MS BO 2007 trochu jinak - dovětek

 

            Z reakcí některých čtenářů jsem zjistil, že závěr mého článku může vzbuzovat zdání, že brojím proti prověřování psů, proti bojům a pod. Proto bych se chtěl pokusit tímto dovětkem k původnímu článku své názory podrobněji vysvětlit.

          V článku jsem se zmínil o tom, že je třeba zvážit, zda  způsob postranního boje, jak požaduje ZŘ IPO, plní svůj účel, který si FCI vytklo. Tedy zda nejen dostatečně prověří psy, ale jestli je zároveň jeho provádění pro psy dostatečně bezpečné. Domnívám se, že účelem postranního boje, je prověřit  nejen odolnost psa, ale zejména zjistit sílu zákusu. Pokud se postranní boj vede tím způsobem, že figurant zvedne loket nad rovinu a provede "přemístění psa bočně" (jak říká zkušební řád), pak žádný pes není všema čtyřma nohama na zemi; v lepším případě je na zemi pouze nohama zadníma - podle velikosti psa. Tím je prověřováno, zda pes má dostatečně silný zákus. Pes, který nemá dostatečně silný zákus, okamžitě sjede do jednostranného zákusu nebo dokonce ze zákusu tzv. sjede na předek. A nyní právě záleží na tom, jak si každý figurant vysvětlí ono "přemístění bočně". Z videí MS BO 2007 jasně vidíme, že  nesprávným pojetím pohybu figuranta po ploše a malou fyzickou kondicí figuranta, dochází k nebezpečným situacím, kdy může dojít (a jak víte, tak také došlo) k vážnému zranění psa. Figurant také místo aby psa tlačil, tak ho za sebou táhne. Proto navrhuji, aby termín "přemístění psa bočně" byl jasněji technicky vymezen, aby toto boční přemístění psy sice dobře prověřilo, ale přitom aby bylo pro psy bezpečné. Mělo by být přímo v textu ZŘ nebo v jeho výkladu jasně uvedeno, že figurant je povinen po celou dobu boje kontrolovat pohyb psa, aby nemohlo dojít k jeho zranění. Základním předpokladem bezpečí pro psa je tedy správný pohyb nohou figuranta. Dalším předpokladem je jeho dobrá fyzická kondice. Pokud ji figurant nemá, stane se nebezpečným i cvik "pokus o útěk figuranta". Opět je to dobře vidět na videu u Octavia Malidaj a také u psa finky Heli Salminen, který byl zraněn právě při tomto cviku. Hrubou chybou figurantů bylo jednak tahání psa za sebou a jednak právě chybějící fyzická kondice. Figuranti  chybějící sílu v paži a kondici nahrazovali pomocí tělem tak, že se vykláněli na opačnou stranu, než měli rukáv. Tím si natahovali psa na tělo a nohy psů se dostávali do nebezpečné blízkosti jejich nohou. O tom, že si figuranti v bezhlavě prováděném pohybu vůbec nekontrolovali polohu psa, jsem se již zmínil.

       Dále jsem se zmínil o tom, že si myslím, že psa lze prověřit daleko lépe psychickým tlakem než tvrdými střety s figurantem či neúměrnými a někdy až brutálními údery obuškem. Za tímto názorem si samozřejmě stojím, ale pokusím se ho opět rozvést a vysvětlit. V článku se zmiňuji o tom, že střet s figurantem u prvních dvou psů byl tvrdý (bohužel nemám na videu). Víc než tvrdý byl střet figuranta s fenkou Aikou slovinského závodníka Marka Habiče, kdy vlivem tvrdého střetu došlo údajně k prasknutí dvou žeber, fraktuře pánve (někteří říkají, že se jednalo o frakturu hrudní kosti - to se mi jeví vzhledem k mechanizmu střetu pravděpodobnější) a pohmoždění páteře - tento tvrdý střet je dobře vidět na videu. Pokud chceme prověřit povahu a odolnost psa při kousání psa na dálku,  jsem toho názoru, že než fyzická odolnost, je důležitější odolnost psychická. To už se musí jednat skutečně o typově slabého psa, který při správně provedeném "kontroláku" selže z důvodu malé fyzické odolnosti. Tady bych chtěl připomenout obranu na WUSV 2004 v holandském Eindhovenu, kdy se figurant na "kontoláku" s žádným psem nejen nesrazil, ale s neuvěřitelnou lehkostí psy prohazoval. Přesto právě psychickým tlakem všechny psy víc než dostatečně prověřil, což dokládá řada psů, která si tzv. nekousla a když, tak třeba jen na špičky, a to i v případě, když hrana rukávu byla perfektně připravena .

       Základním předpokladem správně provedených "kontroláků" je především zručnost a rutina figuranta při jeho provádění. Aby nedocházelo k tvrdým střetům, měl by umět každý figurant, který tyto "kontroláky" provádí na soutěžích, prohodit psa po lokti i po zápěstí. Figurant na MS BO toto neuměl a snažil se všechny psy prohazovat po zápěstí. Každý pes má jiný styl nástupu na rukáv a figurant se musí naučit psy tzv. číst. To znamená, že musí včas na běžícím psovi poznat, kam pes směřuje, tedy zda spíše k lokti nebo k zápěstí a rychle se rozhodnout, jestli bude jednodušší psa prohodit tedy po lokti či po zápěstí. Pokud se pes vychyluje z osy k lokti, měl by ho figurant prohodit po lokti. Pokud se pes vychyluje z osy k zápěstí, měl by ho figurant prohodit po zápěstí. Pokud se figurant snaží všechny psy, i "proti jejich vůli", prohodit stále jedním směrem, určitě se s některým psem tvrdě srazí. Zkušený a šikovný figurant psovi ani nenaznačuje směr, kam si psa bude tzv. pouštět (kam ho bude prohazovat), protože někteří psi, většinou se ještě ke všemu jedná o rychlé a razantní kousáče, jdou okamžitě figurantovi přímo do těla. V tomto případě figurant již nemá šanci, ani při nejlepší vůli, psa prohodit a zabránit tak tvrdému střetu. Tvrdé střety mají samozřejmě  také vliv na zdraví psů, i když to nemusí být zpočátku na první pohled zcela patrné. V okamžiku tvrdého střetu s figurantem dochází u psa k velkému nárazu do krční části páteře a tím k deformaci krku. Pokud se nejedná o ojedinělý střet, postupně může dojít k deformacím krčních obratlů trvalého rázu a k velkým bolestem právě při dalších střetech. Náchylnější k těmto deformacím krční páteře jsou plemena psů s dlouhým štíhlým krkem, např. dobrmani.

       Abychom eliminovali možnost zranění psů při provádění oddílu "C" - obrana na nejnižší možnou míru, měla by se při školení figurantů mj. věnovat zvýšená pozornost při vysvětlování správné techniky figurování s poukazem na možná rizika zranění psa.

                                                                                                                                Ladislav Mach