Sebevědomí, odvaha i odolnost proti stresu jsou vlastnosti, které jsou vzájemně propojené a které ovlivňují schopnost psa zvládat náročné situace, o které při provádění obrany není nouze.

                     Sebevědomí je jedna z nejdůležitějších vlastností psa obranáře. Sebevědomí je uvědomění si vlastní síly a schopností. Je to důležitá vlastnost pro jeho psychickou pohodu a chování. Sebevědomý pes je klidný, vyrovnaný a dobře odolný vůči stresu. Nemá sklony k přehnané bázlivosti nebo agresi. Zároveň snadno zvládá nové situace. Sebevědomí a odolnost psa proti stresu  spolu úzce souvisí.

       Tato vlastnost je životními zkušenostmi výrazně ovlivnitelná. Chceme-li ze psa vychovat psa obranáře, je třeba sebevědomí neustále a cíleně posilovat a upevňovat. Nebude-li pes mít dostatečné sebevědomí, při větším fyzickém nebo psychickém zatížení jeho výkon nebude přesvědčivý. V krajním případě pes může i selhat. Chceme-li mít sebevědomého psa, nikdy nesmíme dopustit, aby pes s figurantem prohrál! Už vůbec se nesmí stát, aby figurant nebo jiný člověk psa zahnal nebo pes před ním couvnul (to platí jak pro cvičiště, tak i mimo něj). Na výraznou prohru si pes může vzpomenout zejména v podobných situacích, a to i po několika letech. Výsledkem může být opětovné selhání psa.

       Ke zvyšování sebevědomí může výrazným způsobem přispět také psovod. Jednak tím, že před psa nebude stavět úkoly, které pes nemůže splnit. Dalším důležitým faktorem ke zvyšování sebevědomí může přispět psovod svoji blízkostí, povzbuzením, pochvalou a odměnou ve správný okamžik. Blízkost psovoda pes vnímá i v případech, kdy psovod má psa na vodítku. Je logické, že vodítko sice nesmí být napnuté, aby psovi bránilo v možnosti uskutečnit  kvalitní zákus, ale přesto by jej pes měl vnímat - viz obr.1.

        Pes s figurantem prohrává tehdy, kdy figurant ovládne situaci a stává se dominantním (nadřazený), zatímco pes zaujímá postavení submisivní (podřízené)! Příkladem jsou např. situace, které běžně vídáme na našich cvičištích a kdy figurant např.:

  -  při vyštěkání vytlačuje psa z makety,

  -  při střežení nutí psa před ním couvat,

  -  mechanicky koriguje chování psa, např. násilím nutí psa k pouštění na povel.

                  

         Ke snižování sebevědomí  může  přispět  i  psovod  křikem,  fyzickými  tresty nebo  nebo hrubým nespravedlivým zacházením. Nejhorší jsou samozřejmě situace, kdy důsledkem práce figuranta dojde k úplnému selhání - pes nekousne v situaci, kdy má kousat nebo sice kousne, ale pustí v boji a pod.

 

Odvaha

Odvaha je schopnost překonat strach z nepříjemných fyzických či psychických vjemů nebo z neznámého. Odvaha je úzce spojena se sebevědomím (sebejistotou). Odvahu je potřeba neustále cíleně a promyšleně zvyšovat. Při zvyšování odvahy hraje velkou roli psovod a vzájemný vztah se psem - viz předchozí odstavec.

       V obraně je to např. v situaci, kdy pes je nejistý a váhá, zda má na figuranta zaútočit nebo má raději couvnout. V podobné situaci musí pomoci jednak figurant včasným předstíráním strachu případně útěkem a jednak psovod povzbuzováním psa atd. Abychom zvyšovali a upevňovali odvahu, musí být pes při střetu s figurantem vždy vítězem – viz obr. 2. Zároveň se psovi nesmí stát nic natolik nepříjemného nebo bolestivého, co by ho příště odradilo od opětovného razantního zákroku nebo aktivity.

       Reakce nervové soustavy psa na zvýšenou míru zátěže se říká stres. Zvýšená zátěž může být způsobena mnoha faktory, jako jsou změny prostředí, neznámí lidé, hlasité zvuky (např. bouřky, ohňostroje),  nevhodné sociální prostředí, odloučení od majitele atd. Pro výcvik je důležité vědět, že stres může u psa způsobit nejen křik a trestání psa za chování, kterému pes nerozumí (když jsme psa požadované chování dobře nenaučili), hrubé zacházení ale i velký fyzický nebo psychický tlak ze strany figuranta.

       Možná se podivujete, proč píšu o stresu, když ve ZŘ IGP, platném do 31.12.2024 o něm není žádná zmínka? Zakopaný pes spočívá v tom, zda se díváme do anglického originálu nebo do českého překladu z pera ČKS. V anglickém originálu, minulém i platném od 1.1.2025 se uvádí:

        

"Assessing the instinctive behaviour, self-confidence, ability to cope with stress, grip performance and obedience is done over the entire protection phase..."

           

Uvedený text v překladu znamená (neoficiální překlad):

                       

"Posuzuje se instinktivní chování, sebevědomí, schopnost zvládat stres, kvalita zákusu a poslušnost v průběhu celé obrany..."

         

Oficiální překlad tohoto řádu z pera ČKS dosud není k dispozici. Ve ZŘ IGP, který je platný do 31.12.2024 se místo "schopnost zvládat stres" použita formulace "schopnost vyrovnat se s tlakem" .

           

       Když se podíváte na definici stresu,  na první pohled se to může jevit identické, jenomže ... Jenomže většina psovodů, figurantů a v neposlední řadě i rozhodčích, si tuto formulaci vykládají jen jako odolnost proti fyzickému tlaku ze strany figuranta a nikoli jako odolnost proti fyzickému nebo psychickému tlaku! Pokud by rozhodčí posuzovali i "schopnost vyrovnat se s psychickým tlakem",  na zkouškách a zejména na soutěžích by nemohly prakticky bez povšimnutí (bez penalizace) procházet projevy nadměrného stresu, a to jak např. neklid, vrčení v zákusu a pod. V neposlední řadě by nemohli přehlížet tzv. vyhýbavou reakci, která mj. také signalizuje respekt k figurantovi! Pes mající respekt z figuranta se logicky nemůže chovat k figurantovi dominantně, jak požaduje ZŘ IGP - viz čl. Motivace, stimulace, spouštěč chování a dominance.

      Stres může mít různou intenzitu - úroveň. Přiměřená úroveň stresu (nazývá se eustres) může, pro dobře trénovaného psa, mít i pozitivní dopad na jeho výkon. V průběhu obrany je každý pes, resp. jeho nervová soustava vystavena menšímu či většímu stresu. Stres je naprosto normální a přirozená reakce na zátěžovou situaci, kterou provádění obrany bezesporu je. Některé psy přiměřená úroveň stresu dokonce motivuje k větší bojovnosti a agresivitě.

      V případě přiměřené úrovně stresu se do krve vyplaví hormony adrenalin a kortizol, které nejen sníží vnímání fyzické bolesti, ale především aktivují organismus natolik, že pes je schopen podat nadstandardní výkon – viz obr. 3.

      Pokud stres trvá delší dobu, nebo se jeho úroveň zvýší nad únosnou míru, výkon psa klesá a organismus psa začne negativně reagovat na přetížení nervové soustavy. Nadměrným stresem (nazývá se distres) jsou ohroženi zejména psi:

       

a)  u nichž od mládí často provádíme kousání, při kterém figurant útočí na psa – pes kouše z obranného pudu,

b)  kteří jsou často a intenzivně drážděni, zejména práskáním biče,

c)  u kterých cíleně nezvyšujeme sebevědomí a odvahu,

d)  u nichž figurant volí metody a praktiky, při kterých pes často prohrává - dostává se vůči figurantovi do submisivního     postavení - viz předchozí články,

e)  u kterých se provádí zvyšování bojovnosti a agresivity „moderními metodami“; např. dráždění s kousáním na „stole“, častými ataky na psa bičem nebo el. bičem (poháněč dobytka) atd.,

f)   se kterými psovod hrubě zachází, nebo jej nepřiměřeným způsobem trestá - zejména za chování, kterému pes nerozumí (psa jsme nenaučili chování, které od něj vyžadujeme a za jehož nesplnění ho trestáme).

g)  kteří jsou cvičeni nesprávným nebo dokonce absurdním způsobem.

 

Nadměrný stres je u psa vyvolán také situacemi nebo událostmi, kterým byl nebo je v tréninku vystavován, a které byly nebo jsou pro něj natolik nepříjemné, že se mu hluboko vryly do paměti. Situacím nebo událostem, které u psa vyvolávají stres, říkáme stresory - spouštěče stresu.

       Pro úspěšný výcvik je kromě sebevědomí, odvahy a dalších předpokladů důležitá vlastnost, a tou je odolnost vůči stresu. Odolnost proti stresu je schopnost psa zvládat stresové situace, přizpůsobovat se změnám a zotavit se z nepříznivých událostí. Odolnost proti stresu je komplexní vlastnost, kterou ovlivňuje mj.:

     

-   pevnost nervové soustavy - genetická predispozici - je  rozdílná  nejen u jednotlivých  plemen,  ale i u každého jedince. Pes

       s pevnou nervovou soustavou  dokáže zvládat stresovou situaci bez výrazného  narušení svého chování. Například se 

     nebojí náhlých intenzivních zvuků, nečekaných situací, změn prostředí nebo  vyššího tlaku  figuranta, který pes

        se slabší nervovou soustavou jen těžko zvládá.

-   socializace - správná socializace na lidi a  jiné  psy  během  prvních  měsíců  života  psa  má zásadní vliv na jeho schopnost

     adaptace a zvládání nových situací  - psi bývají psychicky odolnější (odolnější proti stresu).

-   životní zkušenosti - silné negativní zážitky mohou snížit schopnost psa zvládat stres v podobných situacích v  

       budoucnosti. Pozitivní i negativní zkušenosti formují psychiku psa. Pes, který byl vystaven různorodým  podnětům a naučil 

       se  s  nimi  dobře vypořádat, bývá lépe připraven zvládat nečekané události, které mohou způsobovat stres.

-   fyzická kondice a zdraví - pes, který je zdravý a ve  fyzické  kondici,  má  větší  předpoklady  být  psychicky odolný. Bolest

     nebo zdravotní problémy mohou zvyšovat úzkost a zhoršovat jeho schopnost zvládat stres.

-   výchova a výcviku - důležité je postupné zvyšování fyzické a hlavně psychické zátěže. Příliš přísný nebo nekonzistentní 

     výcvik  může naopak stres zvyšovat. Psi potřebují určitou rutinu  a  jasná pravidla, která jim pomáhají cítit se bezpečně

     a být  v  duševní pohodě.

-    vztah s psovodem - důvěra v majitele - psovoda a pocit bezpečí jsou zásadní pro to, aby pes zvládal stresující situace.

     Empatický  a klidný majitel může pozitivně ovlivnit psychickou odolnost psa.

-    prostředí -  stabilní  a  bezpečné  prostředí  s  jasnými  pravidly  může minimalizovat stres. Naopak časté  změny,  chaos 

        nebo nedostatek interakce (vzájemný vztah) s majitelem mohou stres zvyšovat.

                        

V neposlední řadě odolnost velice úzce souvisí se sebevědomím, odvahou a motivací  – viz obr. 4.

                

Schopnost psa zvládat stres je důležitá nejen pro jeho pohodu, ale i pro jeho chování a výkon v různých situacích; například při výcviku, v novém prostředí nebo při setkání s neznámými podněty. Odolnost můžeme rozdělit na fyzickou a psychickou.

      Ukažme si příklad jak odolnost souvisí např. s motivací. Za normální situace, kdy pes není vydrážděn a je v klidu, bude špatně snášet úder obuškem. Je-li však hnán loveckou náruživostí nebo obranným pudem, sebevědomím, odvahou a agresivitou do střetu s figurantem, na případné údery obuškem reagovat nebude.

          Organismus psa reaguje na nadměrný stres obrannými mechanismy, kterými se snaží zabránit přetížení nebo dokonce poškození nervové soustavy. Mezi typické obranné mechanismy patří zejména nervozita - neklid, vrčení, poštěkávání, překusování, zvýšená agresivita - napadání bez zjevné příčiny, vyhýbavá reakce nebo různé jiné uvolňovací činnosti. V mezním případě, kdy stres je pro psa příliš velký, dochází k tzv. přeskokovému jednání nebo dokonce k selhání.

                     

Přeskokové jednání  je jev, kdy pes vykazuje chování, které se zdánlivě nehodí do situace, ve které se nachází. Toto chování vzniká jako reakce na stres nebo frustraci, kdy nervová soustava psa není schopna rozhodnout, jaká reakce by byla v daném okamžiku vhodná. Typickým projevem přeskokového jednání v průběhu obrany je zejména otočka kolem své osy, kterou pes provádí převážně při vyštěkávání, odvolávání z vyštěkání nebo po pouštění. Přeskokovým jednání je taktéž odbíhání od figuranta a jeho opětovný návrat k němu. V krajním případě může docházet ke ztrátě zájmu o figuranta. Pes místo zájmu o figuranta bezdůvodně čichá v trávě, močí, chaoticky pobíhá po place, případně odbíhá mimo cvičební prostor (např. při revírování pes „nevidí“ maketu s figurantem) atd.

      

Vyhýbavá reakce - Jak jsme si řekli, pes se snaží nadměrný stres, který zatěžuje jeho nervovou soustavu, uvolnit různou činností nebo chováním. Mezi vyjmenovanými způsoby je zmíněna i vyhýbavá reakce. Vyhýbavá reakce se objevuje u psů, na které figurant opakovaně vyvíjel nepřiměřený psychický, ale zejména fyzický tlak (např. opakovaný fyzický atak bičem do těla nebo přes nohy). Vyhýbavá reakce se u takto trénovaných psů (ataky bičem atp.) nejmarkantněji projevuje v boji, ale také při zastavení pohybu figuranta - v přechodové fázi a po pouštění. Vyhýbavá reakce je instinktivní chování a je projevem pudu sebezáchovy.

                 

Vyhýbavá reakce je přirozená reakce psa jak se vyhnout nadměrnému tlaku ze strany figuranta !

 

a)  U cviku Pokus o útěk figuranta se projevuje tak, že se pes při pohybu figuranta snaží nepřirozeným bojem dostat až na pravou stranu zad figuranta; v případě, že má figurant rukáv na pravé ruce, je to obráceně. Pes v tréninku zjistil, že tímto svým chováním figurantovi znemožní, aby jej bičem píchal do těla, kterým se figurant snaží zvýšit bojovnost psa. Tímto chováním se pes vyhne nepříjemným pocitům a nadměrnému stresu. Pohybující se figurant na takto uhýbajícího se psa již nedosáhne.

 

 b)   V situacích, kdy se figurant zastavuje se vyhýbavá reakce projevuje tak, že ještě před úplným zastavením figuranta pes okamžitě uskočí na opačnou stranu, než je ruka figuranta s obuškem nebo bičem. Zároveň se snaží nepřirozeným bojem dostat až za záda figuranta. Opíráním nohama o tělo figuranta a hektickou bojovností dochází k otáčení figuranta. Aby pes figurantem neustále neotáčel, figurant musí rukáv uchopit oběma rukama a vyvinout velké fyzické úsilí ke své stabilizaci. Za této situace logicky již nemůže psa bičem atakovat. Pes v tréninku zjistil, že tímto svým chováním figurantovi znemožní použití biče k jeho ataku. Tímto chováním se pes vyhne nepříjemným pocitům a nadměrnému stresu.

  

c)  Správně trénovaný pes při zastavování boje  je stále před figurantem a nesnaží se tělem před figurantem uhýbat. Po pouštění pes okamžitě zaujme dominantní pozici – viz obr. 5. V případě, že pes má z chování figuranta (z výše uvedených důvodů) respekt, při zastavování se "intenzivním bojem" snaží preventivně uhýbat tělem do strany, aby ho figurant nemohl bičem atakovat. Po násilném přemístění psa před figuranta a po pouštění se vyhýbavá reakce projeví tak, že pes mj. nezaujme dominantní (čelní) pozici, ale:

         

  - zaujme k figurantovi boční pozici; čím více se odchyluje od čelní   pozice  

          – viz obr. 6.

   -  pes není v těsné blízkosti figuranta, ale je od něho vzdálen – viz obr. 7. 

   -  pes není v ose figuranta, ale je vychýlen – viz obr. 8.

   

Čím více se pes vychyluje  z požadované dominantní pozice vůči figurantovi, tím nám ukazuje, jakou míru respektu z něj má. Vyhýbavá reakce je samozřejmě nežádoucí chování psa - je v rozporu s požadavkem ZŘ IGP na dominanci psa vůči figurantovi - je opakem dominance.

                  V našem případě stresorem (událost, která vyvolala stres) je atak figuranta na psa bičem. Protože k ataku dochází v konkrétních neměnných situacích, stresorem se postupně stává i situace, ve které v minulosti opakovaně docházelo k těmto nepříjemným atakům bičem, a to i v případech, že figurant již v ruce bič nedrží. Obvykle je to u cviku Pokus o útěk figuranta a u každého zastavování boje. Jen pro úplnost uvedu, že v ostatních částech obrany, kde v tréninku nedocházelo k těmto atakům bičem, se pes může jevit jako sebevědomý pes s výborným razantním kousáním.

      Skutečnost, že pes po násilném přemístění před figuranta a pouštění již zůstane k figurantovi v čelní pozici, však nemůže zastřít to, že v boji vykazoval vyhýbavou reakci. Skutečnost, že "bojoval" až za zády figuranta a opakovaně se snažil vyhnout frontální - dominantní pozici, je jasným dokladem menšího sebevědomí a odolnosti při zátěži a tlaku figuranta - stresu. Přitom není podstatné, že vyhýbavá reakce se projevila jen jako důsledek nepochopení instinktivního (přirozeného) chování sebevědomého psa a špatného způsobu výcviku.

      I když se v našem případě může jednat o velice kvalitního psa, jeho výkon by měl být posuzován dle ZŘ IGP, kde je, jak jsme si již výše řekli požadováno:

            

"Posuzuje se instinktivní chování, sebevědomí, schopnost zvládat stres, kvalita zákusu a poslušnost v průběhu celé obrany..."

               

Pro úplnost a pro správné pochopení znovu uvedu, že sebevědomý správně trénovaný pes po zastavení figuranta (přechodová fáze) okamžitě (bez cíleného učení) zaujme dominantní – čelní pozici vůči figurantovi a v této pozici bojuje, a to až do okamžiku pouštění - viz obr. 9. Ihned po pouštění Tuto dominantní – čelní pozici vůči figurantovi zaujímá automaticky bez jakéhokoli učení - viz obr. 10. Je to jeho přirozené – instinktivní chování!

     Na soutěžích někteří figuranti dokáží vyvinout velký psychický tlak, a to jak v boji, tak při dohlídání. V boji zároveň dochází k menšímu či většímu fyzickému kontaktu s tělem figuranta – viz obr. 11, který může pro některé psy znamenat také velkou zátěž.  Každý pes fyzický a zejména psychický tlak od figuranta vnímá jinak. Správně trénovaný pes na něj buď vůbec nereaguje, případně reaguje zvýšeným odhodláním nad figurantem zvítězit. Zvýší svoje nasazení, bojovnost i agresivitu. Psi povahově slabší nebo špatně trénovaní reagují zejména na psychický tlak figuranta různou mírou nejistoty (opak sebevědomí), která může přerůst v nadměrný stres s některými negativními doprovodnými projevy.

      Aby byl pes schopen na soutěžích, zvláště vrcholových, ustát velký tlak ze strany figuranta, musí být na tento tlak (fyzický a především psychický) promyšleným způsobem trénován – viz obr. 12. Odolnost trénujeme postupně, a to pouze u psů, u kterých jsme kvalitním tréninkem dosáhli velkého sebevědomí a odvahy. A nyní se dostáváme k jádru pudla. V dnešní době se mnozí figuranti soustřeďují jen na zvyšování bojovnosti a agresivity, a to už i u štěňat a mladých psů. Již několikrát jsme si řekli, že „moderními metodami“, které k tomu běžně používají, nejen obtížně dosáhnou svého záměru, ale používáním těchto metod neúměrně zatěžují nervovou soustavu psů.

      Nervová soustava štěňat nebo mladých psů není schopna bezproblémově zvládat fyzický a zejména psychický tlak, který je schopen zvládnout již dospělý pes. Proto je třeba u tréninku štěňat a mladých psů postupovat obezřetně a nevystavovat je nepřiměřenému tlaku.  Pokud psa vystavíme většímu tlaku než je schopen bezproblémově snášet, postupně narůstajícího stresu psa a jeho negativních reakcí si nemusíme včas všimnout. V každém případě nás potom čeká hodně práce s potlačením negativních reakcí na větší zátěž – tlak figuranta a dodáním psovi ztraceného sebevědomí. A to vše za předpokladu, že jsme schopni si s uvedenými problémy poradit.

       ----- pokračování 5.1.2025 -----