způsob postranního boje, jak požaduje ZŘ IPO, plní svůj účel, který si FCI vytklo, tedy zda nejen dostatečně prověří psy, ale jestli je zároveň jeho provádění pro psy dostatečně bezpečné. Myslím si, že psa lze prověřit daleko lépe psychickým tlakem než tvrdými střety s figurantem či neúměrnými a někdy až brutálními údery obuškem a nebezpečným bočním bojem.

             Myslím si, že příslušná opatření je potřeba učinit co možná nejdříve, protože jinak se může snadno stát, že tzv. ochránci zvířat využijí podobných situací k tomu, aby nám nakonec zakázali provádět oddíl "C" - obranu. To by byla nezměrná škoda nejen pro celou sportovní kynologii, ale i pro chov. Posláním tohoto článku je proto vyburcovat všechny, kteří jakýmkoliv způsobem mohou ovlivnit dění ve sportovní kynologii správným směrem, ať tak v zájmu nás kynologů a našich psů co možná nejdříve učiní. Provádění oddílu "C" - obrany by mělo být opět jakousi "třešničkou na dortu" všech soutěží, na kterou se všichni budeme těšit a ne abychom trnuli hrůzou, jestli nám figurant nezmrzačí naše psy.

                                                                         Ladislav Mach